Fotogalerie | Videa | Články | Kladivo Českého Vikinga | Léňa Hofmanová | Rybářské muzeum |



Kladivo Českého Vikinga

ROK 2012
leden | únor | březen | duben | květen | červen | červenec | srpen | září | říjen | listopad | prosinec

ROK 2011
leden | únor | březen | duben | květen | červen | červenec | srpen | září | říjen | listopad | prosinec

ROK 2010
leden | únor | březen | duben | květen | červen | červenec | srpen | září | říjen | listopad | prosinec

ROK 2009
říjen | listopad | prosinec

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA prosinec 2012

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Závěr další rybářské sezóny se kvapem blíží. Někdy se mi zdá, že čas běží rok od roku rychlejšími kroky. Možná jsou ale stále pomalejší ty moje a proto nedokážu během sezóny uběhnout celý rybářský marathón, jehož trasu a vzdálenost si naivně naplánuji. Některé sny se mi přece jen splnily a na ty zbylé dojde určitě příští rok. Prosincové Kladivo je již tradičně laděné v humorném tónu, který k závěru roku neodmyslitelně patří. Požádal jsem proto kamarády a kolegy rybáře, aby zapátrali v paměti a podělili se o nějakou veselou historku z rybaření. K mému velkému překvapení, mě naprostá většina oslovených, počastovala příběhem tragickým, až hororovým. Chvíli mi trvalo, než jsem celou podstatu věci pochopil. Pokud má totiž i ta nejhrůzostrašnější historka šťastný konec, stává se okamžitě příběhem veselým a každý se mu s chutí zasměje. Jde sice o černý humor, jenže mnohé příběhy jsou i poučné, protože upozorňují na číhající nebezpečí a budou pro všechny rybáře přínosem.

Veselé historky z rybaření

Jiří Lehký
Tahle příhoda se stala před mnoha lety, kdy se ještě běžně chytalo na těsta. Vyrobil jsem sladké vanilkové těstíčko a vyrazil se synkem na ryby. Byl ještě malý a než jsme dojeli k vodě, všechno mi snědl. Jinou nástrahu jsem neměl a tak jsem zase pruty sbalil a jeli jsme domů. Zprvu jsem se na něj trochu zlobil, pak mi ale došlo, že je to jasný důkaz, jak výborné a chutné těsto umím vyrobit.

Jirka Kraetzer
Při jarní výpravě do Norska, jsme si skvěle zarybařili. Braly velké tresky, ale největší kusy jsem pořád nemohl vytáhnout. Polak je silný bojovník a při vláčení s jemnou pletenkou, dá opravdu zabrat. Když mi však asi pátá velká ryba zajela do vázky, rozhodl jsem se, že přitvrdím. Následující den jsem namotal pletenku na třicet kilogramů a vyrazil na lov. Záběr na sebe nenechal dlouho čekat. Po krátkém souboji treska znovu zalehla. Zkoušel jsem ji vycukat, ale marně. Najel jsem až nad rybu, namotal šňůru na ruku a vší silou zabral. Napětí povolilo a po chvíli je metrový polak v lodi. K velkému úžasu spatřím, že mu z tlamy trčí trs vodní trávy. Ty potvory zajedou v nebezpečí ke dnu a zakousnou se do trávy.

Luděk Novák
Jednou jsem rybařil s kamarádem na soukromém rybníku. Nebyl moc velký a všude plno rybářů, doslova hlava na hlavě. Ryby navíc moc nebraly, a když jsme balili, vytáhl kamarád montáž rybáři, který chytal naproti. Ten si vůbec ničeho nevšiml a klábosil s kolegou vedle. Přemýšleli jsme, co mu na háček navázat, ale protože nás nic nenapadlo, zašlápli jsme olovo pořádně do bahna a čekali, až se bude prutům věnovat. Pak už stačilo silně zatáhnout a začalo rodeo. Chlapík zaseknul a začal zdolávat. Dali jsme se rychle na ústup, protože velmi brzy poznal, že něco není v pořádku. Když zjistil, že vlasec vede až na druhý břeh, vůbec nechápal, jak se to mohlo stát. Hrozně nadával a musel oběhnout celý rybník. Hned se nám líp odcházelo, protože když jsme nic nechytili, tak jsme se alespoň pořádně zasmáli.

Hrůzostrašná historka

Petr Škobis
Moje příhoda není úplně veselá, ale s odstupem času se jí už směju. Stala se minulý rok na podzim. Panovaly už velké mlhy a nebylo vidět ani na krok. Půjčil jsem si od kamaráda na Vranské přehradě loď a vyjel si zavláčet. Kámoš zůstal na břehu a věnoval se lovu kaprů. Zaparkoval jsem asi sedmdesát metrů před ním a spustil kotvu u nedalekého mostu. Jakmile dopadla do devítimetrové hloubky, došlo mi, že nemám podběrák. Řekl jsem si, že stejně nic nepřijde a že v takové zimě nevydržím chytat déle než hodinu. Taky jsem si uvědomil, že kotvím mezi pilíři, kde proplouvají parníky. Opět jsem se uklidnil, že dlouho chytat nebudu, ale vystrašeně jsem neustále sledoval obě strany, kdyby se náhodou nějaký parník objevil. Nakonec jsem vydržel vláčet přes dvě hodiny a už jsem vyndával poslední gumu, kterou jsem chtěl ještě vyzkoušet, když najednou, asi osmdesát metrů zleva, se na mě řítí velká loď. Rychle jsem odhodil prut a běžím vytáhnout kotvu. Ta je však pevně usazená v bahně a ani se nehne. Loď se rychle blíží. Na nic nečekám a vyndávám z tašky nůž, že kotvu uřežu, ale mám strach, že mě za to kamarád nepochválí. Ten si zatím myslí, že táhnu nějakého krokodýla, když vidí, jak v lodi tak zmateně pobíhám. Loď v mlze neviděl. S nožem v ústech jsem ještě jednou zkusil vytáhnout kotvu a ta konečně povolila. Byla to neskutečná dřina, dostat ji rychle z hloubky, ale šlo mi už o život. Kdybych skončil v takové zimě ve vodě, určitě bych se utopil, protože s tolika vrstvami oblečení a v těžkých botách, bych ke břehu nedoplaval. V poslední chvíli se mi podařilo kotvu vyndat a ještě jsem stihnul několikrát hrábnout vesly. Loď projela těsně kolem, hodila mi nějakou vodu do lodi a zmizela v mlze. Vtom mi došlo, jak byla velká a jaká tragédie se mohla stát. Když to celé viděl kamarád, řekl mi, že jsem vůl a měl jsem kotvu ihned uříznout. Potvrdil mi, že všechny lodě na rybáře v loďkách troubí, ale tahle mě prostě neviděla. Příště už budu opatrnější a to samé radím i ostatním rybářům. Máte taky nějakou veselou nebo hrůzostrašnou historku? Podělte se s ostatními čtenáři. Přeji všem krásné prožití svátků vánočních a v novém roce hodně štěstí, pohody a splnění všech rybářských přání. Tak ať berou!
Zdeněk Hofman



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA listopad 2012

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Konec roku a závěr další rybářské sezóny se kvapem blíží. V listopadu je už veškerý průběh rybolovu závislý především na vývoji počasí. Za příznivých podmínek je na mimopstruhových revírech stále ještě možné lovit všechny druhy ryb. Základem úspěchu je výběr nejhlubších partií revíru, kam se ryby na zimu stahují. Čistá voda umožňuje rybám dobrý výhled a proto je nutné, chovat se nenápadně. Čím míň jsem vidět, tím větší šanci mám. Ani pruty nevystrkuji zbytečně nad vodu. Zkušené ryby okamžitě vycítí nebezpečí. Při lovu na plavanou či feeder už moc nekrmím, protože aktivita ryb je mnohem menší než v letních měsících. Stačí pouze vzbudit pozornost. Nejvhodnější jsou tmavší směsi, určené pro studenou vodu. V zimních měsících navštěvuji s oblibou potoky a říčky, kde chytám na položenou bez krmítek. Při dopadu jsou příliš hlučná a v čisté vodě velmi nápadná. Zakrmovat stačí podle potřeby rukou. Malé háčky jsou podmínkou. Nejčastěji používám velikost č. 10, 12 a menší. Správná volba nástrahy záleží na improvizaci a zkoušení. Já chytám nejraději na žížaly a červy, které někdy kombinuji s vakuovanou kukuřicí. Živou nástrahu je nutné včas vyměňovat, protože v chladné vodě dlouho nevydrží. Pařená houska ani játra se mi moc neosvědčila, což v žádném případě neznamená, že jde o špatnou nástrahu. Mnoho kamarádů slaví úspěchy právě s houskou či játry, takže nejlepší je ta, které člověk věří.

Zabrat může i dravec
Štiky, candáty ani okouny mráz nezastaví a hodují i během zimy. Velkým otazníkem zůstává apetyt sumců, protože v našich poměrech převládá názor, že sumci berou pouze v letním období. Lov sumců je stále populárnější a začíná přibývat i zimních úlovků. V listopadu se dá vousáč ulovit taky a znám několik šťastlivců, kterým zabral i koncem prosince. Pravdou je, že šlo o náhodu, kdy zabral při lovu na přívlač a nástraha byla určená štice nebo candátovi. Možná se ale časem budeme sumcům věnovat i koncem sezóny. Je logické, že takhle velké ryby se určitě musí pořádně nacpat, aby přečkali tuhou zimu. Jakmile sevřou ledové okovy hladiny řek i rybníků, skončí i sezóna na svazových revírech. Velká část rybářské rodiny se přesune na privátní revíry, kde může holdovat novému rybářskému trendu, kterým se stal lov na dírkách.

Přípravy na zimu vrcholí
Těžko odhadnout, kdy sezóna lovu pod ledem vypukne.Všechno záleží na počasí. Loňský průběh zimy byl velmi pozvolný a jednu chvíli to dokonce vypadalo, že k „dírkaření“ ani nedojde. Mrazy nakonec udeřily s takovou razancí, jakoby chtěly svoje zpoždění dohnat během jednoho víkendu. Chytat při teplotách -24°C vydrželi jen největší šílenci a patřila mezi ně i naše parta. S manželkou a hrstkou statečných, jsme vyrazili dokonce na celý víkend. Vytopená hospůdka na břehu rybníka nám sice poskytovala skvělé zázemí, ale i tak jsme si na ledu dost vytrpěli. Největším problémem bylo, že ryby nebraly. Ještě během pátku dostali místní borci sedm nádherných jeseterů, kterých je v Lípě nad Orlicí vysazených opravdu hodně. Večer však začalo silně mrznout a byl konec. Za celý víkend nezabral naší šestičlenné skupině ani jeden. Paradoxně brali nejvíc kapři. Kluci zkusili štěstí na největší hloubce u výpustě, kde je díky slabému ledu většinou chytání nemožné. Tentokrát byl led bezpečný i tady a ukrýval zimoviště kaprů. Největší šupináči vůbec neprolezli otvorem dírky.

Na dírkách se získává praxe velmi zdlouhavě
Provozování lovu pod ledem, se může díky nepříznivému počasí smrsknout na pouhých několik dní v roce. Získávání zkušeností se tak stává během na dlouhou trať. Proto přináší každá sezóna cenné poznatky a dobrá příprava je velmi důležitá. S průzkumem revíru můžeme začít hned. Nejdřív si vyberu cílovou rybu, kterou chci lovit. Pokud si vystačím s duháky a siveny, je zbytečné cestovat příliš daleko. Benzín je drahý a soukromé rybníky jsou dnes po celé republice. Ideálním pomocníkem je pochopitelně internet, ale cenné jsou i reference kamarádů, kteří již mají s vytipovaným revírem zkušenosti. Vyplatí se zajet si okouknout vodu ještě před zamrznutím a vystopovat další podrobnosti. Majitel revíru nám rád prozradí, kdy bude zarybňovat a pak už zbývá vyčkat na příhodné počasí.

Jeseteři
Náročnější rybáři již vyhledávají větší a atraktivnější druhy ryb. Výborným lákadlem pro lov na dírkách jsou jeseteři. V našich vodách se prohánějí tři základní druhy větších jeseterů. Jeseter ruský, sibiřský a hvězdnatý. Přesné určování někdy komplikuje poměrně velký počet kříženců, ale základní vědomosti by měl každý rybář mít. Vždyť v našich vodách nežije ani sedmdesát druhů ryb a přesto má s jejich rozlišováním mnoho lidí problémy. V některých revírech již jeseteři dorostli úctyhodných rozměrů a začínají se objevovat dokonce i vyzy s hmotností okolo padesáti kilogramů. Záběr takové ryby už musí být slušným adrenalinem. Za velkými jesetery je sice nutné cestovat na vyhlášené revíry, ale určitě to stojí za to.

Štiky
V posledních letech začíná být hodně populární i lov štik a candátů. Znám několik revírů, kde se dají ulovit trofejní štiky. Vzrušující a napínavý lov již vyžaduje určitou praxi. Důležitá je hlavně znalost držení velkých štik, aby nespadly na led. V mrazu nesmím štiku pokládat ani na podložku a během několika vteřin okamžitě vrátit do vody. Pokud si nejsem jistý, že velkého predátora zvládnu, je dobré vyrazit na lov s někým zkušeným nebo požádat majitele či správce revíru o asistenci. Určitě nám vyjdou vstříc, protože chrání vlastní ryby. Vím, že jsou to jen obecné úvahy, ale k podrobnostem samotného lovu i přístupu k rybám se brzy vrátíme.
Zdeněk Hofman




KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA říjen 2012

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
V říjnu přichází první citelné ochlazení, které odstartuje sezónu lovu dravých ryb. Staré rybářské rčení praví, že štiky začínají dobře brát s prvními mrazíky. Rybičky se stahují do hloubky a za nimi táhnou i predátoři. Štikám už nestačí číhat na kořist ze zálohy. Musí migrovat a potravu hledat. Při lovu na živou rybičku ztrácí chytání v mělkých partiích smysl. Pokud líčím v místech, kde je největší hloubka kousek od břehu, stačí nahradit obyčejnou káču průběžným splávkem. Ve většině případů je však nutné chytat daleko od břehu. V takovém případě je nejefektivnější lov na položenou u dna.

Statistiky hovoří jasně
Pozornému čtenáři ankety Nej, nej, nej, jistě neunikne informace, že mnoho velkých štik bylo uloveno náhodou, při chytání na feeder nebo na položenou. Takový poznatek má cenu zlata. Základem úspěšného lovu je důvěra v nástrahu a metodu, kterou používám. Pokud skálopevně věřím, že postupuji správně, je úspěch již jen otázkou času. O nástraze v podobě živých rybiček nemá cenu diskutovat. Lepší nástraha prostě neexistuje. Vybírám pochopitelně druhy, které v revíru běžně žijí. Čím víc klesá teplota vody, tím menší rybičky nastražuji. S příchodem podzimu uberu z letních 25 cm na 15 cm a v zimních měsících dokonce na pouhých 10 cm. Celá strategie se pochopitelně odvíjí od skutečnosti, že se mi ideální velikost rybek podaří sehnat. Na podzim a v zimě lovím rád na oukleje, plotičky nebo perlíny. Výborný je i hrouzek, jenže ten se při lovu na položenou často schovává.

Podvodní splávky
Při lovu štik používám vždy ocelové lanko. U více háčkových sestav nahrazuji běžnou ocel moderním materiálem Graphite Metal, který štičím zubům dokáže odolat a jde dobře navazovat.
Na stojatých vodách stačí klasická montáž s průběžným olovem. Na řekách přicházejí na řadu podvodní splávky, které dokáží udržet nastraženou rybičku nad dnem. Takto nabídnutá nástraha se stává velmi atraktivní a můžu bez problému nastražit i rybky, které mají tendenci zalézat do úkrytů, včetně již zmiňovaného hrouzka.
Důvěru v podvodní splávky jsem získával několik let při lovu sumců a můžu potvrdit, že fungují skvěle. Důležitá je správná velikost, kterou si vyzkouším tak, že nechám plavat nastraženou rybičku se splávkem na hladině. Musí fungovat podobně jako běžná káča. Rybička ho nesmí potopit, protože by se mohla velmi lehce zamotat do vlasce. Na druhou stranu nesmí být příliš velký, aby rybka dobře pracovala a nebránil jí v pohybu. Tato skutečnost je pro úspěšný lov velmi důležitá. Jisté je, že se častým vázkám stejně neubráním, protože na rozdíl od lovu sumců nepoužívám člun a nemám kmenovou šňůru na sto kilogramů.

Domácí výroba
Když si vzpomenu, kolik špuntů od vína, které máme s manželkou tak rádi, skončilo dříve v koši, musím se smát. Právě korková zátka je ideálním podvodním splávkem, který vlastně nic nestojí a můžu tak s větším klidem rybařit v rizikových oblastech. Úprava špuntu je velmi jednoduchá. Propíchnu ho silnějším hřebíkem a pomocí kaprařské jehly na boilies, navléknu na lanko, které proti klouzání zajistím půlkou párátka. Na jeden konec lanka navléknu háček, na druhý karabinku s obratlíkem a montáž je hotová. Otázkou do diskuze je, zda zvolit jedno, dvoj nebo trojháček či dokonce více háčkovou sestavu. Při loňských zimních lovech pod ledem, jsme si s manželkou ověřili, že stačí jednoháček a nemusí být ani abnormálně velký. Všechny štiky, které jsme na soukromé pískovně ulovili, měly háček zaseknutý vždy v okraji čelisti. Při lovu na větší rybku někdy používám kombinaci jedno a trojháčku, ale myslím, že tato montáž je zbytečná. Rybka s trojháčkem u dna častěji uvázne a pro dravce je navíc mnohem nebezpečnější. Dalším důvodem proč používat pouze jednoháčky, je pochopitelně i ekonomická stránka.
Pokud používám běžná, ocelová lanka, připevňuji háček pomocí karabinky nebo kroužku. Lanko je totiž moc tvrdé a háček navléknutý přímo do jeho očka, funguje málo ohebně a rybička pak nepřirozeně visí a špatně pracuje. Velikost háčku vybírám podle nástražní rybičky. Nesmí být příliš velký, protože by rybičce bránil v pohybu. S příliš malým háčkem zase nemusím dravce zaseknout.

Nastražování a nahazování
Základní fígl při nastražování rybičky spočívá ve směru napíchnutí. V silně proudící vodě napichuji rybičku za tlamičku. Proud ji táhne směrem dozadu a vypadá, jako když pluje. V málo proudné vodě, je lepší nastražit rybku směrem od splávku. V takovém případě napichuji rybičku u řitní ploutvičky nebo za hřbetem. Háček vždy zajistím malým čtverečkem gumičky, který zabrání, aby se vyhákla a uplavala. Asi největším otazníkem celé sestavy je ideální vzdálenost splávku od rybky. Při lovu sumců umísťuji splávek co nejblíž k rybičce a vousáčům vůbec nevadí. Při útoku nasaje kořist podtlakem, který vcucne i splávek. Sumec se však okamžitě zasekne a nestačí nijak reagovat. Štika dokáže zhltnout kořist taky velmi rychle, jenže než ji zaseknu, dojde k určité časové prodlevě a splávek může překážet. Právě proto ho neumísťuji těsně k rybce, ale asi o 20 cm výš. Pokud je od rybičky příliš daleko, zvětšuje se riziko zamotání do vlasce. Olovo používám průběžné a vždy dostatečně těžké. Dobře poslouží i kameny na gumičkách a karabince. Lehkou zátěž zatáhne proud velmi často do vázky. Při nahazování držím po dopadu na hladinu vlasec napnutý a čekám, až olovo klepne o dno. Pak položím prut do vidliček a došponuji vlasec. Kdybych nechal po dopadu klesat olovo volně, zamotalo by se s rybičkou i splávkem dohromady. Brzdu nechávám povolenou, aby štika necítila při záběru žádný odpor. Se zásekem neotálím. Záleží pochopitelně na velikosti nástražní rybičky, ale velká štika dokáže kořist spolknout během několika vteřin. A takovou přeji i vám.
Tak ať berou.
Zdeněk Hofman


KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA září 2012

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Září je jedním z nejlepších měsíců pro lov štik. Dravci se ještě stále drží v letních stanovištích a vyjíždějí lovit do mělčin. Stromy lemující břehy, jsou plné listí a jejich stín štiky s oblibou vyhledávají. Voda není zatím křišťálově průzračná jako v zimních měsících a máme tedy velkou šanci na oklamání zkušených ryb. Mnoho rybářů vyráží na štiky až s prvními mrazíky, ale myslím, že nemá cenu zbytečně otálet. Je třeba být připraven a dobře zmapovat lovná místa, protože koryta řek mění pravidelně svojí tvář.

Padající listí je výborným ukazatelem, kde štiky hledat
Čím méně listí na stromech, tím hlouběji se dravci stahují. Je to můj vlastní názor a mám ho vyzkoušený pouze na několika místech, ale funguje opravdu spolehlivě. Třeba na dolním toku Sázavy chytám pravidelně na jednom místě pod jezem. V Sázavě se pohybuje průměrná hloubka okolo dvou metrů. Pod jezem je zhruba o polovinu menší, ale ryby se během léta stahují do proudných vod za kyslíkem a nechybějí zde ani štiky. S příchodem podzimu se přestěhuje celý rybí svět do hloubky. V čisté vodě mají štiky zhoršenou pozici pro útok ze zálohy a navíc velmi dobře vidí, co se děje nad hladinou, což komplikuje život rybářům. Holé břehy číhající postavu velmi často prozradí. Pokud vyhodnotí predátor situaci jako méně nebezpečnou, neuteče, ale zůstane nehybně stát ve svém stanovišti. Všechny pokusy, vyprovokovat takového dravce k záběru, končí většinou nezdarem a je úplně jedno, jestli chytáme na živou či umělou nástrahu. Patová situace přivádí rybáře k zoufalství. Již mnohokrát jsem o štice věděl, ale nikdy nezabrala. I zde platí pravidlo, že ryba viděná není chycená. S příchodem podzimu proto přecházím k metodě lovu na položenou a živé rybičky líčím u dna. Stačí klasická montáž nebo s podvodním splávkem, který drží rybičku nad dnem.

Nebojme se velkých nástrah
Poslední dobou se z důvodu ochrany štik snaží někteří rybáři prosadit zákaz lovu na živou rybku nebo alespoň uzákonit její minimální velikost. Úplný zákaz je holý nesmysl. Tato metoda má letitou tradici a starší rybáři už nemají chuť a někdy ani dostatek energie, aby prochodili celý den s vláčecím prutem kolem vody. Používání pouze velkých nástrah však svoji logiku zcela určitě má. Při cíleném lovu štik je chytání na malé rybky opravdu zbytečné. Mám pochopitelně na mysli exempláře od šedesáti čísel nahoru. Nikdo z horlivých ochránců štičí kolonie se však nezmiňuje o minimální velikosti umělých nástrah a to je chyba. Při lovu štik platí jedno zásadní pravidlo. Čím dřív si svého soupeře vyškolím, tím hůř se mi příště bude chytat. Pokud mi tedy berou podměrečná štíhlata, musím okamžitě změnit velikost nástrahy a je úplně jedno, jestli jde o živou či umělou nástrahu.

Při lovu na rybičku jde štikám doslova o život
Nezkušené ryby jsou hodně hltavé a dvojháček dokáží velmi rychle spolknout. Pokud bych tímto způsobem v lovu pokračoval, porušoval bych dokonce zákon. Zní to sice paradoxně, ale rybářský řád hovoří jasně. V rybářských revírech se zakazuje lov vybraných druhů ryb, které nedosáhly nejmenší lovné míry, z důvodu ochrany těchto ryb. Toto nařízení je trochu přitažené za vlasy, protože v mnoha případech se ulovení podměrečné ryby prostě neubráníme. Při lovu štik si však musím uvědomit, že i používání umělých nástrah by mělo podléhat určitým pravidlům (minimálně etickým) a v místech, kde se hojně vyskytují malé štiky, musím nastavit správnou velikost nástrahy. Toto nepsané pravidlo většina rybářů ignoruje a tahá jednu štičku za druhou. Zejména vyznavačům přívlače vůbec nevadí, že jde o podměrečné či sotva mírové kousky. Při čtení zpráv na internetu, patří tyto úlovky mezi nejčastější. Skutek, že naprostá většina sportovních rybářů svoje úlovky pouští, je sice šlechetný, ale štičím juniorkám stejně ubližuje. Mně osobně udělá větší radost jedna pořádná zubatice, než deset mrňavých. Proto bičuji celý den vodu s velkým jerkem a hledám rovného soupeře z řad dospělých.

Kruté mládí
Vzpomínám na sedmdesátá léta, když jsme jako kluci chytali na Rozkoši okouny a začaly nám brát podmírové štiky. Byl to vzrušující lov, jenže dospělí rybáři nás od vody vyhnali, protože kazíme dorost a štičky budou předčasně vyškolené. Měli svatou pravdu. Pokud budu tahat štiky už od útlého věku, musím počítat s faktem, že získají zkušenosti, ještě než dorostou lovné míry a jejich ulovení pak bude mnohem těžší. Chytání na umělé nástrahy malých velikostí, vede k jasnému konci. Štiky, které se nechaly několikrát oklamat, všechny wobblery, gumy i třpytky, v pozdějším věku ignorují a ve většině případů skočí na háček s živou rybičkou. Marné jsou pak nářky, že lov na živou rybičku je nesportovní a měl by se zakázat. Na chování vyškolených štik se nic nezmění. Rybáři jim svoje trumfy ukázali příliš brzy a ryby jim úder vrací svojí netečností.

Proto je třeba zamyslet se nad velikostí umělých nástrah Nejsou sice tak nebezpečné, jako přirozená nástraha, ale zejména více háčkové sestavy dokáží být hodně nebezpečné. Dnes už mnoho našich rybářů vyráží na zkušenou do Švédska, kde je lov štik velmi populární. Je zajímavé, že zde je používání velkých nástrah zcela běžné a přitom místní zubatice jsou stejně hltavé jako ty naše. Další odpověď částečně přinášejí i privátní revíry, zaměřené na lov velkých štik. Není jich mnoho, ale stále přibývají. Lov na živou rybičku je zakázaný a platí zde pravidlo „chyť a pusť. Všechny štiky se do revíru vracejí, a přesto je jejich ulovení stále těžší. Běžné nástrahy už nefungují vůbec a úspěšní rybáři sahají stále častěji po větších a neokoukaných modelech. Jak se bude úspěšnost lovu na umělé nástrahy vyvíjet, prověří čas. Jisté však je, že pokud přestanou štiky brát, nebude to určitě kvůli rybářům s otlučeným teleskopem a kyblíkem plným nástražních rybiček. Štika je fascinující ryba a její lov patří k nezapomenutelným rybářským zážitkům. Je úplně jedno, jestli zabere na živou rybičku nebo umělou nástrahu. Nejdůležitějším okamžikem lovu, je dravce vystopovat a přijít ve chvíli, kdy má chuť žrát. Pak zabere i trofejní kousek. A takového přeji i vám.
Tak ať berou.
Zdeněk Hofman



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA srpen 2012

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Léto je v plném proudu. Některým rybářům se už splnilo přání a životního macka chytili. Ostatní zatím na záběr vytoužené ryby trpělivě čekají. Původně jsem chtěl psát ve vážném duchu, prázdninová nostalgie však vtáhla moje myšlenky do říše fantazie a zrodila se další pohádka. Tentokrát je určena nejen dětem, ale i dospělým. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná…

Kouzelný prsten
Za sedmero řekami a sedmero údolními nádržemi, se nacházela osmá řeka, plná nádherných ryb. Proudy pod jezy čechraly ploutve metrovým parmám a bolenům. Cejnové pásmo obsadili buclatí kapři, jelci, tloušti a pochopitelně i cejni lopaťáci. V ranním oparu lovily v každé zátoce kapitální štiky a večer zase vyjížděli na lov mazaní candáti a úhoři. Hlubiny nad jezem ukrývaly největší kousky z celé řeky, kterým dominovali vousatí mobydickové.
Rybářský ráj navštěvovalo pochopitelně mnoho rybářů a kousek od vody bydlel i Honza. Nebyl ani hloupý, ani chytrý a nebyl ani mladý, ani starý. Zkrátka běžný rybář v nejlepších letech. U vody vysedával často a snil svůj sen o veliké rybě. Ta však stále nepřicházela.
„Musím něco změnit,“ říkal si pod vousy. Chytal totiž na úplně obyčejné nádobíčko po svém otci a s nástrahami na tom byl podobně. Neuměl jít s dobou a mlsným rybám nabízel většinou vařená kolínka, knedlíky nebo brambory. Nejčastěji tahal cejny a plotice. Chtěl už rybaření několikrát nechat, ale nějaká tajemná síla ho k vodě stále přitahovala. Až jednou se stalo něco pozoruhodného. Čihátko několikrát poskočilo a vylétlo takovou rychlostí, že plesklo o prut. Honza zareagoval rychlostí pistolníka z divokého západu. Zásek však vyšel naprázdno. Zklamaně stahuje udici, když najednou spatří, že se na háčku něco třpytí. Co to jen může být? Opatrně vytáhne tajemný předmět na břeh. Je to velký prsten, porostlý řasami. Honza se posadí na židličku, čistí prstýnek rukávem od košile a přemýšlí, kde se mohl ve vodě vzít. Vypadá jako kouzelný prsten princezny Arabely. Možná ho tady ztratil její vodník. Rybář se usmívá a navlékne ho na prst. Co bych si tak mohl přát. Náhle si vzpomene, jak dlouho už sní o velké rybě. Jenže získat trofejní úlovek kouzlem, by mu radost určitě nepřineslo.
„Chci nejlepší místo a moderní rybářskou výzbroj!“
Otočí prstenem a stane se. Honza sedí v ohybu řeky, pod velkou olší a na vidličce má moderní feeder s třiceti ložiskovým navijákem. Během několika minut uloví pětikilového tlouště a několik vypasených jesenů. Zprvu má radost, jenže to pořád není ono. Chce chytat opravdu velké ryby. Otočí znovu prstenem a promění se v sumcaře. Sedí v krásné lodi a pluje směrem k jezu, kde žijí největší velryby z celého revíru. Pod sedačkou vytáhne krabici, otevře ji a spatří nádhernou vábničku z nějakého cizokrajného dřeva. Nejdřív ji slastně pohladí, pak zkusí několik máchnutí na prázdno a hned začne šťouchat vodu. Slastné pukání se nese celým údolím. Jenže u jezu táboří několik skupin kaprařů. Sobci! Nástrahy mají roztahané po celém rajónu. Rybáře s vábničkou nemají vůbec rádi, protože jim plaší opatrné kapry. Okamžitě začnou hulákat, ať přestane a parta, která loví šupináče pro soukromý rybník, za ním hodí i několik prázdných lahví od piva. To je na Honzu, který má rád klid, příliš.
„Tady chytat nebudu. Radši se přesunu pod jez, tam mě snad nikdo omezovat nebude,“ praví zklamaně a změní se ve vláčkaře.
Po chvilce už brodí řeku a mrská vodu lehounkým proutkem. S úsměvem na líci si prohlíží svůj obraz na vodní hladině. Parádní klobouček, vesta plná kapsiček, zdobená nášivkami vyhlášených značek a připnutý pean. Není tu sice sám, ale všichni kolegové dodržují diskrétní odstup. Najednou cítí, že na gumový twister něco zaútočilo. Zasekne a má prvního dravce. Prut se ohne jako luk náčelníka Apačů a brzda hrčí naplno. Ryba se řítí proudem a drama vrcholí. Je to neuvěřitelný souboj a trvá hodně dlouho, než se Honzovi podaří rybu otočit a přitáhnout. Je to štika. K velkému překvapení zjistí, že měří necelých padesát čísel. Nevadí, díky jemnému cajku, si zdolání dokonale užil. Během dvou hodin chytí ještě deset dalších. Paráda, když najednou, kde se vzal, tu se vzal, objevil se na břehu starý rybář, s kyblíkem a otlučeným, laciným prutem. Proboha, co tady chce tenhle „takyrybář“? Děda se uvelebí pár metrů pod Honzou, zaloví v kbelíku, napíchne na trojháček plotičku a nahodí. Během deseti vteřin má záběr a táhne obrovskou štiku. To je neuvěřitelné, ta musí mít nejmíň metr! Masař jeden! Dědek zubatici klepne do hlavy, nacpe do tlumoku a zmizí v křoví. Má nejvyšší čas. Ostatní vláčkaři ho chtějí bičovat drahými pruty a rychle začnou sepisovat petici o zákazu chytání na živé rybičky.
Honzu ale sněm nezajímá. Chce taky kapitální štiku. Otočí prstenem a místo luxusní výbavy drží starý teleskop Sona a rezavou řízkovnici. Ostatní vláčkaři zatím odešli předat pamflet generálnímu náčelníkovi rybářského svazu. Nastává však jiný problém. Nad obzor se snese obrovský, černý mrak. Není to však přicházející bouřka, ale nekonečné hejno krvežíznivých kormoránů, kteří během několika minut zplundrují celý úsek.
Honza stojí jako omámený. Na co teď bude chytat, když všechny rybičky skončily v útrobách nenasytných ptáků.
Najednou mu bleskla hlavou geniální myšlenka. Odhodil kyblík s prutem do řeky a rychle otočil prstenem.
Nad hladinu se po chvíli vznesl obrovský pták. Ano, ano, hádáte správně. Náš rybář se proměnil v gigantického kormorána. Mnohem většího než orel mořský. Nejdřív několikrát slastně zakroužil nad řekou a pak si začal plnit svoje tužby. Útočil střemhlav ze zálohy a lovil jednu rybu za druhou. Díky své velikosti byl pánem celého revíru a troufl si i na největší kousky. Metrové štiky se před ním třásly jako osiky a nezalekl se ani největších sumců. Nekorunovaný vládce řeky se neměl čeho bát. Vláčkaři, sumcaři, kapraři a všichni ostatní zástupci Homo sapiens, mu byli ukradení, protože patřil k chráněným druhům.
Nemusel dodržovat rybářský řád, dobu lovu, ba ani hájení. Získal přezdívku černá smrt a neměl slitování. Ryb v řece ubývalo a už to vypadalo na smutný konec pohádky, když v tom se objevil princ s brokovnicí. Číhal za stromem, až smrt přiletí. A tak se i stalo. Honza proletěl kolem, postavu za stromem viděl, ale strach z ní neměl. Náhle uslyšel prásk, prásk. Otočil se a poslední, co spatřil, byly dva plameny z brokovnice. Pak ucítil silnou bolest v prsou a ztratil vědomí. Navěky. Spadl do řeky a zmizel v hlubinách.
A co se vlastně stalo?
Inu, zazvonil zvonec a nesmyslnému hájení kormoránů byl konečně konec.
Dobrou noc.
Zdeněk Hofman



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA červenec 2012

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Čas prázdnin a dovolených je tady. Letní kladivo přichází, stejně jako vloni, ve znamení pohody a dobré nálady. Kromě výběru vtipů s prázdninovou tématikou, přináším i malý dárek nejmladším rybářům, kteří si tuto rubriku oblíbili a posílají mi pozdravy, s fotografiemi svých úlovků. Často jde o první chycenou rybu v životě, která nastartuje kariéru budoucího rybáře a vůbec nevadí, že jde o pouhou pidirybu. Některé úlovky jsou naopak pozoruhodné a dokazují, že mladí lovci šlapou dospělákům velmi často na paty. Z každého příspěvku mám velkou radost, protože dětství patří bezesporu k nejkrásnějšímu období lidského života. Neznám nikoho, kdo by se dokázal více radovat z úlovku, než právě děti. Radost, kterou dokáže způsobit i malinká rybička, je poučením pro nás dospělé, kteří jsme zapomněli na klukovská léta a nesmyslně se pachtíme za novými a novými rekordy. Chtěl bych být klukem po celý život, ale to není bohužel možné, proto se snažím do dětských let alespoň na okamžik vracet vymýšlením vtipů a příběhů. Při jedné z výprav proti toku času, mě napadla rybářská pohádka a dnes ji přináším i vám. Přeji všem milovníkům přírody, velkým i malým rybářům, co nejkrásnější léto, hodně pohody, legrace a kromě ťukání plotiček i pořádnou jízdu až do prutu. Tak ať berou!

Rybářská pohádka
Za sedmero řekami a sedmero horami, to celé na druhou, se nacházelo jedno podivuhodné království. Bylo to království rybářské. Jeho cesty nebyly posety malinkými oblázky, ale rybářskými olůvky všech velikostí. Místo vrbových a lískových proutků, se ve větru pohupovaly pruty rybářské. Feedery, boloňky, teleskopy i děličky, umožňující pohádkové hody. Listonošky neházely do schránek reklamní letáky, ale pouze časopis Rybářství, který jako jediný, vycházel každý den. No prostě rybářský ráj.
Na stromech dozrával místo jablek a hrušek voňavý boilies všech příchutí. Děti si nehrály na písku, ale hromadách šrotu a krmítkových směsí.
Slepice, husy i kachny nesnášely vejce, ale navijáky od čtyř ložisek nahoru. V pohádkovém království taky nikdo nepěstoval králíky. V králíkárnách si lebedily housenky podobné bourci morušovému, které však místo bavlny vyráběly tisíce metrů těch nejlepších rybářských šňůr a vlasců.
Tohle království mělo ale jeden háček. Tím myslím problém, protože rybářské háčky rostly na stromech místo jehličí. Háček byl vtom, že na celém území této skvělé říše, nebyla ani jediná řeka, rybník či údolní nádrž. Všichni obyvatelé byli hrozně smutní, protože v celé zemi nemohli lovit ryby. Proč tomu tak bylo, nikdo nevěděl.
Ze zoufalství nahazovali na stromy a zkoušeli lovit alespoň veverky. Většina obyvatel se nakonec z království odstěhovala a zabydleli se ve všech koutech naší planety.
Když budete mít štěstí, možná některého z nich potkáte. A jak ho poznáte? Inu to je jednoduché. Bude mít nádhernou rybářskou výzbroj. Perfektní pruty a navijáky. Každou chvíli však místo do vody nahodí na strom. Olůvko s háčkem se omotá kolem větve a on bude stát a zírat. Není to však nešikovností. To jen vzpomíná na svoje pohádkové království, kde cesty nebyly posety malinkými oblázky, ale rybářskými olůvky všech velikostí a jeho kamarád za chvíli zavolá: „Už zase chytáš veverky?“
Zdeněk Hofman



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA červen 2012

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Lov dravců je tady! Šestnáctý červen je již desítky let nejdůležitějším rybářským dnem v roce. Před mnoha lety byly na mimopstruhových revírech hájené dokonce všechny druhy ryb. O to víc bylo toto datum magické. Nevím přesně, kdy začalo hájení platit a jak dlouho trvalo, ale ještě v roce 2003 platil všeobecný zákaz lovu ryb od 17. března do 14. června. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let bylo zahájení lovu dravců zase posunuté až na 1. července. Rybářský řád prochází neustálým vývojem. Současné podmínky jsou pro rybáře velmi příznivé a toho je třeba využít. Sumcům, štikám i candátům končí půlroční období klidu a pohody. Druhou polovinu roku budou muset dávat velký pozor a důkladně zvážit, po kterém soustu chňapnout a které nechat proplout bez povšimnutí.

V posledních letech je velmi populární lov sumců
V našich revírech dorůstá generace sumců, hojně vysazovaných v devadesátých letech. Nikdy před tím takovou početnost nepamatuji. Sumci se sice vyskytovali téměř ve všech revírech, ale vždy šlo jen o několik jedinců. Některé diskuze na toto téma přičítají nedostatek trofejních úlovků chabé rybářské výzbroji, která neměla proti velkým rybám šanci. To je sice pravda, avšak tento fakt v žádném případě neznamená, že dřív bylo sumců jako dnes a pouze se tolik nelovili. Chyběli totiž i malé exempláře. Sumci se do revírů vysazovali, ale jen ve velmi omezeném množství a o každém úlovku se hovořilo ještě několik sezón. Dnes je vše jinak. Vousáčům se v našich vodách daří a často se rozmnožují i přirozenou cestou. O tom vědí své rybáři, kteří tahají na žížalu jedno sumčátko za druhým. Některé úseky bývají sumčí drobotinou doslova zamořené a dokáží rybaření hodně znepříjemnit. Příroda si však poradí sama a jedinců nad padesát čísel už v následující sezóně tolik nechytíme. Celkově však velkých sumců přibývá a určitě se vyplatí na jejich lov specializovat. Nejčastěji lovené kusy měří v našich podmínkách 90 – 130 centimetrů. Záleží pochopitelně na možnostech a velikosti konkrétního revíru. Je logické, že v malých řekách budou žít většinou i menší exempláře. Každým rokem se však posouvá rekordní laťka směrem nahoru. Ještě v osmdesátých letech patřil stokilový silurus do říše snů a výplodu fantazie šílených rybářů. Při klábosení nad lahodným pivkem se však taková obluda zjevovala skoro v každé tůni. S napětím jsem hltal vyprávění zaručeně pravdivých příběhů o potápěčích, kteří spatřili na dně, u přehradních hrází, více než třímetrová monstra. Brzy však padl skutečný rekord. Začátkem osmdesátých let byl na Vranovské přehradě uloven sumec 92 kilogramů, který v roce 1990 překonal ještě větší obr 255 cm a 93 kg. Tento úlovek inspiroval mnoho rybářů, kteří se na jeho lov začali specializovat.

Život a zvyky
Svého prvního sumce jsem chytil v roce 1994. Od té doby uteklo hodně vody, ale většina zvyků a chování těchto ryb, mi zůstává stále utajena. Právě tyto faktory mohou mít rozhodující vliv pro úspěšný lov. Když berou, je to paráda a souboj s obrovskou rybou patří k nezapomenutelným zážitkům. Někdy však nastane období, kdy zůstávají všechny nástrahy bez povšimnutí po mnoho dní. Pak nastávají perné chvilky. Je třeba změnit strategii a dostat se vousáčům, lidově řečeno, na kobylku. Všeobecně se ví, že jde o noční dravce, kteří nemají rádi světlo a většinu dne tráví v úkrytu. Ideálním časem pro lov jsou proto večerní a noční hodiny. Existuje však ještě jedna možnost. Sumci jsou pověstní svojí agresivitou. Pokud objevím sumčí noclehárnu a budu odpočívajícího mobydicka provokovat neustálým nahazováním nějaké vyzývavé nástrahy, mám velkou šanci, že vypění a zaútočí i s nacpaným břichem.

Velkou neznámou je inteligence a paměť O sumčí ostražitosti nemám ucelené a hlavně ověřené poznatky. Studium chování sumců je mnohem náročnější než třeba u kapra. Šupináčů chytím při troše štěstí i deset za den, což o úlovcích sumců tvrdit nemohu. Některé otázky proto zůstávají stále nezodpovězené. Dokáže podobně jako třeba štika zabrat opakovaně? Těžko říct, co se stane, když velkého vousáče vrátím do rodného živlu. Zůstane ve svém rajónu i přes takovou potupu nebo se odstěhuje pryč a za jak dlouho začne znovu lovit? Je stejně inteligentní a opatrný jako kapr, který se po získaných zkušenostech podezřelým místům vyhýbá? Pokud ano, musím vymýšlet stále nové fígle, jak vyškolené profesory přelstít. Sumec sice špatně vidí, ale to neznamená, že není schopný vycítit léčku. Kromě zraku má jako ostatní ryby další pomocníky – postranní čáru a výborný sluch. Ani s pamětí na tom nebude špatně, protože na mnohých revírech už zcela přestaly fungovat vábničky. Sumci pochopili, že duté zvuky znamenají nebezpečí a vábení pak může mít zcela opačný význam. Zkušené ryby dělají mrtvého brouka nebo se co nejrychleji vypaří do bezpečí.

A co bójky
Pokud vyrazíme na sumáry ve větší partě, připomíná náš úsek minové pole. Provazy od bójek a silné sumcové šňůry sešněrují celou řeku. Sumec, který se již několikrát spálil, začne tušit nebezpečí. Bolestivá vzpomínka mu připomene, že spleť podezřelých špagátů, není férovou pozvánkou k prostřenému stolu. Za pár let už možná masivní bójky přestanou fungovat úplně. Sumci, které šlechetní lovci pustí, budou větší a zkušenější. Padnou nové rekordy, ale úspěšný bude jen ten, kdo bude vždy o krok vpřed.

Podvodní splávek
Je zatím méně používaná, ale přesto velmi účinná metoda lovu sumců. Lov ze dna má řadu výhod. Chybí nápadný kotvící provaz, který vede celým vodním sloupcem. Umožňuje lov v silném proudu, kdy na hladině plují větve a další překážky, které lov na bójky znemožňují. Trhací bójky smí být navíc, dle rybářského řádu, umístěny pouze do jedné třetiny řeky. S podvodním splávkem není vidět, kde je nástraha umístěna a málokdo si všimne, že sumce lovím. Jednu nevýhodu však tato metoda má. Na rozdíl od bójky nejde během lovu kontrolovat stav nástražní rybky. V mírnějším proudu můžu nalíčit jemnější variantu, kdy kotvící kámen (1 – 5 kg), nahradím olovem (200 – 300 gramů). Při použití menší nástrahy nepotřebuji ani loď a můžu nahodit ze břehu. Prut sklopím směrem k hladině a povolím brzdu. Nástraha není „přikurtovaná“ napevno a vousáč má větší prostor pro uchopení kořisti. Trofejní exemplář nemá s pozřením velkého sousta problém, ale u kusů okolo metrové délky to už tak jednoznačné není. A právě takových je v našich vodách nejvíc. Mnohé záběry pak vycházejí naprázdno, protože sumci nejsou tak dokonalí dravci jako štiky, které dokáží kořist bleskově uchopit.

Klasická plavaná
Velmi úspěšná metoda je lov z loďky, se splávkem. Proud mě pomalu unáší řekou a kačeny s nástrahou plují pomalu za lodí. Ideální způsob, jak prochytat velký úsek řeky. Na osvědčených místech loďku zakotvím a počkám, až vousatému vládci řeky vyhládne a zabere.
A to samé přeji i vám. Tak, ať koušou!
Zdeněk Hofman



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA květen 2012

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
V květnu je rybářská sezóna v plném proudu. Ryby vyjíždějí s oblibou do mělčin, kde je voda nejteplejší a hledají něco na zub. Berou všechny druhy ryb, včetně štik, které jsou však ve většině našich revírů hájené. Mnoho rybářů proto vyráží za zubatými kráskami do Skandinávie, kde je lov povolený celoročně. Štiky jsou tou dobou již vytřené, a pokud přijedeme ve chvíli, než se rozjedou na volnou vodu, zažijeme zcela jistě rybářské orgie. Vystihnout správný okamžik, vyžaduje dostatečnou znalost vytipovaného revíru a hlavně mít štěstí. Počasí je pokaždé jiné a tření se může posunout i o několik týdnů. Při komplikovaných výkyvech teploty, se štiky v krajním případě, nevytřou vůbec a jikry vstřebají. V našich klimatických podmínkách dochází k aktu lásky nejčastěji koncem března, při teplotě vody 8 – 10°C. Pokud vyrážíme lovit na jih Švédska, bývá nejlepším obdobím přelom dubna a května. Tou dobou navíc táhnou kolem pobřeží Baltského moře nekonečná hejna sleďů a štiky řádí jako šílené. Vyhlášenou oblastí je například Vastervik. Nástrahy v barvě sledě zde fungují stoprocentně. Revíry položené severněji, mají toto zlaté období posunuté o několik týdnů. Do vzdálenějších oblastí proto vyrážíme na přelomu května a června. Neznamená to, že by zde vládlo drsnější klima, ale pokud lovíme v jezerech a řekách ve vnitrozemí, je zde rozhodujícím faktorem tající ledový sníh, který dokáže vodu ochladit, a štiky se třou později.

Metody lovu
V březnovém kladivu jsem nakousl ožehavé téma – Lov štik na živou rybičku. Po návštěvě nejznámějších internetových rybářských stránek, mi po přečtení některých názorů, naskočila doslova husí kůže. Nikdy mě nenapadlo, že je tato metoda tolik odsuzována. Rybičkáři či kačenkáři, jak bývá tato skupina rybářů označována, bývají velmi často nazýváni barbary, vrahy a masaři. Vůbec nechápu, jak mohla taková nevraživost vzniknout. Pravdou je, že v posledních letech získává lov přívlačí obrovskou popularitu. Nové trendy většinou patří mladším a tedy horlivějším ročníkům. Staří matadoři sice vláčí taky, ale berou tuto metodu jako běžnou součást rybářského sportu. Mnoho moderních vláčkařů vyznává jen tento způsob lovu. Plechy, gumy a woby, se staly jedinou zbraní. Někteří chytají i na feeder, ale jde spíše o jarní čekání na zahájení lovu dravců.

Vznikla nová skupina rybářů
Rybářský průmysl pravidelně zaplavuje trh neuvěřitelným množstvím nových výrobků. A právě lov přívlačí dává výrobcům obrovský prostor. Dokázat se orientovat ve světě novinek, je takřka nemožné. Ortodoxní vláčkaři proto žijí v jiném světě. Vybrat nejlepší prut či nástrahu, vyžaduje každodenní studium aktuálních nabídek. Je logické, že takový arzenál stojí spoustu peněz. Na internetu můžeme zhlédnout podvodní záběry vedených nástrah, které hlásají, že tak dokonalému pohybu žádný dravec neodolá. Je to ale opravdu tak? Nejsou tyto hračičky lákadlem hlavně pro nadšené rybáře, kteří si s nimi doma tajně hrají jako s autíčky? Štika, jak známo, útočí nejraději na kořist, která se chová podezřele, je nemocná nebo poraněná. Po zakoupení drahé novinky může přijít velké zklamání. Nástraha není tak úspěšná, jak se za utracený peníz očekávalo. Drahé pruty neumějí čarovat, dokážou pouze zpříjemnit pobyt u vody a znásobit požitek ze souboje. Pokud dorazí v takovém okamžiku k vodě rybář s obyčejným cajkem, nastraží živou rybičku a během chvíle odchází s pěknou zubaticí, je logické, že uvede svého kolegu, který za nádobíčko utratil majlant, do těžkých depresí. Večer pak zdrceně usedá k počítači a ulevuje si odsouzením úspěšného kolegy. Všechny tyto srdcervoucí články obsahují většinou stejnou větu – Přišel starší rybář (masař) s otřískaným teleskopem, laciným navijákem a… Právě hanlivé popsání rybářské výzbroje ukazuje, kde byl neúspěšný rybář nejvíce raněn. Vzniká tak mylný názor, že chytit velkou štiku na živou nástrahu není žádné umění.

Zvítězí láska k přírodě
V žádném případě nechci rybářský trh zatracovat, ba naopak. Rybářskou výbavu pravidelně doplňuji a novinky rád zkouším. Pokaždé, když rokuji s mladšími rybáři, žasnu nad jejich znalostí v technickém světě. Rád si nechám poradit, protože je jasné, že musím držet krok s dobou. Vláčet například na stejné pletené šňůry, jako před pěti lety, je holý nesmysl. Dnes se používají o polovinu slabší, se stejnou nosností. Velký úspěch slaví i stále rostoucí kvalita háčků atd. Nikdy ale nezatracuji staré a osvědčené metody. Naopak každého, kdo je odsuzuje, se ptám, jestli tak někdy chytal. Když vzpomenu, kolik času jsem strávil u prutů s živou rybičkou a nic nechytil, musím se smát názoru, že přelstít velkou štiku na rybičku, není žádné umění. Nikdy jsem ale promarněného času nelitoval, protože promarněným nebyl. Člověk, který miluje přírodu, může sedět desítky hodin u vody a bude šťastný, i když odejde bez úlovku. Mít otevřené oči a talent pozorovat život kolem sebe, je dar z nebes. Mnoho příznivců Petrova cechu zná nazpaměť rybářský katalog, ale zapamatovat si a poznat necelých sedmdesát druhů ryb, které v našich vodách žijí, bývá velký problém. A co brouci, motýli a ostatní žoužel, která u vody žije. Další důkaz, že žít v přírodě, je práce a studium na celý život.

Průzkum
Jako rozený optimista nevěřím, že je konflikt mezi vyznavači přívlače a klasickými rybáři, tak vyostřený. Ze zkušenosti vím, že negativní názory většinou šíří jen nepatrná skupina lidí. Spokojení rybáři nemívají potřebu něco psát. Názory mých kamarádů a lidí z mého okolí znám. Oslovil jsem proto tři rybáře z okruhu přátel na internetu, ve věku 16 – 48 let. Položené otázky směřovaly k popsané problematice, oblíbené metodě lovu štik a používání lanka.

Miloš Šlemr, 48 let.
Štiky lovím nejčastěji na živou nástrahu. Nevidím na tom nic špatného, je to přirozená štičí potrava, tak proč ne. Používání lanka za nutnost nepokládám, každá ryba má mít svoji šanci. Za ideální nástrahu považuji rybičky 15 cm. Názory vláčkařů mě neoslovují, co člověk, to jiný názor.

Michal Paar, 30 let.
Při výběru techniky záleží, na jaké vodě hodlám rybařit, ale nejčastěji chytám přívlačí. Je pro mě více zábavná a hlavně můžu být kreativní. Z návazcových materiálů používám wolframové lanko, které volím do revírů s kalnější vodou. V průzračné vodě používám kevlar určený pro lov dravců, který se mi zatím osvědčil nejvíc. Pokud chytám štiku na tužší a odolnější materiál, který se do štičí tlamy nemůže nikterak zařezat, jako např. různé splétané šňůrky, nevidím důvod proč chytat na lanko. Záleží na každém rybáři, jakou techniku si sám zvolí. Lov na živou nebo mrtvou rybičku neodsuzuji. Tato rybolovná technika je na některé druhy dravců mnohem účinnější než lov přívlačí. Živou nástrahu volím 10 - 20 cm, woblery 8 - 15 cm a gumové nástrahy 2 - 10 cm. Žádnou metodu neodsuzuji, každý přece chytá tak, jak se mu to líbí nebo vyhovuje. Někdo preferuje lov na rybku a někdo vidí výhody jen v přívlači.

Jiří Vondruška 16 let.
Nejčastěji lovím štiky přívlačí, protože u tohoto způsobu lovu se člověk hýbe a nesedí na jednom místě. Lanko samozřejmě používám a to jak při vláčení, tak při lovu na živou rybku. Podle mě je to vůči rybě ohleduplnější. Občas chytím štiku a v tlamě má zaseknutý trojhák přivázaný na vlasci. Tento způsob nechápu. Je to největší blbost, kterou může člověk při lovu štik udělat. Přece ji chci vrátit nepoškozenou vodě. Myslím si, že lov na živou nástrahu je určitě přirozenější než třeba třpytka, ale mám radost, když ji vyprovokuje a zaútočí. Chytání na rybičky má i nevýhody. Třeba, když rybář začíná s lovem štik a neví, kdy zaseknou. Čeká moc dlouho, štika se zažere a je zle. Háček uvázne v jícnu a při vyprošťování háčku jí může vážně ublížit. Tento lovný způsob bych začátečníkům rozhodně nedoporučoval. Univerzální velikost nástrahy mi přijde 4 – 8 cm. Důležité je, jaké dravce lovím. Pokud vím, že v revíru žijí štiky do 70 cm, nemá cenu používat nějaké extra velké nástrahy. V případě, že jde o místo, ve kterém jsou ryby kolem metru, tak rád používám rybky 8 – 12cm. Patří mezi ně okouni, plotice nebo perlíni.
Konflikt mezi vláčením a lovem na rybičky, mi nic neříká. Každý chytá, jak umí. Při lovu na živou rybičku, se snažím nalíčit ji co nejšetrněji.
Napište i vy svoje zkušenosti s lovem štik. Je vám bližší přívlač nebo živá nástraha? Myslíte si, že je lehkomyslné lovit štiky bez lanka? Přispějte do naší diskuze.
Zdeněk Hofman



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA duben 2012

Zpět


Sázava na jaře
když se ledy vybouří
očekává rybáře
je takzvaný klid před bouří


Tou dobou tam já vždy spěchám
u Krhanic místo znám
písní vody nést se nechám
čas tak trochu nevnímám


Můj osud kamaráde, je tahle řeka
vezmu feeder, červy, spacák
a vyrazím do daleka
Sázava, jóó Sázava, uouooo…
(volně, podle skupiny Tři čutory)

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Duben patří k nejlepším měsícům v roce, protože přichází opravdové jaro. V mimopstruhových revírech se může lovit už od 6 do 22 hodin a začíná i pstruhová sezóna. Co víc si může rybář přát. A radují se i ryby. Po rybářích jim bylo celou zimu smutno, a pokud je náhodou nějaký uloví, dostanou druhou šanci, protože nepsaný rybářský zákon, který většina příznivců Petrova cechu svatosvatě dodržuje, zní jasně. První chycená ryba musí dostat svobodu! Důvod, proč s pouštěním prvních ulovených ryb není problém, je možná prostý. Brzy z jara bere hlavně samá drobotina. Časy se ale mění a minulý rok už bylo vše zcela jinak.

Sázava na jaře
Na jeden z prvních lovů vyrážíme na milovanou řeku. V myšlenkách se vracím do klukovských let, kdy jsem hltal Foglarovy Hochy od Bobří řeky. Naše místo leží sice od legendární Jestřábovy louky, mnohem níž po proudu, avšak poslední kilometry Zlaté řeky, jsou stejně krásné a romantické. To je důvod, proč mám tuhle řeku tolik rád. Zachovala si alespoň místy svoji neprostupnost a člověk se může na okamžik ztratit z civilizace. Je neuvěřitelné, že zde zatím nevede žádná vyasfaltovaná cyklostezka. Každý den se modlím k bohu, aby už EU konečně došly dotace a tomu strašnému stroji, který chrlí a plive asfalt na všechny strany, ztuhla ta hnusná hmota v tlamě. Jaroslav Foglar by asi koukal, kdyby mu kolem táborového totemu profrčel parní válec a za ním pestrobarevný peloton milovníků přírody, na horských kolech a in-line bruslích. Ale zpět k rybám. Ty patří pochopitelně k nejhlavnějšímu důvodu, proč se na Sázavu rádi vracíme.

Na řece je nejkrásnější rybařina
Srdce opravdového rybáře netouží jen po největším úlovku, ale raduje se z každé rybičky, která zabere. Na jaře to platí dvojnásob a takové zážitky dokáže přinést jenom řeka. Nikde jinde se nedá zažít tolik překvapení, jako v proudných vodách, které ukrývají ryby všech druhů a velikostí. V jedné velké rodině, která se miluje, ale taky na smrt nenávidí, zde žijí vedle ouklejí, hrouzků, ježdíků i boleni, štiky a sumci. Pokaždé, když nastražuji lákavé sousto, přemýšlím, komu asi zkříží cestu. Bude to zase cejnek nebo zabere konečně něco pořádného. Sluníčko si zatím proklestilo cestu korunami stromů a začíná jeden z prvních jarních dnů. Nejdřív odkládáme bundy a pak i svetry. Příroda si už zase dělá, co chce. Paprsky místo nesmělého oťukávání, praží naplno a najednou zavládne vyloženě letní atmosféra.

Červená Karkulka v akci
Manželka se jako správná ženská, chce líbit i u vody. Na rozdíl od většiny rybářů, proto ráda volí kontrastní barvy. Myslím, že rybám to moc nevadí a největším problémem tak zůstávají kánoe, s posádkou opuštěných, mořských vlků, kteří se v letních měsících mlsně plouží kolem našeho břehu. Vzpomínám i na jednu veselou příhodu, kdy mi chtěla Lenka podebrat velkého kapra. Byl už docela utahaný, ale pokaždé, když jsem ho přitáhl ke břehu, nečekaně zešílel a znovu vyrazil do hloubky. Až po několika dalších obrátkách nám došlo, že se bojí červeného trička. Měl jsem strach, že o rybu nakonec přijdu. Lenka musela udělat nedobrovolný striptýz a šupinatého macka podebrala nahoře bez.

Ryby moc neberou
Jak je to možné, že naše nástrahy zůstávají takovou dobu bez povšimnutí? Udělali jsme snad nějakou chybu? Dva pruty máme nahozené na klasickou položenou. Na jednom je žížala, na druhém kulička jahodového mini boilie. Léňa se navíc soustředí na feeder s jemnou imitací a já svírám boloňský prut na plavanou. Během několika hodin nám nezabere ani čudlička. Snažím se co nejlépe „číst“ vodu, ale nikde žádný pohyb. Konečně se nečekaně zaklepe špička feederu. Léňa je naštěstí pohotová a záběr nepromarní. Odpor je vskutku razantní, až rybářka vyskočí z pohodlného křesílka. Cívka navijáku šlape jako hodinky, ryba prchá po proudu, ale všechny pokusy o záchranu selžou. Nakonec musí otočit a pomalu začíná rezignovat nad svým osudem. Ještě několik posledních otáček u břehu a končí v podběráku. Je to nádherný kapřík okolo padesáti čísel. Nechce se mi ani uvěřit, že první sázavskou rybou je takový cvalík. Když vzpomenu na předešlé sezóny, dalo nám hodně práce, než skončil na břehu kapr. Byly to však krásné roky plné podouství, plotic, línů, karasů a cejnů. Oukleje nás doslova trestaly, protože atakovaly nástrahy okamžitě po nahození a na červy nebylo vůbec možné chytat. Kam ale všechna ta rybí drobotina zmizela. Stačilo bouchnout dveřmi auta a celá řeka se doslova splašila. Na hladině to žilo už od jara a najednou je všechno pryč. Možná i proto jsme zde široko daleko jediní rybáři.

Chytáme dál
„Šupajz“ dostal svobodu a během hodiny zabral Lence ještě jeden, o trochu menší. Pak se svatý Petr smiloval i nade mnou a poslal mi jednoho čtyřicátníčka. Mám radost, ale nakousnutý problém mi nedá spát. Možná jsou malé ryby najeté pod jezem. Opouštím na chvíli manželku a vydávám se s plavačkovým prutem na průzkum. Mám smůlu, nikde ani živáčka. Peřeje bývaly plné menších tloušťů a klidnější pasáže zase obývaly hejna proudníků. Najednou konečně spatřím pod hladinou rybku. Už zdálky mi ale něco nehraje. Pluje nějak divně. Po chvíli mi je vše jasné, je celá zaplísněná a chybí ji kus ocasu. Po cestě přichází starší pán s pejskem a zastavuje na kus řeči.

Létající smrt
„Tady nic nechytíte, všechno vyžrali během zimy kormorání. Tenhle úsek řeky pod jezem nezamrzl a v mělké řece našly všechny ryby opeřenou smrt.“ Smutně koukám na umírajícího cejnka a v duchu se loučím s řekou. Velké ryby sice zůstaly, ale bez ouklejí, plotic a ostatní drobotiny, se naruší celá rovnováha. Odplavou dravé ryby a bude hodně dlouho trvat, než se milovaná řeka vzpamatuje. Krčím rameny a nevím, jak takovou situaci okomentovat, problémy s kormoránem jsou všeobecně známé a přesto se stále nic neděje. „A víte, proč to je,“ pokračuje neznámý ve vyprávění. „Protože kormorán je pták, na kterém se dá i vydělat. Sportovní rybáři mají pochopitelně smůlu, ale chovatelé ryb dostávají za ztráty způsobené kormoránem slušné peníze.“ Pán volá pejska a pomalu odchází. Zůstávám nevěřícně stát a teď už nevěřím ani svým uším. Přece není možné, aby se takový přemnožený zabiják stal zdrojem peněz, na úkor ryb v řekách a ostatních revírech. To není možné! Máte snad jiné zkušenosti? Myslíte, že existují majitelé rybníků, kterým kormorán nevadí, protože z něj mají dotace či odškodné? Napište nám svůj názor.
Zdeněk Hofman



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA březen 2012

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Podle kalendáře nám klepe jaro pomalu na dveře. Těžko však odhadnout, jaké počasí bude ve skutečnosti panovat. Tyto řádky píšu začátkem ledna a jarní atmosféra vládne už teď. Příroda nás umí neustále něčím překvapovat. Na horách sice mrzne a napadlo více než dva metry sněhu. V nížinách ale rozkvétá jarní kvítí, teploty dosahují deseti stupňů nad nulou a na Vltavě berou kapři. Paradoxy nepřináší jenom příroda. Vzpomínám na časy, kdy se každé roční období řídilo jasnými pravidly. V zimě všechny rybníky i řeky zamrzly a bylo vymalováno. Rybolov na dírkách neexistoval a rybáři se uložili, společně s medvědy, k zimnímu spánku nebo se ve svých brlozích připravovali na další sezónu. Začátkem ledna jsem vždy odložil „štikováky“, vláčecí pruty a veškerou výzbroj pro lov dravců do kouta, kde zůstala až do poloviny června. Jarní období patřilo lovům na plavanou a položenou.
Mám radost ze všech vymožeností moderní doby, ale někdy se nostalgicky ohlédnu zpět a je mi trochu smutno. Dnes už výbavu na lov dravců nikam neodkládám. Na soukromých a některých svazových vodách, můžu vláčet celoročně. Štiky se loví i na dírkách, tedy pokud matka příroda dovolí. Rybářská svoboda však vnáší chaos nejen do mojí duše, ale hlavně do mojí rybářské komory. Uskladněné věci nemají žádný řád. Pruty i ostatní výzbroj je různě poházená a promíchaná, protože v období dřívějšího rybářského spánku, vyrážím lovit na dírky nebo feeder a další den už třeba vláčím. Tak vypadá současná zima rybáře.
Každým rokem si slibuji, že se vrátím ke starým zvykům a ryby mě u vody spatří až v dubnu, jenže nikdy nevydržím. Letošní pokus selhal taky a přitom začátky vypadaly velmi nadějně. První dva dny v roce jsem se jen tak povaloval na gauči. Pak mě ale začaly svrbět prsty a stesk po rybách mi nedal spát. Využívám moderních trendů a usedám k internetu, který mi pomůže navázat kontakt s ostatními příznivci rybářského řemesla. Velkým nedostatkem moderního média je fakt, že virtuální loviště patří výhradně mladým lovcům. Staří matadoři vplouvají do těchto vod jen velmi zřídka a podle toho vypadá i obsah jednotlivých diskuzí. Je veden pokrokovým, až anarchistickým tónem. Mladí bojovníci jsou plní energie a nešetří nikoho, kdo si dovolí mít jiný názor. Generační střet je tak nevyhnutelný. Problém je v tom, že ti starší si názory mladších kolegů nikdy nepřečtou, protože jednoduše na internet nechodí. V minulosti jsem již jeden zásadní střet zažil. Tehdy se ještě odehrával výhradně na poli tištěném, tedy v rybářských časopisech. Začátkem devadesátých let vypukla u našich vod revoluce v lovu kaprů. Z Anglie k nám pronikly nejen zázračné kuličky boilies, ale i moderní vychytávky v podobě stojanů na pruty, s elektronickými hlásiči záběrů. Vzpomínám, jak jsme předtím seděli každý u svých prutů a bedlivě sledovali klasické policajty, ozářené plamínkem hřbitovní svíčky, až do půlnoci. Novinka byla sice drahá, ale vyplatilo se investovat. Spolehlivé hlásiče Carp Sounder, mi navíc slouží dodnes. Už jsem nemusel dřepět přilepený k prutům, ale mohl jsem sedět opodál, v hloučku s kamarády a tiše vzpomínat na časy, kdy to bylo ještě lepší. Jenže! Moderní cajk se stal trnem v oku mnohým rybářům a přišla vlna kritiky. Jaképak je to umění, chytat velké kapry, když pruty samy pípají a místa jsou zakrmená hromadou drahých kuliček. Nástup echolotů rozdělil rybáře na dva nesmiřitelné tábory. Jedni tvrdili, že takové chytání už nemá s opravdovou rybařinou nic společného a druhé skupině, která uznávala metodu „chyť a pusť“, zase vadilo zabíjení ryb. Čas nakonec všechny hrany otupil. Pípaky dnes používají rybáři všech věkových kategorií a mnozí zase většinu svých úlovků pouští na svobodu. Každé období přináší větší či menší bouře. O razantnější rozvlnění názorové hladiny se v poslední době postarala stále rostoucí skupina milovníků přívlače. Jádro pudla je ukryté v pomyslném sporu s ostatními lovci dravců, zejména štik. Diskuze a články, na které jsem ve virtuálním světě narazil, byly jednoznačně namířené proti lovcům na živou rybičku. Cituji malou ukázku: Lov na přirozené nástrahy oslovuje především jedince, kteří chtějí co nejvíce masa, za minimální výdej energie a prostředků. Dále z lovu přívlačí by asi neměli radost rybáři, kteří chytají jen v dosahu svého čtyřkolového miláčka a neradi se z takovéhoto zázemí posouvají někam dále…
Ostatní kritiky odsuzují lov na živou nástrahu z důvodu zraňování malých štik, protože většina rybářů nechává dravce dlouho zažrat a háček pak uvázne hluboko v jícnu. Mírnější diskuze se věnují sporům, zda používat při lovu štik lanka či nikoliv.


Rozmrzele vypínám počítač a vyrážím k vodě na nedaleký potok. Zase jsem nevydržel, ale na rybách mi bude líp. Cestou přemýšlím o názorech, které jsem si přečetl. Vím, že mladí rybáři vidí hlavně svoje problémy a teprve čas jejich úhel pohledu upraví. Až s přibývajícími lety si člověk uvědomí, že už nemá dostatek energie, aby se celý den potuloval či dokonce brodil řekou. Někteří členové rybářského cechu jsou hlavně milovníci přírody a u vody si chtějí prostě odpočinout. Váží si každého okamžiku stráveného v přírodě a pak přijde místečko v dosahu auta vhod. Na tom přece není nic špatného. Každý prostě nemá trofejní úlovek jako prioritu. Děkuji šéfovi tam nahoře, že můžu zatím v klidu a zdraví trávit u vody mnoho času, ale protože jsem od geniálního spisovatele Ernesta Hemingwaye nečetl pouze knihu Stařec a moře, vím moc dobře, Komu zvoní hrana.
Ale zpět k rybám. Protože chytám štiky na živou rybičku i umělé nástrahy, je mi jasné, že se velmi často vážně poraní i při vláčení. Nejde o metodu, ale samotný přístup k lovu. O používání lanka nemá cenu vůbec hovořit. Lovem štik však myslím líčení na exempláře od šedesáti centimetrů. Pokud si přečtu zprávu nadšeného rybáře, který chytil za dopoledne tři a více štik okolo padesáti čísel, jdou na mě mrákoty. To je jako hovořit o cíleném lovu kaprů a myslet tím rybičky 35 centimetrů. S příliš dlouhou čekací dobou při polykání živé nástrahy to už taky tak jednoduché není. Díky sílícímu tlaku vyznavačů lehké přívlače, získávají trpké zkušenosti už čerstvě vysazené štičky, které jsou stále opatrnější a při sebemenším podezření kořist okamžitě pustí.
Můj názor je jasný. Při cíleném lovu štik se zaměřuji na co největší exempláře a podle toho volím i velikost nástrahy. Z umělých jsou to především jerky a gumy od patnácti centimetrů. Při lovu na živou rybičku nastražuji v nejaktivnějších měsících ryby od patnácti čísel nahoru. Je pravda, že záběrů je mnohem míň, ale můžu vám garantovat, že když se káča nečekaně potopí a je jasné, že „něco“ zhltlo třiceticentimetrovou plotici, tak se mi srdce zatraceně rozbuší.
A to samé přeji i vám.
Téma živé rybičky kontra umělé nástrahy je tak rozmanité, že se k němu určitě vrátíme. Je vám bližší přívlač nebo živá nástraha? Myslíte, že je lehkomyslné lovit štiky bez lanka? Napište svůj názor a zkušenosti s lovem štik. Přispějte do naší diskuze.
Zdeněk Hofman



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA únor 2012

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Únor bílý rybáři šílí. Upravený význam lidového rčení napovídá, že příchod jara je v nedohlednu a jedinou možností, která nás dovede k pěknému úlovku, zůstává lov na dírkách. O chytání pod ledem bylo napsáno již mnoho článků. Jejich obsah však spěje k jedinému závěru. Každý revír je jiný a neexistuje žádný univerzální návod k úspěšnému rybolovu. Mezi nejdůležitější argumenty, které určují pravidla lovu, je velikost revíru a cílová ryba, na kterou hodlám líčit. Těžko uposlechnout rady, že zakrmování dírek je zcela zbytečné, když vyrazím lovit na revír o rozloze větším než 5 ha. Taková rada může platit na rybníčku do 1 ha, kde hejno granuláků (pstruh duhový nebo siven americký) přivezených ze sádek pluje pořád dokola a čeká na svůj osud. Pro začínající dírkaře či rybáře, kteří vyrazí na led párkrát do roka, jsou tyto ryby velmi vděčným objektem. Rybáři, kteří dírkám propadnou a tráví na ledu každou volnou chvíli, se dříve nebo později začnou porozhlížet o dalších rybách. Na řadu přijdou okouni, candáti, jeseteři, štiky nebo dokonce marény. Někdy je možné ulovit dokonce i kaprovité ryby. Stejně jako během celého roku, vyžaduje každý rybí druh různou strategii lovu.

Začínám se pstruhy
Stejně jako většina rybářů vyrážím nejdřív na duháky. Soukromé revíry každoročně přibývají a není třeba cestovat nikam daleko. Je dobré sehnat o vyhlídnutém revíru nějaké informace, z nichž za nejdůležitější pokládám termín o vysazování nových ryb. Pstruzi berou okamžitě po vysypání do vody. Na malém rybníčku se rozjedou po celé ploše. Teprve až jejich stavy citelně prořídnou, začnou se shlukovat do větších hejn a cestovat po rybníku. Mezi nejúčinnější nástrahy patří barevná těsta, která zakoupíme v rybářských obchodech. Pro začátek doporučuji tříbarevné, protože pstruzi berou velmi často jenom na jednu barvu. Někdy je favoritem oranžová a jindy naopak zelená nebo žlutá. Kupovat všechny těsta najednou, rybařinu zbytečně prodraží. Montáž je velmi jednoduchá, malinký splávek s háčkem, dovážený bročkem. Těsta jsou totiž plovoucí a bez olůvka vyplavou na hladinu. Většina rybářů umísťuje nástrahu těsně nad dno, moje zkušenost je trochu jiná. Pokud ryby berou, je vše v pořádku, pokud ne, přichází čas pro experimentování. Pokud duháka zasekneme, první co udělá je, že se zbaví zrádného sousta, které pak vyplave těsně pod led, kam naláká ostatní ryby. Velmi často proto měním hloubku a někdy bývám úspěšný na samém okraji dírky. Manželka sype do dírky granulky nebo strouhanku a sleduje, jestli se nějaká ryba objeví. Pokud žádnou nespatří, nastraží kořist do hloubky. Velmi často však zvědaví pstruzi připlavou a sami prozradí jakou hloubku nastavit. Sledování kroužících ryb patří k nejlepším okamžikům při lovu na dírkách. Někdy stačí jenom jeden prut, ale i hustě zarybněný revír může zklamat. Prut na plavanou odložím do stojánku a na řadu přichází lákání s umělou nástrahou. Postačí smáčci a twistříky nejmenších velikostí, ale velmi dobří jsou ráčci Sparkle Craw od Berkley. Prodávají se v různých barvách. Náš favorit je oranžová.
Další osvědčené nástrahy jsou žížaly, rybí maso. Bílí červi se nám moc neosvědčily, ale mnoho rybářů na ně nedá dopustit. Velmi často boduje i obyčejný rohlík nebo veka.

Jeseteři
Lovu těchto ryb jsem věnoval článek v minulém čísle, tak jen stručně několik vět. Jeseteři patří mezi největší lovené ryby na dírkách. V soukromých revírech teprve dorůstá první generace a nikdo přesně neví, jakých rozměrů vysazené ryby dosáhnou. V domovských vodách běžně dorůstají padesát kilogramů a více. Úlovky nad jeden metr už začíná být problém prostrčit dvaceti centimetrovým otvorem. Na jesetera používám silnější cajk s vlascem 0,25 mm. Vodní vysavač vyluxuje opravdu všechno, nejradši má ovšem nástrahy na masové bázi. Nejčastěji líčím žížaly, rybí maso, granule. Velké exempláře mívají občas v tlamě utrženého smáčka či jinou umělou nástrahu, což dokazuje, že i tato metoda bývá úspěšná. Velká ryba chce ale silnější vlasec, což platí i při lovu štik.
„Haló, pane, ta vaše manželka chytá nějak prapodivně. Cožpak se na umělou nástrahu chytá se splávkem? Co to táhne? Vždyť ona má candáta. No to jsem blázen.“
Naše první rybačka v roce 2011 a Léňa hned takový pěkný úlovek. Pstruzi brali hlavně ráno, ale to jsme ještě spali. Já chytil jednoho hned po příjezdu, pak následovala klasická přestávka a začalo to zase až kolem čtvrté odpoledne. Candát zabral před půl jednou. Chtěli jsme ještě okouna, ale nepřišel. Tak snad příště.
…jako ilustraci
Archív vzpomínek
Zdeněk Hofman



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA leden 2012

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Začátek nového roku býval v minulosti časem k odpočinku pro ryby i rybáře. Silný mráz uzavřel ledovým krunýřem hladiny rybníků, jezer a velmi často i řek. Lov na dírkách nepřicházel v úvahu a neměli jsme ani tušení, že některé ryby mají v takových podmínkách chuť žrát. Zimní měsíce patřily údržbě a opravám rybářského cajku. Očka prutů byla připevněna nití a často se musela znovu přemotat a přelakovat bezbarvým lakem. Smekací navijáky vyžadovaly důkladné promazání všech třecích částí. K další důležité činnosti během zimy patřila výroba nejrůznější rybí bižuterie, protože rybářský trh byl mizerně zásobován.

K rybařině neodmyslitelně patřilo kutilství
Každý rybář si vyráběl vlastní splávky z husích brků, korkových špuntů nebo balsového dřeva. Čihátka, kterým neřekl nikdo jinak než policajti, získávaly svoji podobu z pingpongových míčků, kousků polystyrenu nebo zátek od sektu. Umělohmotné zátky fungovaly skvěle, protože byly duté a daly se dovažovat olověnými broky. Konečná povrchová úprava vytvářela ručním barvením z každého kusu originál. Samostatnou kapitolou byly vidličky pod pruty. Díky tomu, že vznikaly pouze z dostupných materiálů, lemovaly břehy našich revírů opravdové skvosty. Někdo měl jednoduché, svařené z kusu drátu. Šikovní koumáci však dokázali vytvořit lehké, vysouvací kousky, které budily obdiv i závist u ostatních kolegů. První, sériově vyráběné vidličky jsem si pořídil až někdy v devadesátých letech. Mezi další odvětví domácí manufaktury patřilo i odlévání olov a výroba umělých nástrah. Pravdou je, že k takto pořízeným věcem získával člověk mnohem hlubší citový vztah.

Moje začátky
Rád vzpomínám na rok 1970, kdy jsem jako osmiletý kluk složil rybářské zkoušky a stal se členem ČRS. Veškerý volný čas patřil chytání ryb a obecní rybník kousek od domova, byl mojí první rybářskou školou. Věděl jsem, kudy ryby putují, kde odpočívají a kam vyrážejí za potravou. Rybník pravidelně navštěvovali dospělí rybáři, aby si nalovili nástražní rybičky na dravce.

V lovu do čeřenu jsem byl opravdovým mistrem
Když některý rybář marně cedil vodu víc než hodinu, nabídl jsem se, že mu nějaké nalovím. Přeběhl jsem s čeřenem na druhou stranu, což dospěláci nechápali, protože tam bylo vidět až na dno a ryby žádné. Stačilo však opatrně položit síť před rouru s přítokem, ukrytou pod hladinou a nenápadně zadupat. Rybičky schované v rouře se splašily a vjely rovnou do čeřenu. Mnozí rybáři už chodili rovnou za mnou a nemohli pochopit, jakým talentem jsem obdařený, že pokaždé nějaké nachytám. Za odměnu mě někdy vzali na štiky a byl jsem zase o krůček dál.

Lov dravců mi učaroval
To už jsem byl starší a začal podnikat první výpravy na další revíry. Krůček po krůčku se mi otvírala tajemná rybí říše a já ji hltal se všemi detaily. Nebyly to jenom ryby, ale i ostatní živočichové. S klukama jsme lovili i čolky, šneky a potápníky. Brouci mi učarovali natolik, že už v deseti letech čítala moje sbírka několik stovek druhů.

Dnešní doba je jiná
Nepřeberné množství zboží, kterým jsou rybářské obchody zaplaveny, přináší opačný problém. Je velmi těžké udržet tempo s pravidelným přílivem novinek a dokázat koupit věci, které opravdu potřebuji a které budou fungovat. Pařenou housku i těsta vytlačilo rohlíkové a klasické boilies. Každý výrobce garantuje zaručený úspěch, ale všechny kuličky si koupit nemůžu. S umělými nástrahami na lov dravců je to ještě horší. Při první výpravě do Švédska jsem si vezl asi deset třpytek a woblerů. Na další výpravu se moje krabička rozrostla o úspěšné modely mých kamarádů a v dalších letech už jedna krabička nestačila. Nakonec však stejně chytám na jednu nebo dvě nástrahy.

Největším nepřítelem rybáře je čas
S příchodem kapitalizmu v devadesátých letech, začala nová éra i pro mnohé příznivce Petrova cechu. Opustili zaměstnání, ve kterém stejně jen čekali, až zase o víkendu vyrazí na ryby, a začali podnikat. Mladší generace objevila počítač a později internet. Doba strávená na rybách, se začala zkracovat. Rybářů však paradoxně přibývalo. Zrodily se soukromé revíry, plné trofejních ryb a z rybaření se stala móda. Noví rybáři přinesli moderní myšlení. S luxusní výbavou loví jen trofejní kousky a ostatní čudly je nezajímají. Z nedostatku času navštěvují nejvyhlášenější destinace a na pomyslné pažbě si dělají jeden zářez za druhým. Začaly vznikat kluby metrovkářů, tedy šťastlivců, kteří uloví metrovou štiku. U sumců se hranice rekordu posunula na dva metry nebo 100 kilogramů. Velcí kapři získali přezdívku megaryby a desetikiláč, o kterém snil před lety snad každý rybář, je dnes pro smích. Hranice kapitálního kapra začíná na dvaceti nebo ještě lépe pětadvaceti kilogramech. Kdo tuto hranici neprolomí, ten jako by nebyl. Každý kreativec chce tzv. stát na bedně a vychutnávat okamžiky slávy. Kamarádství, které tvořilo jeden tým, vystřídal soutěžní duch. Vyprávět těmto nadšencům o zimní výpravě, kdy zabralo několik ježdíků, nemá cenu, protože s největší pravděpodobností nebudou vědět, o jakou rybu se jedná. Přitom třeba lov na malém potůčku může být mnohem napínavější, než rybaření s průvodcem ve Skandinávii. Ulovení obyčejné plotice nebo tlouště má totiž jedno nenahraditelné kouzlo. Dokáže mě vrátit zpět v čase a na okamžik se zase stanu malým klukem, který se raduje z každé rybičky. Proto tolik miluji zimní chytání a to samé přeji i vám.
Tak ať berou.
Zdeněk Hofman



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA prosinec 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Konec roku je tady. Přichází čas vánoc, dobré nálady a bujarých oslav. V teple domova se za rybami budeme vracet alespoň ve vzpomínkách. Prosincové kladivo patří humoru, který by nás měl provázet nejen v posledním měsíci, ale i po celý příští rok, protože jak praví klasik: S úsměvem jde všechno líp!

Na rybách s Černochem
Při opakování jedné televizní estrády, jsem si vzpomněl na příhodu s populárním zpěvákem Karlem Černochem. Řadu let ležela ukryta v mých vzpomínkách a až teď přišel její čas a vyplula na povrch. Jednou ráno mi zavolal produkční z televize, že natáčejí na pražském nábřeží u Mánesa scénku a potřebují rybářský cajk. Někde se stala chyba, u vody je celý štáb i s herci, ale náčiní pro rybářskou scénku chybí. Rychle mi poslal taxíka a za čtyřicet minut už vystupuji s batohem a pruty přímo na place. Hlavními postavami byl Karel Černoch a Vašek Upír Krejčí. Pointa scénky pocházela ze známého vtipu, kdy rybář tahá z vody boty, nádobí a další krámy, až usoudí, že tam někdo bydlí a odchází. Rybáře hrál Karel a Vašek mu měl úlovky podebírat.
„Pane Černochu, už jste někdy chytal ryby?“ ptám se pro jistotu.
„Ne, ještě nikdy. Bude to moje premiéra a jsem moc zvědavý, co na tom tolik chlapů vidí, když vydrží sedět nečinně u vody takovou dobu,“ odpovídá mistr a přebírá prut. Pro jistotu jsem vybral nejtvrdší „štikovák“ s vlascem 0,40 mm.
„Nemusíte mít strach, tomuhle prutu se nemůže nic stát. Klidně ho může přejet parní válec a zdoláte na něj i parník.“
Atmosféra na place houstne. Všichni dokuřují a začínáme točit první scénu. Jako první dostávám od produkčního starou čepici. Na háčku drží dobře, chvíli sice trvá, než se potopí, pak už kamera, klapka a jedem! Karel zasekne a čepice je hned venku. Upír rychle nastaví podběrák a máme hotovo. Všichni jsou spokojeni, tak hurá na druhý záběr. Tentokrát lovíme botu. Klapka a šup, chvilku se motá pod vodou, pak se vynoří a končí v síti. Následuje pochvala režiséra, jak všichni všechno zvládáme a jdeme na poslední záběr. Produkční mi podává obrovskou pánev.
„Něco menšího nemáte, aby nám nestáhla Karla do vody,“ ptám se, protože je hodně těžká.
Produkční mi šeptá do ucha. „Já se včera strašně ožral a nestihl jsem nic připravit, proto chyběl i ten rybářský cajk. Tuhle pánev jsem teď narychlo vypůjčil tady v restauraci a hned ji musím vrátit. Za chvíli budou smažit vajíčka. Rychle nahoďte, ať to máme za sebou.“


Pro jistotu odklápím oblouk navijáku a litinový soupeř mizí ve Vltavě. Karel zkušeně řadič zaklapne, kamera jede, ale pánev se v silném proudu „zašprajcne“ a klade odpor jako metrová štika. Jezdí ze strany na stranu, k hladině jde velmi těžko a pokaždé klesne zpět do hloubky. Upír stojí připravený s podběrákem a Černoch se začíná potit. Pravou rukou svírá prut a levou rozepíná bundu. Už dávno si nehoví na židličce, ale poskakuje po břehu a snaží se zvítězit. Rejža je nadšený, jak krásně to umí zahrát a produkční začíná blednout, protože si uvědomuje, že rybář pokaždé nevyhraje a vysněný úlovek může být navěky ztracen. Drahá, litinová pánev visí doslova na vlásku a atmosféra houstne. Rejža už naznačuje, že mu záběr stačí, ale Karel bojuje dál. Občas na mě letmo koukne a já mu naznačím, že postupuje skvěle, jen to nesmí vzdát. Minuty ubíhají, rejža už netrpělivě přešlapuje, až se kapitální úlovek konečně zavlní na hladině.
„Vašku, Vašku, dělej, rychle ji naber nebo se urve,“ ječí v zápalu boje Karel.
Upír zanoří podběrák a je naše. Celý štáb tleská a směje se i rejža. „Budeme to muset zkrátit, ale jinak perfektní výkon. Karle zahrál jsi to skvěle. Dáme krátkou pauzu, pak sjedeme detaily a balíme.“
Začínáme si s Karlem jako správní rybáři tykat.
„Zdeňku, řeknu ti, že nic tak dramatického jsem už dlouho nezažil. Ten souboj byl fakt super. Škoda, že jsem tam neměl opravdovou rybu, to musí být něco. Teď už ty rybáře chápu, jsem tak udřenej, že bych tady vydržel sedět hodinu a odpočívat. Někdy mě musíš vzít na opravdové ryby.“
Ještě šťastnější je produkční. Přibíhá z restaurace, do které vrátil trofejní pánev a rozdává tác plný piv. „Řeknu vám, že nebyly nejlevnější, ale ta pánev, co jste zachránili, by stála mnohem víc. Tak na zdraví!“
A na zdraví připíjím i vám!
Přeji všem čtenářům krásné prožití svátků vánočních a do nového roku hodně štěstí, pohody a splnění všech rybářských přání.
Tak ať vám berou.
Zdeněk Hofman



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA listopad 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Na konci sezóny se jako většina lidí snažím bilancovat uplynulou sezónu. Vzpomínám na krásné okamžiky strávené u vody a kdesi uvnitř mé rybářské duše vyplouvají na povrch ryby, které se mi podařilo přelstít. Přemýšlím, co všechno budu muset do příští sezóny zdokonalit a s čím novým přijít. Je jisté, že se zlepšováním má člověk začít vždy u sebe, ale není na závadu poukázat na některé nedostatky ve svém okolí. Problematika běžného života se pochopitelně nevyhýbá ani rybářské obci. O tomto faktu se můžeme přesvědčit například pravidelnými úpravami rybářského řádu. Naprostá většina jde s dobou a slouží rybářům. Několik zásadních problémů však zůstává bez odezvy. Tím největším je bezesporu 24 hodinový rybolov v letním období. Pravdou je, že velká změna přišla již před mnoha lety a na několika revírech se skvěle osvědčila. Tyto revíry jsou však během udělení výjimky pod silným rybářským tlakem a taková situace nemůže uspokojit všechny rybáře. Proč má docházet každé léto ke stěhování národů, když pohodu celonočního rybolovu si chce každý rybář vychutnat na svém oblíbeném místečku. Pokud jsou ohlasy příznivé, proč těchto revírů každoročně nepřibývá? Ještě v loňském roce platila na několika revírech Labe výjimka při lovu sumců. Letos už udělena nebyla. Z rozhovorů s členy místní rybářské stráže jednoznačně vyplývá, že na tyto revíry se sjeli rybáři z dalekého okolí a místní si pak neměli kam sednout. Nájezdy přespolních bývají většinou týdenní a zajít si na chvíli zarybařit třeba po práci se pak stává nemožným. Nejpohodlnějším řešením je pochopitelně znepříjemnit nezvaným přivandrovalcům pobyt a noční lov zrušit.

Revíry bez dozoru
Není v silách rybářské stráže být všude. Noční doba hájení tak patří zejména pytlákům. Slušní rybáři sbalí poctivě o půlnoci svoje udice a na dobře zakrmené fleky v klidu nastoupí různí lapkové. V létě spíme velmi často u vody a podezřelých osob se na březích svazových revírů pohybuje během noci opravdu bezpočet. Pochopitelně se drží stranou a mezi opravdové rybáře si netroufnou. Při výlovu Hostivařske přehrady, zůstala ležet v bahně několik desítek metrů tenatové sítě, kterou si pytláci nestihli odnést. Při jedné rybářské výpravě na Labi, jsem hned po ránu vytáhl při vláčení chuchvalec vlasce. Přišlo mi to divné, protože do půlnoci jsem na tomhle místě zkoušel chytat sumce a žádný vlasec zde nebyl. Koncová montáž se spoustou háčků (viz foto), mi vše vysvětlila. Během doby hájení navštívil místečko nějaký pytlák. Další z místních úprav rybářského řádu zakazuje používání rybářských přístřešků po ukončení lovu. Velmi logické nařízení. Kde má ale člověk přečkat ty čtyři hodiny zákazu rybolovu? Být to v Kocourkově, tak o půlnoci rybář sbalí pruty, bivak a lehne si někde do křoví, aby ve čtyři ráno vše zase rozbalil, postavil a mohl pokračovat v chytání.

Nejhloupější paragraf
Stejně jako se vyhlašuje v bankovnictví nejabsurdnější poplatek, mohli by rybáři uspořádat podobnou anketu o nejabsurdnější paragraf. Myslím, že je z čeho vybírat. Já osobně navrhuji nařízení z Východních Čech, které povoluje uchovávání ryb ve vezírcích pouze do konce stanovené denní doby lovu. Opět se mi vybavuje rybář z Kocourkova, který o půlnoci ukládá uloveného kapříka do kukuřičného pole a ve čtyři ráno ho pouští zpět do vezírku.

Na Sázavě přespolní taky nechtějí
Pro nahazování nástrah o hmotnosti nad 70 gramů, je nezbytností pletená šňůra. Dnešní moderní šňůry jsou sice dražší, ale je to dobrá investice. Jsou velmi pevné i při malých průměrech. Místo lanka se používá speciální tvrdý drát, který zajišťuje dobré vedení nástrahy. Lanko lze použít taky, ale je třeba zvolit co nejtvrdší, jinak se bude nástraha často zachytávat trojháčkem a komplikovat lov. Nikdy nepodceňuji dostatečnou pevnost jak lanka, tak i obratlíku a karabinky. Při nesčetných hodech s těžkým jerkem jsou všechny komponenty velmi namáhány a navíc mám spadeno na největší ryby v revíru. Lajdáctví se nevyplácí. V lepším případě přijdu pouze o nástrahu, ale i to bývá bolestivá ztráta, protože stojí několik stovek. Rozhovor s dalším porybným se nesl v přátelském duchu, ale dozvěděl jsem se, že rybářské party tu v lásce moc nemají. Natahají bójky po celé řece a místní lodičkáři jen stěží proplují. Už v příštím roce se pokusí prosadit zákaz zavážení nebo chytání na bójky, jako na Berounce. Nestojí ani o zveřejňování trofejních úlovků, které přitahují další a další rybáře. Po chvíli převádíme řeč na velké kapry a pan porybný mi vypráví o šikovném synovi, který se na jejich lov specializuje. Jezdí s kamarády pochopitelně na Labe, které je vyhlášeným rejdištěm kapitálních šupináčů. Trochu se pousměju, protože si představím, jak parta sázavských kaprařů zabere fleky zase nějakým místním na Labi. To už je však něco jiného. Není! Zažil jsem zavedení svazových povolenek a byla to tenkrát velká sláva. Pocit volnosti a možnost rybařit na většině míst naší vlasti mi v paměti utkvěl dodnes. Nekažme si tu pohodu zbytečnými zákazy.

Každý má své řešení
Povolenky i členské příspěvky jsou rok od roku dražší, což je logické. Zdražuje se všude a všechno, taková je doba. Obchodníci se však snaží zkvalitnit služby a nabídnout zákazníkům za vyšší ceny kvalitnější servis. Přání většiny řadových členů zní jasně. Chceme být u vody celou noc a svoje revíry si tak chránit. Nejen před pytláky, ale i převažeči trofejních ryb. Když se podařilo prosadit míru K70, což považuji za malý zázrak, měl by vzniknout i nový zákon, na jejich ochranu. Rybářská stráž dělá, co může, ale sama to nezvládne. Známý kaprař pan Nikl prohlásil v jednom z minulých čísel Rybářství, že prostě zákaz ignoruje a chytá celou noc. Žádné škody nepáchá a kapry miluje. Podobně postupují stovky a možná tisíce ostatních rybářů, jen o svém prohřešku veřejně nemluví. Myslím, že diskuze na toto téma je nezbytná. Podobně se rodil i již výše zmiňovaný zákon K70. Já zatím svoje pruty na noc balím a nedobrovolně tak uvolňuji svoje místo pytlákům. Zatím. Napište svůj názor.
Tak ať vám berou.
Zdeněk Hofman



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA říjen 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Říjen je měsícem hojnosti. Blížící se zima je důvodem ke zvýšené aktivitě ryb, které si potřebují vytvořit dostatečnou tukovou zásobu. Kromě dravců berou velmi dobře i kapři a protože jejich lov patří v našich revírech k nejpopulárnějším, věnujeme jim tento díl.
Moderní metody přinesly z Anglie dnes již všeobecně známou nástrahu v podobě tvrdých kuliček boilies, které jsou při lovu velkých šupináčů opravdu jedinečné. Super atraktivní kuličky však přece jen několik slabin mají. Aby fungovaly opravdu dobře, je nutné kapry před samotným lovem nalákat a celé místo opakovaně zakrmovat, což je možné pouze při výpravách na více dní. Kromě problému s časem může být dalším negativem i příliš vysoká cena. Existuje však rovnocenná varianta, vhodná i pro jednodenní lovy. Hlavní složkou návnady i nástrahy je vařená kukuřice, kterou kapři milují. Mimo háček nastražím na vlas (šňůrku pletenky) foukanou medovku a doplním jedním, případně více zrnky kukuřice. Medovka celou nástrahu přizvedne ze dna a zvětší tak její atraktivitu. Kapraři nazývají tento způsob lovu „na panáčka“.

Návazec z pletenky
Jedná se o velmi jednoduchý návazec s kvalitním háčkem. Já používám nejčastěji háčky s označením Long Shanx nebo Kurv Shanx o velikosti č.8. Celou montáž sestavuji tak, že na jednom konci pletenky udělám nejprve běžným uzlem očko, pak navléknu nástrahu a v potřebné vzdálenosti navážu háček. Na druhém konci udělám smyčku pro obratlík s karabinkou a návazec je hotový. Pozor! Celá montáž nesmí být delší, než trubička nebo hadička od krmítka, která zabraňuje zamotání. Olovo nebo krmítko používám průběžné, ale může být navázané i na pevno.

Návnada
Nejčastěji používám krmítko, protože při krátkých výpravách lovím v místech, která nejsou zakrmená. Krmítko musí být dostatečně těžké, aby zásek dobře seděl, tedy nejméně 60gramů. Vnadící směs namíchám z kukuřičného šrotu a strouhanky nebo použiji hotové krmení pro kapry, které koupím v obchodě. Do směsi pochopitelně přidám vařenou kukuřici a spařenou nebo alespoň namočenou řepku olejku, která vydává velmi aromatickou pachovou stopu. Stejně lákavě působí i konopné semínko. Celá směs musí být konzistenčně správně vyvážená. Nesmí příliš lepit nebo se naopak rozpadat při nahazování. Pokud vytáhnu při přehazování plné krmítko, ušetřím sice krmení, ale místo zůstane nezakrmené a návnada neplní svoji funkci. Příliš suchá směs vypadne už při dopadu na hladinu a nástraha může odplavat mimo krmné místo.

Nástraha
Nejdřív navléknu medovku a až potom kukuřici, která tvoří zarážku a částečnou ochranu před menšími rybami, které by ji okamžitě strhly. Zrnko kukuřice zajišťuji tak, že dostatečně velké očko na šňůrce přes něj navléknu. Někdy používám i klasickou zarážku na boilies. I při této metodě je dostatečný prostor pro nejrůznější experimentování. Zejména pokud líčím na opravdu velké kapry, mám vyzkoušené, že velmi dobře funguje větší počet zrníček kukuřice, někdy dokonce šest i více. Úspěšnost při takovém počtu si vysvětluji faktem, že zkušený šupináč nástrahu nejdříve očichává a potom opatrně nasaje a hned zase vyplivne.To se několikrát opakuje a pokud neucítí nic podezřelého, nakonec nabídnuté sousto spolkne. Dlouhý řetízek kukuřice zprvu žádné podezření nevzbudí a k háčku se kapr dostane až při polykání a to už bývá pozdě. Ochutnávací rituál není na břehu většinou vůbec poznat nebo se projeví pouze jako nepatrný záběr. Teprve, když chce ryba odplavat, píchne se o háček, zpanikaří a zasekne se o krmítko nebo olovo. Pak už ječí brzda naplno a není potřeba příliš zasekávat, protože kapřisko pevně visí na háčku. V této fázi začátečníci velmi často chybují a razantním zásekem rybu často urazí. Obdobná situace nastává i při lovu na srkačku, která funguje na stejném principu a dochází také ke ztrátě velké ryby nebo k poranění malých juniorů. Dostatečně povolená brzda je nezbytností, jinak hrozí stažení prutu do vody, což v pohodě dokáže i dvoukilový šupináč.

Kromě různého počtu kukuřičných zrníček zkouším i jiné nástrahy, jako třeba velmi doporučovaný tygří ořech, který je možné koupit například v nálevu. Medovku je zase možné nahradit různými příchutěmi nebo odstranit úplně.

Záběrů bývá méně, ale zato od větších ryb
Je jasné, že třeba na rohlíkové boilie berou mnohem víc, jenže než se k měkké nástraze dostane velký kapr, sežere ji určitě nějaký cejnek nebo plotice. V tom je tajemství úspěchu tvrdých nástrah, protože dokáží odolat čudlám a počkají na trofejní kousek. A to určitě stojí za to.
Tak ať vám berou.
Zdeněk Hofman
Foto: Lenka Hofmanová

Co kde bralo
Život přináší nečekané události a o překvapení nebývá nouze. Některé bývají veselé, ale nevyhnou se nám ani ty smutnější. Dnešní příspěvek zaslal Bohouš Černý, který vyrazil s partou koncem letošního dubna rybařit na Pálavu. Počasí jim nepřálo a ryby vůbec nebraly. Na tom by nebylo nic divného, takovou situaci zažívá velmi často každý rybář. Bohouš si krátil dlouhou chvíli fotografováním krajiny a netušil, jaké drama se v jejich tábořišti odehraje. Kamarádovi se nečekaně udělalo špatně.

Ležel v bivaku a stěžoval si na silné bolesti. Bohouš pojal podezření na infarkt a i když parťákovi nebylo ani padesát let, zavolal záchranku, která okamžitě přijela. Odhad byl správný a rychlým jednáním mu zachránil život. Několik pěkných kaprů kluci nakonec chytili, ale na focení už nebyla nálada. Nevadí, fotografie sluníčka, které dál svítí i pro jejich kamaráda, jsou krásné. Dnes už je zase fit a na příští výpravě určitě chytí i vysněného šupináče.



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA září 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Září bývá měsícem hojnosti. Všestranní milovníci přírody někdy nevědí kam dřív šlápnout. Kromě rybařiny je na svém vrcholu i sezóna houbařská. Vzpomínám na příhodu, kdy jsem se při nahazování otočil a spatřil nádhernou rodinku hezkých kozáků. Podobných historek jsou určitě spousty. Ve vodní říši je v září možné lovit téměř všechny druhy ryb. Vyhládlo nejen kaprovitým rybám, ale i dravcům a na jejich lov si chci v tomto díle posvítit. O lovu na živé nástrahy jsem se rozepsal již několikrát. Dnes přijdou na řadu ty umělé.

Je dobré držet krok s dobou
Během několika posledních sezón se staly hodně populární velké nástrahy, které se jmenují jerky. Osobně jsem se s nimi setkal v roce 2008 ve Švédsku, při lovu štik. O tom, že fungují, není pochyb.

Štika má ráda velká sousta a svůdně vedenému jerku neodolá. Dnes už se na tyto nástrahy chytá běžně i v našich vodách a mohu potvrdit, že velmi úspěšně. Někteří specialisté používají velké Slidery i při lovu sumců. Doporučují pouze překovat původní trojháčky pevnějšími Ownery, protože tvrdá sumčí čelist všechny ostatní nekompromisně rozdrtí.

Jak začít
Musím se přiznat, že jsem modernizaci vláčkařské výbavy dlouho odkládal a nebýt mojí ženy, možná bych dodnes chytal na gumy a wobblery. Manželka se poradila s kamarádem a jerkařské nádobíčko mi koupila k narozeninám.
Základem je speciální prut a vláčecí multiplikátor. Je možné vláčet i se smekacím navijákem, ale hlavně starším ročníkům doporučuji multiplikátor. Největší výhodou tohoto typu navijáku je malá hmotnost, což po četných hodech člověk opravdu ocení. Pokud vláčím se smekacím navijákem, začne mě velmi brzy bolet v zádech a pohoda je ta tam. Nakonec se vrátím k osvědčenému a pohodlnějšímu způsobu lovu na živou rybičku. S multíkem a lehkým proutkem vydržím házet bez problému celý den.
Určitou nevýhodou je přijít tak podstatné novince na chuť. Největší změnou je fakt, že multiplikátor nemá oblouk a při nahazování nepřidržujeme vlasec, ale bubínek navijáku. Oblouk nahrazuje páčka, která po zamáčknutí uvolní bubínek se šňůrou. Tu přidržujeme palcem a při náhozu ve stejném okamžiku, jako u smekacího navijáku pustíme vlasec, uvolníme i bubínek. Dosáhneme minimálně stejně dalekých hodů. Při dopadu nástrahy musíme palcem bubínek zase přibrzdit, jinak hrozí, že se šňůra zamotá. Jerkařský prut má očka směrem nahoru a stejně tak je připevněný i naviják. Na první pohled rozeznáme tento prut od ostatních díky charakteristickému zobáčku na rukověti, který nám umožní dobrou manipulaci s prutem.

Další výbava
Pro nahazování nástrah o hmotnosti nad 70 gramů, je nezbytností pletená šňůra. Dnešní moderní šňůry jsou sice dražší, ale je to dobrá investice. Jsou velmi pevné i při malých průměrech. Místo lanka se používá speciální tvrdý drát, který zajišťuje dobré vedení nástrahy. Lanko lze použít taky, ale je třeba zvolit co nejtvrdší, jinak se bude nástraha často zachytávat trojháčkem a komplikovat lov. Nikdy nepodceňuji dostatečnou pevnost jak lanka, tak i obratlíku a karabinky. Při nesčetných hodech s těžkým jerkem jsou všechny komponenty velmi namáhány a navíc mám spadeno na největší ryby v revíru. Lajdáctví se nevyplácí. V lepším případě přijdu pouze o nástrahu, ale i to bývá bolestivá ztráta, protože stojí několik stovek.

Jaké zvolit jerky
Dnes už vyrábí jerky mnoho firem. Základní rozdělení je na plovoucí s označením F (Floating) a potápivé S (Sinking). Já osobně používám potápivé Jerkbaity Buster Jerk od Strike Pro a Slidery od Salmo. Výběr barev záleží na mnoha okolnostech, ale při lovu štik jak u nás, tak i ve Švédsku se mi u Jerkbaitů nejvíc osvědčila stříbrnomodrá, stříbrná a imitace štiky. U Sliderů zase věrná kopie bílé ryby.

Kde je vhodné vláčet
Nejlepším místem pro tuto metodu je bezesporu loď. Pro správné vedení nástrahy je nutné držet prut skloněný směrem k hladině. Proto je zcela nemožné chytat s jerky např. při brodění vodou, kdy mi sahá voda až do pasu. Pokud vláčím ze břehu, je nejlepší najít nějaké vyvýšené místo. Jerkové pruty jsou sice krátké, ale pro dobrou manipulaci je potřeba dostatek prostoru. Pokud lovím v neznámé lokalitě, prozkoumám terén nejprve nějakou levnější nástrahou a až pak nasadím drahé miláčky.

Vedení nástrahy
Při jerkování jsem dělal ze začátku chybu v tom, že jsem nepřestával navíjet a nenechal nástrahu volně klesat. Tato fáze je myslím pro záběr velmi důležitá. Třikrát cuknu špičkou prutu směrem dolu a rozpohybuji jerk ze strany na stranu, pak otočím kličkou a znovu cukám. Několik pěkných štik mi zabralo právě v okamžiku, kdy jsem z nějakého důvodu přestal navíjet. Jednou to byla dotěrná moucha, kterou jsem odháněl a podruhé milovaná manželka, když mi podávala kousnout housky. Chytali jsme zrovna na soukromé pískovně Roudnice a během několika hodin mi zabrala jen jedna malá štička. V okamžiku, kdy jsem se zakousnul do nabídnuté pochoutky, jsem na okamžik přestal navíjet a modrý jerk klesal volně ke dnu. Když jsem chtěl po několika vteřinách pokračovat v lovu, nešlo s nástrahou hnout. Zprvu jsem myslel, že jde o vázku, ale ta se najednou rozjela a já pochopil, že zabrala štika a pořádná. Po nádherném souboji, kdy stálo štěstí na mojí straně, se mi podařilo zdolat paní Esoxovou, která měřila 90 cm. Krásný zážitek mi přinesl důležitou zkušenost. S jerkem můžu libovolně poškubávat, ale nesmím zapomenout občas vysadit a nechat ho klesat. Pak přijde vysněný záběr a ten přeji i vám. Nebojte se zmodernizovat svoje nádobíčko a začněte věřit jerkům. Určitě se to vyplatí.
Tak ať vám berou.
Zdeněk Hofman
Foto: Lenka Hofmanová



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA srpen 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
I druhé prázdninové Kladivo bude ve znamení humoru a dobré nálady. Teplé, letní noci, jsou ideální nejen k lovu sumců, candátů či úhořů, ale i k setkání s kamarády, na které během roku nezbývá čas. U našeho pomyslného táboráku se i tentokrát sešla veselá partička a jakmile zahořel oheň jasným plamenem, začal uvolňovat první vzpomínky a příběhy.

„V loni v létě jsme vyrazili s Mirkem na Berounku,“ začíná vyprávět Jarda Třešňák. „Hned po příjezdu k vodě kamarád nahodil a začal chytat. Mně se jako na potvoru vlasec zacuchal a trvalo hodně dlouho, než se mi tu šílenou změť podařilo rozplést. Mirek se mi zatím poškleboval a vesele rybařil dál. Naštěstí mu nic nebralo, to bych nepřežil. Moje utrpení však pokračovalo. S hrůzou jsem zjistil, že mám zabouchnuté klíčky v autě a na další hodinu bylo o zábavu postaráno. Šance na ranní záběry byla ta tam. Mirek však i přes veškeré úsilí nechytil za celou dobu ani šupinu a byl doslova šokován, když jsem konečně nahodil a během několika minut vytáhnul obrovského cejna.“

„U vody je možné všechno,“ přerušuji Jardovo vyprávění. „Jeden známý mi vyprávěl neuvěřitelnou historku. Rybařil na Orlíku a měl záběr na těžko. Zaseknul a cítil silný odpor. Ryba ale bojovala nějak prapodivně a když se po několika minutách zdolávání objevila u břehu, nestačil se divit. Vytáhl velkou, plastovou vejtřasku. Tím však překvapení neskončilo. V kabině dětského náklaďáku byl totiž stočený živý úhoř.“ „Tak to je fakt hustá historka,“ vyprskne smíchy Lenka.

„Trochu mi to připomíná vtip s rybářem, který chytil lucernu a ta ještě svítila.“

Některé příhody bývají opravdu pozoruhodné. Jako kluk jsem jednou vytáhnul na obecním rybníku síť z hokejové branky, kterou na jaře zapomněli sportovci uklidit a když led roztál, propadla se do vody. Na tom by nebylo nic divného, největší překvapení mě však čekalo při vytáhnutí sítě na břeh. V jejich útrobách byl totiž zamotaný okoun 33 čísel.

Šimon Burda zažil mnohem reálnější, ale o to výnosnější příhodu. „Rybařili jsme s tátou na Staňkovském rybníku. Ryby moc nebraly a já se začal nudit. Najednou koukám, že u cesty leží nějaký papírek. Byla to zmuchlaná stokoruna. Ukázal jsem ji tátovi, ale ten myslel, že je okopírovaná a dělám si z něj legraci. Stovka však byla pravá a já měl skvělý úlovek.“

Další veselé polínko přikládá do ohně Vašek Vrátný. „Při jedné výpravě na úhoře nám došly rousnice a protože bylo zrovna po dešti, zkoušeli jsme na louce nějaké ulovit. Byla tma jako v pytli, ale když se člověk soustředí, zahlédne odlesky žížalích těl ve svitu měsíce. Tu noc bohužel moc nesvítil a rousnicím se na vzduch taky nechtělo. Po dlouhém hledání konečně volá kámoš, že chytil pořádného macka. Celý šťastný ke mně přiběhl, jenže v prstech svíral místo vypasené rousnice obrovského slimáka.“ „To jste u toho určitě popíjeli kořaličku, když vám dělalo problém poznat žížalu od slimáka,“ směje se Vaškova přítelkyně, Petra Chlupáčková. „Moji kamarádi se taky občas s chutí podívají až na dno lahvičky a jednou po takovém výkonu vyrazili brzy ráno rybařit. U rybníka však ležela hustá mlha a nebylo vidět na krok, což mělo v kombinaci s kocovinou neblahé následky. Kluci si nesedli přímo proti vodě, ale trochu šikmo a omylem nahodili na pole. Celé dopoledne, než mlha zmizela, čekali marně na záběr. Ještě, že jim na to neskočil králík nebo srnka.“

„Něco podobného se mi jednou stalo,“ praví kamarád Bobek. „Jako kluk jsem chodil rybařit na obecní rybník, kde brali kapři na kůrku chleba u hladiny. Ten den nebyli zrovna při chuti a já si odběhl zahrát na hřiště fotbal. Prut zůstal pochopitelně nahozený a lákavá kůrčička zlákala velkého kačera, který chodil k rybníku z nedalekého baráku. Při polykání se zaseknul a v hrůze prchal domů. Mlátil křídlama a prut táhnul za sebou až k plotu, kde se vzpříčil mezi laťkama. Zoufalého ptáka zachránil až majitel a mě čekal výprask. Prut mi naštěstí vrátil a já mohl rybařit dál. Už jsem měl strach, že budu mít pokažené celé prázdniny.“ Ohýnek pomalu dohořívá a dnešní vyprávění končí. Přeji i vám hezký zbytek prázdnin a pokud zažijete nějakou veselou historku, nenechávejte si ji jenom pro sebe a přijměte pozvání k některému z příštích táboráků.
Tak ať vám berou.
Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Hofmanová



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA červenec 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Čas prázdnin a dovolených je tady. Přichází období dlouhých výprav, pečlivě naplánovaných mnoho měsíců dopředu. Někdo zamíří do neznámých revírů ve snaze objevit nová loviště, ostatní dají naopak přednost osvědčeným místům, která perfektně znají. Červenec je měsícem pohody a ve stejném duchu bude i tento díl Kladiva. Kromě komiksu pro děti nechybí kreslený humor a veselé příhody z rybolovu. K pomyslnému táboráku jsem pozval rybářské kamarády, aby nás pobavili veselými a někdy až neuvěřitelnými příběhy, které přinesl sám život. Pokud se jen trošku zasmějete, budeme rádi a pokud jste podobnou historku sami zažili, napište ji. Další veselý táborák znovu zahoří v srpnu a pak na konci roku.

Jako první přiložili veselé polínko do ohně Tomáš Dolák a Lukáš Ulč. „Jednou s námi vyrazil rybařit kamarád Martin. Líčili jsme živé okouny na dravce v náhoně u mlýna. Martin si to chtěl taky vyzkoušet, tak jsme mu jednu udici na plavanou navázali. Neměl totiž ještě takové zkušenosti. Bohužel neuměl ani moc dobře nahazovat, což se projevilo při prvním náhozu. Rozhoupal celou sestavu stejně jako my a spodním hodem nahodil. Špatně však odhadl okamžik, kdy uvolnit prst, který drží vlasec na cívce. Káča s okounem a olovem vyletěla příliš vysoko a následně i daleko, až vletěla rovnou do okna naproti. Ozvala se strašná rána, sklo lítalo do všech stran, hotová spoušť. Ještě, že trefil jenom sklad. O kousek dál měl totiž okna do obýváku majitel mlýna a to by byla teprve mela.“

„Taky mám příhodu s jedním amatérem,“ praví s úsměvem Jirka Hajič. Kamarád Michal s námi vyrazil rybařit do Švédska. Moc toho do té doby nenachytal, zkušenosti žádné, ale slíbili jsme mu s Pavlem, že se o něho postaráme. Michalova rybářská výbava byla velmi chudá a Pavel se mu nabídl, že mu nějakou nástrahu půjčí. Michalovi padl do oka ten nejdražší a Pavlův nejzamilovanější vobler. Po třetím náhozu však uvázl a začala akce na jeho záchranu pomocí vyprošťováku. Trvalo hodinu, než dřevěného miláčka zachránili. Šňůra byla poškozená a bylo nutné nástrahu znovu navázat. Michal se to chtěl naučit a proto se sám pustil do díla. Po chvíli už konečně znovu nahodil a nahlas si pochvaloval, jak krásně letí. To je moc hezký, volal Pavel celý zkoprnělý, ale vlasec ti stojí na místě. Michal uzel navázal špatně a milovaný vobler zmizel ve švédských hlubinách.“

„Teď jsem si vzpomněl na Káju, když začínal rybařit,“ praví Lukáš. „Hrozně se mu líbilo, jak vláčíme a poprosil nás, abychom mu jednu třpytku taky půjčili. K našemu velkému překvapení ji však nahodil, nechal klesnout ke dnu a mezi očka pověsil policajta. Chytal prostě na těžko se třpytkou.“

Luděk Novák dopíjí lahváče a začíná vyprávět: „Moje příhoda není o začátečnících, ale veselá je a taky poučná. Zdenda s Jirkou vyrazili vloni v létě lovit sumce na Labe. Večer nastražili bójky a celou noc čekali na záběr. Sumec nepřišel a proto si nad ránem zdřímli. Najednou se však místo očekávaného vousáče přiřítil obrovský remorkér. Zcela proti místním zvykům jel těsně při břehu a ani nezatroubil. Možná že si lodivod taky zdřímnul. Rolničky na prutech cinkaly jak o život, brzdy hrčely a vypadalo to jako když zabralo celé stádo sumců. Kluci zachránili pruty na poslední chvíli a byl to prý strašlivý okamžik, když šňůry jedna po druhé praskaly. Bójky s kačenama a veškerou montáží zmizely navěky. Hotové neštěstí, ale dnes už se tomu kluci smějí.“

Přichází Léňa s lahvičkou ohnivé vody a nalévá veselé kalíšky.

„Já mám jednu s mým manželem. Vyrazili jsme po dešti lovit parmy na Sázavu. Břehy byly blátivé. Zdeněk si nasadil svoje nové gumovky a celou cestu k vodě mi vyprávěl jak jsou skvělé a hlavně jakou mají protiskluzovou podrážku. Hned při prvním záběru, když vystartoval k prutu, mu pochopitelně ujely nohy a třísknul s sebou do bláta, ve kterém se stačil celý vyválet. Řvala jsem smíchy. Musel se jít přestrojit do auta a když se vrátil, zabral mi zrovna kapr. Zdenda mi ho běžel podebrat. Díky zrádnému bahnu znovu uklouzl a zmizel i s podběrákem pod hladinou. Na břehu po něm zůstaly jen dvě hluboké rýhy po neklouzavých botách. Místo kapra jsem nakonec lovila vorvaně.“ Veselí u našeho táboráku nebere konce. Nová a nová polínka praskají v ohni a svět je krásný tak, jak má být. Přeji i vám hodně letní pohody, vtipných zážitků a pěkných úlovků.
Tak ať vám berou.
Zdeněk Hofman



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA červen 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Červen je měsícem, kdy se rybářská sezóna rozjíždí naplno. Končí hájení dravých ryb. Končí doba bezesných nocí a nekonečného čekání na souboj s nádhernou štikou, candátem nebo dokonce obrovským sumcem. Pípání kapřích hlásičů vystřídá cinkot sumčích rolniček, žbluňkání vábniček a pleskání umělých nástrah. Každoročně dochází v tento významný den k hotovému stěhování národů. Natěšení rybáři jsou schopni vyrazit za vysněnými úlovky klidně až na druhou stranu republiky a vyhlášené revíry berou doslova útokem. Při plánování výprav s údivem zjišťuji, že v okruhu pouhých padesáti kilometrů od mého bydliště, je pro mě většina revírů velkou neznámou. Za rybářskými zážitky vyrážím stovky a někdy dokonce tisíce kilometrů a přitom mám kousek od domova nádherné řeky i stojaté vody. Pokaždé, když odpovídám mimopražským kamarádům na otázku, kam vlastně v té Praze na ryby chodím, sebekriticky přiznávám, že mnohá místa ani neznám. Zní to neuvěřitelně, ale pěkných revírů je zde nespočet. Kromě ÚN Hostivař a ÚN Slapy, to mám kousek na Sázavu, Berounku či Labe. Vltava protéká středem města a další možností jsou menší revíry v podobě rybníků, tůní a jezer. V duchu přísloví „Co je v domě, není pro mě“, však velmi často vyrážím mnohem dál s přesvědčením, že za velkou rybou se musí cestovat. Není to pravda. Ze statistik a vyprávění úspěšných kolegů jasně vyplívá, že velké ryby žijí prakticky v každém revíru, jen je třeba ho dostatečně poznat. Pravidelné návštěvy umožní poznat profil dna i zvyky ryb. V dnešní době drahých pohonných hmot zbytečně utrácíme spousty peněz za daleké cestování a největší ryby nám přitom leží na dosah ruky.

Chytání nonstop
V posledních letech je udělováno stále více výjimek pro rybolov bez omezení doby lovu. Je to cesta správným směrem, protože není nic horšího, než stahovat o půlnoci nastražené bójky na sumce a ve čtyři hodiny ráno je znovu zavážet. Sumci patří mezi velmi plaché ryby a sebemenší hluk je vyplaší. Nejvíc záběrů mívám kolem páté hodiny ranní, ale pokud lovím v revíru, kde musím ve čtyři ráno znovu zavážet, záběr se většinou nedostaví. Pevně doufám, že novelizace rybářských zákonů vyjde rybářům vstříc, dovolí nám sedět u vody celou noc a podílet se tak na ochraně našich ryb před pytláky a „převažeči“ do soukromých revírů.

Od klasiky k modernám
Lov na živou rybičku probíhá desítky let beze změny. Velký splávek, ocelové lanko s dvojháčkem a prošitou rybkou. Největší změnu této montáže prodělala hlavně háčková sestava, která přešla z polykacího systému na chňapací. Nejde o žádnou převratnou novinku, ale čekat, až se štika zažere, je dnes už zastaralá metoda. Při použití dvojháčku stačí vyčkat jenom několik vteřin, protože velký predátor zhltne rybičku okamžitě. Jenom menší exempláře putují s rybkou v tlamě, postupně ji obrací a až potom zhltnou. Při lovu na živou rybku je nejlepší kombinace jedno a trojháčku s pomocným jednoháčkem. Pomocný, malinký jednoháček je přivázaný pletenkou k trojháčku a je zapíchnutý u břišní ploutvičky. Velký jednoháček drží rybičku za hřbet. Díky této sestavě visí trojháček volně pod rybičkou a při záběru je možné zaseknout okamžitě. Riziko poranění štiky je tak stejné, jako při lovu s umělou nástrahou. Pokrok nejde zastavit a počty příznivců přívlače neustále rostou. Hotovou revoluci způsobily jerky, které jsem poprvé viděl ve Švédsku. Známý štikař Hans Nordin, který má na kontě více než sto štik nad patnáct kilogramů, nám představil na jedné výpravě svoji obrovskou sbírku těchto geniálních nástrah. Já jsem tenkrát vláčel na mrtvé rybičky a když mi došly, využil jsem možnosti tuto novinku vyzkoušet. Odměnou mi bylo několik menších štik a jedna krasavice 90 centimetrů. Protože patřím mezi konzervativní rybáře, trvalo mi několik let, než jsem se k modernizaci vláčecího arzenálu rozhodl. Po pravdě řečeno, rozhodla o tom manželka, která mi celou výbavu koupila k narozeninám. Dnes se jerky používají v našich vodách stále častěji a slaví úspěch. Díky netradičnímu pohybu ze strany na stranu, nejsou tolik okoukané, jako twistery nebo voblery. Pro lov s jerky je nutný speciální prut s multiplikátorem a pletenou šňůrou. Nahazovat nástrahy s hmotností kolem 70 gramů s těžkým, smekacím navijákem, je opravdu dřina. Jerkařský prut je oproti běžnému „vláčáku“ mnohem tvrdší a zásek tak lépe sedí. Při vedení nástrahy je nutné směřovat špičku směrem k hladině. Z tohoto důvodu je vhodnější vláčení z lodi nebo alespoň z vyššího břehu.

Někdy může sehrát rozhodující úlohu náhoda
Vzpomínám na okamžik, kdy mi při vláčení sedla na ruku krvežíznivá muška. Přestal jsem navíjet a začal dotěrnou bestii odhánět. Mezitím ztratila nástraha rychlost a klesla o něco hlouběji, než jsem měl v plánu. Po chvilce se opět vracím k lovu, několikrát otočím kličkou a záběr je tady. Tupá rána do prutu odstartuje tolik očekávané drama. Velký jerk s imitací ryby vydráždil pěknou štiku. Bojuje u dna a divoce vyráží do všech stran. Každý pokus o záchranu ztenčí zásobu drahocenné energie a posune rybího soka směrem k prohře. Nikdy nedokážu přesně odhadnout, jak dlouho souboj trval. Každá vteřina se mi zdá věčností a i když ryba uteče, mám o další nezapomenutelný zážitek víc. Tentokrát však vyhrávám a odměnou mi je nádherná štika 76 centimetrů.
Přeji i vám hodně záběrů a pěkné úlovky.
Zdeněk Hofman
Foto: Lenka Hofmanová

Co kde bralo
První příspěvek zaslal Martin Žáček. Dobrý den, zrovna si listuji v dubnovém Rybářství a u Vašeho "Kladiva" mě napadlo poslat Vám fotku mého osmiletého syna Ondry. Jedná se úlovek, který ač přímo neulovil, tak 100% spískal, neboť přinutil svého staršího bráchu k výpravě s přívlačí, s cílem naučit se nahazovat různé druhy „umělotin“. Bratr Martin po počátečních protestech nakonec sebral svůj pstruhařský čtrnáctigramový proutek a poslední den loňského října vyrazili na Těšínskou přehradu. Výsledek překvapil oba, zvláště s přihlédnutím na počasí, dobu lovu a podmínky na frekventovaném břehu - všechno špatně a přesto to přišlo. Štika chycená na 7cm vobler sice měřila „jen“ necelých 90 cm, a tak snad právě proto o to více vyniká v rukou našeho rybářského eléva, přesto způsobila oběma klukům obrovskou radost. Další zpráva z úspěšného lovu je od Tomáše Rendla. Ahoj, posílám fotografii z výpravy na ÚN Slapy. Vloni v říjnu jsem vyrazil za kamarádem, který zde má hausboat. Kapr zabral v 6:30 na boilies od Mikbaits, s příchutí Oliheň. Měřil 92 cm, vážil 16,1 kg a byl zdolávám z lodky asi patnáct minut. Kuriózní je, že byl vyloven pomocí plavačkového podběráku velice malých rozměrů.




KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA květen 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Květen patří mezi jeden z nejlepších rybářských měsíců. Sluníčko konečně hřeje a život v přírodě klokotá naplno. Některé druhy ryb se připravují na tření a jiné naopak využívají tento lásky plný akt jako pozvánku k hostině. Většina jiker či vykuleného plůdku skončí v hladových žaludcích. Kromě teplého počasí čeká na rybáře ještě jedna příjemná záležitost. Od května se prodlužuje povolená doba lovu. V pstruhových vodách můžeme lovit od 6 do 21 hodin a v mimopstruhových dokonce od 4 do 24 hodin. Dravci jsou stále hájeni, ale např. při lovu úhořů hraje prodloužená doba důležitou úlohu, protože noční tuláci berou nejlépe až za tmy. Je třeba pamatovat na jednu zásadní změnu v rybářském řádu, která vyšla letos v platnost. V rámci novely vyhlášky k zákonu o rybářství došlo ke zvýšení nejmenší lovné míry u úhoře na mimopstruhových revírech ze 45 cm na 50 cm a nově byla stanovena nejmenší lovná míra 50 cm u úhoře i na pstruhových rybářských revírech.

Lov na houpačku
Za teplých večerů vyrážejí ryby s oblibou do mělkých partií, kde hledají potravu. Pro úspěšný lov kousek od břehu je nutné co nejtišší chování. Dupání, hlasitý hovor a další hluk způsobený manipulací s rybářským cajkem, může zkušené ryby vylekat. Na háčku pak uváznou pouze čudly. Někdy způsobí rozruch i příliš hlučné nahození nástrahy. Těžká olova či krmítka nejsou při pobřežním rybolovu to pravé ořechové. V takovém případě přichází na řadu „lov na houpačku“. Tato metoda byla sice v posledních letech zastíněna feederovými pruty, ale do starého železa rozhodně nepatří. Pravdou je, že ji používají převážně starší rybáři.

Houpačka v praxi
Jedná se o kompromis mezi chytáním na plavanou a položenou. Někdy bývá nazýván též jako lov na polotěžko. Základem celé sestavy je dlouhý prut. Dnešní moderní boloňky (5 – 7 m) nahradily původní bambusáky a těžké sklolaminátové teleskopy (Sona atd.) Největší výhodou lovu na houpačku je nahazování tzv. spodním hodem na krátkou vzdálenost, v místech, kde je vrchní nahazování komplikované. V zarostlých úsecích a pod stromy.
Před mnoha lety šlo o nejjemnější způsob při chytání na položenou, ale uplatní se i dnes. Nejmodernější kaprařské poznatky preferují při lovu velkých, říčních kaprů, nastražené udice s povoleným vlascem a nástrahou nalíčenou kousek od břehu. Žádné svingry a našponovaný vlasec, který může zkušené ryby po prvním kontaktu odradit. Velmi podobná situace může nastat i u feederových montáží. Naopak při správném nastavení houpačky, kdy je splávek téměř kolmo zavěšený pod prutem, může být zbytek udice až k háčku volně prověšený a v kombinaci s nepatrnou zátěží necítí ryba žádný odpor. Všechny záběry jsou dobře vidět a rybář může v pravou chvíli reagovat.
Montáž je stejná jako na plavanou nebo s malým, průběžným olůvkem a háčkem č.8 – 12. Délka vlasce se nastaví tak, že když držím prut v jedné ruce, dokážu druhou rukou uchopit nástrahu, tedy asi o metr více než délka prutu. Tato vzdálenost umožní nezbytné zhoupnutí udice při nahazování, kdy celou sestavu rozhoupu a ve správném okamžiku uvolním prst, kterým držím vlasec. Nástraha tak nehlučně dopadne na vybrané místo do vody. Tento úkon vyžaduje dostatek zručnosti, ale dá se poměrně rychle natrénovat. Splávek, posunutý až ke špičce prutu (cca 0,5 – 1,5 m), plní funkci signalizátoru.
Až potkáte u vody starého rybářského matadora, nikdy se nesmějte jeho zastaralému a ošuntělému nádobíčku. Při troše štěstí vás hravě přechytá i když budete vlastnit tu nejmodernější super výbavu.

Ohlasy čtenářů
Vážení přátelé od vody,
zmíněné cyklostezky v lednovém Kladivu mě také straší, protože mám strach, že z nich vzniknou ploty okolo řek. Nejdříve jsem tento jev zaznamenal v Praze Tróji - Podhoří, kde jsem dlouho žil. Tamní cyklostezka je navíc od řeky oddělena dálničními svodidly. Skončila možnost procházek okolo řeky, s dětmi již vůbec (o rybaření nemluvě), protože se po ní řítí cyklisté a bruslaři se stopkami na rukách. Všichni ostatní jsou obtížný hmyz. I mí známí, kteří u vody bydlí a jinou možnost, jak se dostat domů nemají, mívají s agresivními ,,sportovci" konflikty, neboť oni jsou přeci na ,,své cyklostezce"! To jsem si ale myslel, že se tento problém týká jen Prahy. Na podzim jsem si ale zajel k Hořínské strouze a co nevidím - i tam cyklostezka ve stavbě. Půjde - li to takto dál, nebude se možno za chvíli k řece přiblížit. Patrně bude výhodné zřídit půjčovny loděk pro nešťastné rybáře.
Se smutným pozdravem J. Hruška, Praha


Dobrý den,
rád bych podal informaci k článku pana Hofmana v lednovém čísle Rybářství. Nevím kdy byl lovit na výtoku pod elektrárnou Mělník (Horní Počaply), ale na tomto rybářském revíru jsme 14.10.2010 vysadili 10 300 ks kapra o průměrné váze 1kg.
S pozdravem "Petrův zdar" Vladimír Špringl, hospodář MO Štětí


Vyjádření autora:
My jsme na elektrárenském kanále rybařili 20.11.2010 a kapříci brali jako diví. Pravdou je, že se během ledna ozvalo několik zklamaných rybářů, kteří zde již takové štěstí neměli. Nešlo tedy o běžný jev, jak nás přesvědčoval jeden místní rybář, ale o zvýšený počet po vysazení.

Co kde bralo
Do dnešní rubriky zaslal svoje úlovky Bohouš Černý. Vloni v říjnu vyrazil s kamarády chytat kapry na oblíbený svazový revír na Jižní Moravě. Kapři brali hned první den. Nejdřív se nechal zlákat nádherný lysec nižšího vzrůstu. Měřil 89 cm, 11,5 kg. Na největší rybu si musel Bohouš počkat až do tmy, kdy mu zabral šupináč 94 cm, 18,5 kg. Kaprům nejvíc chutnalo boilies Oliheň.

Retro okénko
Posláním nové rubriky je připomenout kouzlo starých časů, kdy naprostá většina rybářského cajku plnila univerzální funkci. Vzpomínám na období, kdy jsem mnoho let rybařil jenom se dvěma pruty a navijáky. Svoje nádobíčko bych nevyměnil za nic na světě. Dnešní rybařina vyžaduje pro každou metodu speciální výbavu a v arzenálu běžného rybáře nesmí chybět pruty plavačkové, feederové, vláčecí a spousta dalších. Pojďme si zavzpomínat na doby, kdy byl naviják nebo prut opravdovým miláčkem a členem rodiny. Dnes se zaměříme na jeden z nejstarších navijáků vznikajícího rybářského sportu.

Nottinghamský naviják
zhotovený z ořechového dřeva, je opatřený pérovou brzdou, která se dá zapnout nebo vypnout posunutím páky, umístěné na mosazném kříži pevného kotouče. Druhý kotouč (vlastní naviják) je opatřen dvěma hmatci. Naviják lze při nahazování překlopit do polohy, kdy osa stojí rovnoběžně s prutem a šnůra klouže přes přední kotouč navijáku, aniž by se buben protáčel. Po skončeném vrhu se překlopí do normální polohy a šňůra se navíjí.
Nejužívanější jsou dvě velikosti nottinghamského navijáku, a to o průměru 8 cm pro lehké vláčecí pruty, které se též hodí k chytání obyčejnému při dně nebo na těžké muškaření, a o průměru 10 – 11 cm k těžkému vláčení. Je velmi důležité po každém rybolovu naviják rozložit, jednotlivé součástky osušit a vnitřní mechanizmus naolejovat.
Máte doma podobné poklady? Podělte se s ostatními čtenáři a pošlete fotografie nebo krátkou vzpomínku na staré, rybářské nádobíčko. Anketa PIDIRYBY nekončí a těšíme se i na fotografie malých úlovků i pidirybářů.
Zdeněk Hofman



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA duben 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Duben je měsíc, který má sílu definitivně svrhnout zimu a přepustit trůn jarnímu sluníčku. Ledy povolují a vodní říše začíná ožívat. Během února vystřídala silné mrazy krátká obleva a ryby začaly hledat potravu k doplnění energie. Konec měsíce už opět patřil teplotám hluboko pod bodem mrazu, ale těch několik dní rybky opravdu kousaly. Využil jsem šance a vyrazil na horní tok Botiče, nad vypuštěnou Hostivařskou nádrž. Kolega na druhém břehu měl štěstí a chytil dva proudníky a pěkného tlouště. Mně se hned po prvním nahození potopil splávek, ale okounek, kterého zlákala žížala, mi u břehu spadl. Pak dlouho nezabralo nic, až na sklonku dne přišla plotička, ouklej a pstruh duhový 33 cm. Vím, že se jedná o zanedbatelné úlovky. V zimních měsících má však i malá rybička velkou váhu a zahřeje na těle i na duši.

Zima je pryč
S tajícím ledem se většinou rozpustí i nekonečné diskuze o chytání na dírkách, které je stále považováno za kontroverzní metodu. Vývoj nejde zastavit a zimní rybolov na soukromých vodách v posledních letech zdomácněl. Naopak svazové vody zatím stále zejí prázdnotou. Ledovou výjimku získal pouze Račický kanál. S příchodem nové rybářské sezóny však znovu ožívá další ožehavé téma. Letní 24 hodinová doba lovu. Že je její legalizace správná volba, potvrzuje každoroční nárůst revírů s nepřetržitou dobou lovu. Pravdou je, že na některých vodách platí pouze při lovu sumců. Lovit tyto predátory s noční přestávkou od půlnoci do čtvrté ranní, je v praxi hodně komplikovaná záležitost a v úvahu přichází snad jen přívlač. V říčním korytě, plném stromů a křovin, je mnohem vhodnější lov na živou rybičku s trhací bójkou, kde je díky silnému cajku mnohem větší šance na úspěšné zdolání velké ryby. Sumci sice berou velmi často až mezi půl pátou a půl sedmou, ale jen v případě, že je na vodě klid. Pokud začnu ve čtyři ráno teprve zavážet nástrahu k bójkám, opatrný vousáč uteče a nic nechytím.

A co kapraři
S příchodem metody „chyť a pusť“ a zavedením horní míry kapra K70 by mělo automaticky platit i chytání bez omezení denní doby lovu.
Co třeba zavézt pro vyznavače této metody zvláštní povolenky. Na soukromých vodách toto rozdělení funguje bez problému. Kdo si chce nějakou rybu ponechat, koupí si normální povolenku a kdo všechny úlovky pouští, využije povolenky zvýhodněné. Pokud kapraři vracejí ryby dobrovolně, je taková osvěta stokrát účinnější, než všechny zákazy a omezení. Je skvělé, že řady těchto rybářů neustále rostou. Dalším nepřehlédnutelným faktem je pomyslná domobrana, která zafunguje už samotnou přítomností svazových rybářů, kteří jsou u vody dobře vidět. Pytlák se bude těžko osvětlovat jasným, bílým světlem, jak předepisuje rybářský řád. Vzpomínám na jednu z výprav na Labe, kde v našem sousedství tábořila jakási tlupa turistů z Východu. Veřejně sice nerybařili, ale z některých „doplňků“ v jejich ležení, nám bylo jasné, že jim rybolov není cizí. Nevím, jak se chovali u Labe před naším příjezdem. Naše parta byla v početnější převaze a během třech dnů i nocí, kdy jsme u vody rybařili, si nenahodili. Co následovalo po našem odjezdu, nevím. Jisté je, že pokud vzorní rybáři s úderem půlnoci opustí rajón, mohou okamžitě na jejich zakrmené a rozchytané místo nastoupit „homo kormoráni“ a začít drancovat. Není v silách sebelepšího porybného revír uhlídat. Obzvlášť v poslední době, kdy agresivita pytláků vzrůstá, by napadenému strážci přítomnost řadových rybářů, přišla vhod.

Máme rádi přírodu
Se skvělým nápadem přišla před časem skupina kaprařů kolem Lukáše Krásy. Vznikl kde jinde, než u dobrého piva. Kluky napadlo, že se složí a nakoupí několik velkých kaprů. Svůj plán opravdu uskutečnili a do jednoho menšího svazového revíru vysadili dvacet kaprů 8-15 kg. Zdá se vám to šílené nebo geniální? Já myslím, že lepší nápad nemohl milovníky ryb napadnout. Když je možné sponzorovat v zoologické zahradě zvířata, proč si do revíru nevysadit svého vlastního kapra. Pevně věřím, že tato akce najde spoustu dalších příznivců a nadšenců. Je jasné, že míra K70 je nutností a stejně tak i neomezená doba lovu. Každý rybář si může užívat celonoční rybařiny a svojí přítomností navíc chrání rybí obsádku před pytláky a tzv. převozníky, kteří kradou ryby z jednoho revíru do druhého.

Velké Mělice
Bez podpory rybářského svazu to však nepůjde. MO Přelouč a MO Heřmanův Městec vyšla nadšeným kaprařům vstříc a společnými silami začali už v loňském roce plánovat rozsáhlou akci o zatraktivnění této, více než 100 ha lokality. Dobrovolná sbírka je v plném proudu a na podzim tohoto roku by mělo dojít k vysazení velkých kaprů. Vše proběhne veřejně a každý dárce může přijít svým kapříkům popřát šťastnou cestu. V příštím čísle Rybářství přineseme veškeré podrobnosti o této nevšední události. Když si vzpomenu, jak jsem před mnoha lety objevil na jedné východočeské pískovně výzvu o zavedení K 70, přilepenou na stromě, nechtěl jsem věřit vlastním očím. Představa, že budou rybáři dobrovolně pouštět velké kapry, se rovnala přistání mimozemšťanů. Kdyby tam tenkrát někdo ještě připsal, že si v roce 2011 budeme kupovat vlastní trofejní šupináče a pouštět je do svazové vody, asi bych se potrhal smíchy nebo začal věřit, že strávím noc třeba se Samanthou Fox, či jinou sexbombou. Na světě je možné všechno a je krásné, že se začínají plnit i takové sny, jako lov trofejních kaprů v našich, svazových vodách. Přichází čas, kdy si může trofejní rybu vysadit i chytit každý z nás.
Tak ať berou.
Napište nám, co si myslíte o nápadu uspořádat dobrovolnou sbírku a nakoupit velké kapry do vhodných svazových vod.
Zdeněk Hofman

Co kde bralo
Vzpomínku na loňskou výpravu do Norska zaslal tentokrát Petr Kupec. Byla to krásná rybačka plná báječných úlovků. Chytili jsme hodně velkých tresek. Kamaráda Pepu potěšil nádherný ďas mořský 24 cm.






KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA březen 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Jaro už pomalu klepe na dveře, dny se prodlužují a každá chvilka strávená u vody začíná opisovat další letokruh našeho rybářského života. Díky zimnímu lovu na dírkách, který se v posledních letech velmi intenzivně rozmáhá, nemají skalní rybáři žádnou pauzu a rybolov provozují nonstop.
Jakmile povolí mrazy, zamířím z dírek na svazové vody. Nejraději mám řeky, ale v posledních letech komplikují první výpravy nečekané výkyvy počasí spojené s častými povodněmi. Nejhorší situace nastane, pokud obleva znemožní lov na dírkách, řeky se rozvodní a „stojáky“ jsou ještě pod ledem. V okolí Prahy patří v těchto případech mezi nejvhodnější revíry ÚN Slapy. Málokdy zamrzá a stav vody i průtok je díky vltavské kaskádě velmi dobře regulovaný. Vyplatí se, mít revír předem prozkoumaný a věřit mu, protože v některých místech to vypadá, jako by zde ryby nikdy nežily. Znalost profilu dna a hloubek, je k nezaplacení.

Náhlého oteplení využívají ryby k doplnění potravy
Můžeme se dočkat i záběru kapra. Nejvhodnější metodou lovu je plavaná nebo feeder. Jemná sestava je v čisté vodě jasným favoritem. Kmenový vlasec používám 0,16 mm a koncové montáže 0,11 – 0,14 mm. U feederu jsem si v poslední době oblíbil paternosterovou montáž, kdy umístím krmítko až na konec. Používám návazce se dvěma háčky, abych mohl kombinovat nástrahy. Nejraději líčím červy a při dobré aktivitě ryb, doplním ještě kukuřičkou. Velmi úspěšný bývám s červy, kteří jsou díky obarvené potravě, červení, oranžoví nebo žlutí. Pokud ryby o tuto nástrahu nejeví zájem, zkouším žížalu na okouna nebo tlouště. Je zajímavé, že na červa okouni vůbec neberou.
Další výbornou nástrahou do chladných vod je napařená houska. Moderní doba umožňuje její zhotovení pomocí mikrovlnky, ale klasika je klasika. Starší housku položím na pařák do hrnce, nechám napařit a slisuji mezi dvěma prkénky, které zatížím knížkami asi na 30 minut. Potom nakrájím na kostičky a uložím do mikrotenového sáčku, aby neokoraly.

Začátkem jara potěší i malá rybka
Radost z prvních úlovků přinesou i drobné plotičky, cejnci nebo tloušti. Zakrmování lovného místa provádím střídmě. Velké množství krmení by mohlo ryby zasytit tak, že přestanou brát. Tomu odpovídá i složení krmné směsi, která má za úkol ryby hlavně přilákat. Většinou používám hotové směsi , do kterých přidávám kukuřičný šrot, strouhanku, mleté ovesné vločky, konopí a hrst červů. Lehké vločky se uvolňují do vody a šrot zase vytváří zákal. V čisté vodě je světlé krmení někdy moc nápadné a ryby plaší. Vyplatí se obarvit ho přidáním hlíny. Nejlepší je, namíchat v jednom kyblíku základní směs a v dalším začít experimentovat. Zkoumání a vymýšlení nových variant ke správné rybařině neodmyslitelně patří a radost z takto dosaženého úlovku je dvojnásobná. Jak smutný musí být rybolov s průvodci, kteří najatému rybáři vše naservírují až pod nos. Přijít k hotovému a tahat jenom ryby z vody musí být hrozná nuda. To ale každý správný rybář ví.

Srkačky a jiné hotovky
V posledních letech jsou rybářské obchody doslova zaplaveny nejrůznějšími super-návnadami. Pravdou je, že např. rohlíkové boilies různých barev a příchutí, fungují opravdu skvěle a v kombinaci se srkačkou, se jedná o doslova vražednou kombinaci.
Nevýhodou této metody při jarních lovech, bývá příliš silný kalibr celkové montáže. Silný vlasec a pletenky s velkými háčky, nejsou pro jarní lovy to pravé ořechové. Přitvrdit v montážích i nástrahách se vyplatí až po dostatečném prohřátí vody, kdy už ryby berou „jako divé“ a nechybí mezi nimi i kapři. Stále však platí, že kdo víc pozoruje a přemýšlí, víc nachytá. Všechny úspěšné metody a nástrahy se postupem času okoukají a vysazení kapři skončí na jídelním stole. Šťastlivci, kteří rybářské nájezdy přežijí, už jen tak nezaberou. Kapr má velmi dobrou paměť a po získaných zkušenostech bývá mnohem opatrnější. Díky postraní čáre odhalí silný vlasec a prchne dřív, než dopluje k nástraze. Hory rozsypaného krmení na dně mu připomenou hořkou vzpomínku na rozpáranou tlamu od velkého háčku. Rybář začátečník nevěděl, že při záběru na srkačku už nemusí zběsile zasekávat, protože ryba se na ostrý háček pověsila sama.

Vyplácí se chytat jinak
Mnohokrát se mi potvrdilo, že v revíru, kde chytá většina rybářů stejným způsobem na stejné nástrahy, musím zvolit jinou strategii. Vysazeným kaprům bez zkušeností nevadí nic, ale větší ryby je třeba přelstít. Někdy pomůže už pouhé odstranění krmítka. Lovné místo zakrmím několika koulemi návnady. Do jeho středu nahodím jednu udici a druhou umístím schválně poněkud stranou hlavního dění. Běžné ryby se většinou bezhlavě vrhnou na krmení. Zkušenější krouží zvědavě kolem, ale z krmných koulí mají strach. To je okamžik, kdy velmi často narazí na nástrahu z druhého prutu. Pokud neobjeví nic podezřelého, přichází záběr většího kapra. A takového přeji i vám. Tak ať berou.

Zdeněk Hofman

Co kde bralo
Fotky z lovu a krátkou zprávu zaslal Milan Mathejzík. Koncem prosince jsem vyrazil s Martinem Nechutným na dírky. Tentokrát jsme si vybrali jeden soukromý rybník v Západních Čechách a zaměřili se na okouny.

Nejvíc brali na marmyšku s hnojáčkem. Chytili jsme deset kousků, z nichž největší měřili více než 30 cm.




KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA únor 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Měsíci únoru vládne stále zima a záleží na rozmarech přírody, jaké překvapení nám přichystá. Někdy vystřídá kruté mrazy obleva, ale jindy tomu bývá právě naopak. Většina rybářů čeká na lepší časy doma u kamen a dlouhou chvíli si krátí seřizováním rybářského nádobíčka. Opravdoví fanatici, kteří nevydrží bez rybařiny déle, než několik dní, vyráží k vodě i v nejkrutějších mrazech. Kromě lovu na dírkách mají velmi dobře zmapovaná místa, která zamrzají jako poslední. Dravci jsou od ledna hájeni, ale naše vody obývají i další rybí druhy. V chladné vodě berou velmi dobře okouni, tloušti, plotice a cejni.
Horší to bývá s kapry. Když se vrátím o patnáct nebo dvacet let zpátky, nevzpomínám si na nikoho, kdo by v zimě kapry lovil. Pravdou je, že v ledové vodě omezují svůj pohyb na minimum a stahují se do zimovišť. Nejraději si vybírají místa, kde mají nadosah nějakou zásobárnu přirozené potravy. Ideální jsou jámy nebo tůně u mušlových polí, které šupináči s oblibou konzumují. Každý správný rybář, který svůj revír dokonale zná, o takových místech ví a při troše štěstí dokáže přelstít kapry i v zimních měsících. Úplně tak snadné to ale není. Kaprařina je jedna z nejtěžších rybářských disciplín a znát dostatek fíglů, potřebných k ulovení velkého kapra na volné vodě, znamená projít mnoholetým studiem teorie i praxe. Ryby mají svoje zvyky a nálady. Na druhé straně je třeba držet krok s neustálou modernizací rybářského cajku a nástrah. Vyznat se v záplavě vychytávek, které zaplavily trh, je nadlidský úkol. Rozmanitost koncových montáží, tvarů háčků, druhů šňůrek, olov i vlasců, je nekonečná. Stejná situace je v nabídce nástrah a návnad. Běžný rybář vůbec netuší, že např. boilie se dělí na letní, zimní, selektivní, mražené, trvanlivé, plovoucí atd. Moc dobře vím, že k dobré orientaci je důležitý nejen zrak, ale i sluch. Velmi rád proto poslouchám zkušené kolegy a kamarády od vody, se kterými pak svoje postřehy konzultuji. Jedním z nich je Josef „Rybíz“ Urbánek, který rybám věnuje nejen svůj volný čas. Z koníčka se totiž vyklubal opravdový kůň a Rybíz pracuje jako obchodní ředitel firmy LK Baits.

Pepo, dají se lovit kapři i v zimě?
No jistě. Vloni začalo chumelit a mrznout dost nečekaně. Koncem listopadu jsme měli s kamarádem Burákem rozkrmené místo na malém ramenu u Labe. Při třetím krmení však zamrzlo. Narychlo jsme se přestěhovali do nedaleké pískovny, která ještě nebyla pod ledem. Teplota vody dosahovala necelých 5°C. K zakrmení jsme použili asi 4 kg boilie Ledová vanilka, 12 – 18 mm, posílené All Amino nutricem, smíchaným s vanilkovým dipem. Krmení proběhlo ve třech fázích 30 m od břehu, v hloubce 6 – 8 m. K nastražené vanilce „na panáčka“ přidávám ještě PVA punčochu, s rozdrceným boilie, smíchaným s dipem, ze kterého vznikne lákavá kašička...

Promiň, že ti skáču do řeči, ale jak se drtí boilies?
K těmto účelům se prodává speciální drtička. Rozdrcené boilie se velmi rychle uvolňuje do vody a kapři zachytí lákavou vůni na velkou vzdálenost. Nám přišel první záběr už po půl hodině, což ani jeden z nás nečekal. Bůrák chytil krásného lysáčka 70 cm. Za dvě hodiny se ozval i můj hlásič. Panáček boilie Compot 14 a 18 mm, zlákal druhého lysce stejné velikosti. Byli jako dvojčata. V dalších dnech brali naopak šupináči. Ze zimních kaprů má člověk dvojnásobnou radost a každý úlovek zahřeje nejen na těle, ale i na duši.

Kde je nejlepší kapry hledat?
Rybářům, kteří nemají revír dokonale přečtený, doporučuji pro začátek řeku, kde jsou ryby mnohem víc aktivní a často migrují. Musí odolávat proudu a to je stojí hodně energie, takže víc žerou. Nejčastěji vyhledávají hluboké úseky nad jezy, s dostatkem přirozených úkrytů. Oblíbené jsou potopené stromy, větve a různé nerovnosti na dně. Zdržují se i v tůních na rozhraní proudu a klidné vody. Ve stojaté vodě leží většinou na jednom místě bez hnutí i několik dní. Potravu přijímají minimálně a je nutné líčit v blízkosti zimoviště. Vhodná místa hledáme během roku pomocí echolotu. Ideální jsou díry na dně nebo stejně jako na řece, v přirozených úkrytech.

Koncové montáže používáš stejné jako v létě?
V zimě je nutné celou montáž zjemnit. Z návazcových materiálů je nejvhodnější tenká šňůrka nebo fluorokarbon. Háčky č. 9 – 10 a hlavně průběžné montáže. Kapři berou velmi opatrně a je třeba reagovat na každý pohyb. Žádné divoké jízdy nečekejte. Swinger jen několikrát poskočí a někdy se zachvěje jenom špička prutu.

A co nástrahy?
Pokud nechtějí ryby brát, zmenším nástrahu na průměr 10 – 12 mm. Pro zimní lovy se používají speciální druhy. Já chytám nejvíc na sladké boilie Compot. Dobrá je i již zmiňovaná Ledová vanilka. Všechny nástrahy pochopitelně posílím dipem a All Amino nutricem. Je dobré si vytipované místo předem zakrmit. Stačí po tři dny 0,5 – 1 kg boilie.

Jak velké kapry můžeme chytit?
Takové, jaké ve vodě žijí. Čím víc kaprů pustíme na svobodu, tím víc jich příště chytíme. Přeji všem rybářům pěkné úlovky a hodně pohody.

Zdeněk Hofman

Co kde bralo
Milan Perger chytil dne 6. října 2010, ve 13:30 krásného šupináče 58 cm, 4,5 kg. Revír 451 067/01, rybník Bojiště lll v k. ú. Prostřední Staré Buky. Šupináč zabral na rousnici, která byla ten den jasným favoritem, protože zlákala ještě další čtyři kousky kolem 40 cm. Ostatní rybáři, lovící na boilies, těstoviny, pařený rohlík, či kukuřici, byli bez záběru.

Jirka Petránek byl úspěšný na Slapech 12 – 14. listopadu 2010. Během dne sice marně líčil na kapra, ale přišlo mu několik pěkných cejnů. Největší měřil 61 cm. Večer začali brát candáti, na které se Jirka specializuje. Mrtvá rybička, nastražená u dna zlákala pět zubatých dravců. Největší měřil 57 cm.
Milan Mathejzík vyrazil 19. prosince 2010 na dírky. Štěstí mu přálo a chytil dvě štiky 50 a 65 cm. Nástraha mrtvá ouklej nalíčená nad dnem.




KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA leden 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Začátkem roku odkládají mnozí rybáři svoje nádobíčko k zaslouženému odpočinku. Sychravé počasí většinu normálních lidí odradí. Ke všemu jsou v mimopstruhových revírech od ledna hájené všechny zásadní druhy dravých ryb, tedy bolen, candát, sumec a štika. Oproti prosincovým lovům, kdy se veškerý zájem soustředil právě na tyto ryby, potěší i záběr obyčejného jelce nebo okouna. Pokud udeří tuhá zima a hladinu řek a rybníků sevřou ledové okovy, nastává čas lovů na dírkách.

Zájem o lov pod ledem stoupá
Největším úskalím a pomyslným „tenkým ledem“, je legálnost tohoto způsobu rybolovu. Je dobré se předem informovat, jestli si majitelé revíru zažádali o udělení výjimky. Pak už můžeme v klidu vyrazit na lov. Najít vhodný revír nám pomůžou aktuální informace na internetu, (např. chytej.cz) nebo kamarádi v hospůdce. Cenné informace získáme i v obchodě, při nákupu „dírkařského“ nádobíčka. Pro začátek není třeba utrácet velké částky. Krátký proutek stojí stovku a v podobné relaci pořídíme i navijáček. Největší pozornost věnuji vhodnému vlasci. Při rybaření v mrazu používám fluorokarbonové, které neabsorbují vodu a jsou téměř neviditelné. Výborný je např. InvizX 0,16 mm, od firmy Seaquar. Malinké háčky a ostatní bižuterie jsou stejné, jako při lovu na plavanou nebo feeder. Splávky mám radši bez anténky, která pod ledem zbytečně překáží. Speciální stojánek na prut vypadá moc hezky, ale stejnou funkci mi poskytne i plastový kýbl, ve kterém si přinesu nástrahu a ostatní drobnosti. Nejčastěji lovenou rybou na soukromých vodách je pstruh duhový nebo siven americký. Osvědčenou nástrahou bývá různobarevné těsto, vyrobené pro tyto účely. Těžko předem určit, na kterou barvu budou ryby reagovat. Nejlepší volbou je proto těsto, složené z několika barev v jednom balení. Kupovat každé zvlášť je neekonomické. Pokud ale budou brát pstruzi zrovna na červenou barvu, buďte si jisti, že si na žlutou nebo zelenou ani neškrtnete. Z dalších nástrah jsou úspěšné žížaly, rybičky a někdy i červy. Technika lovu se dělí na dva základní způsoby. Plavanou a spouštění různých lákadel, včetně malinkých smáčků, twistříků a marmyšek. Nezapomínejme na fakt, že pstruh je zvědavá ryba, která reaguje na pohyb ve vodě. Nejvíc záběrů přichází po vyvrtání nové dírky. Pokud se mi nechce neustále vrtat, stačí zašťourat do vody klacíkem. Účinné je i házení kamínků nebo skořápkové drti. Pokud chceme ryby pouštět, vezmeme i podložku nebo aspoň igelitovou tašku. Ryby zásadně nepokládáme do sněhu.

Hledání nových míst
Na sklonku loňského roku využíváme teplého počasí a vyrážíme po dlouhé době na oblíbený úsek dolního toku Labe. Čeká nás však nemilé překvapení. Břeh řeky je „zvelebený“ asfaltovou cestou. K vodě je pochopitelně zákaz vjezdu motorových vozidel a nová cesta je označena jako cyklostezka. Necháváme stát auto před zákazem a vyrážíme pěšky. Přicházejí však další nesnáze. Asfaltka vede jen pouhý metr od břehu a to je pro rybáře příliš malý prostor. Po uložení prutů do vidliček už není místo pro židličku. Musím se tedy usadit na cestě. Cyklisté, prohánějící se po stezce představují velké nebezpečí, které může skončit úrazem. Neslyšně se přiřítí velkou rychlostí a pokud má rybář oči a veškerou mysl upřenou směrem k rybám, bývá nemile překvapen. Několikrát jsem uskočil doslova v poslední chvíli.
Jeden závodník naopak málem poranil sám sebe. Málem přišel o oko, když jsem si na chvíli opřel feeder o židličku a šel si k vodě rozvlhčit krmení. Skončilo to naštěstí jenom spadlým prutem, ale na další rybaření jsem už neměl chuť a stejného názoru byla i žena Lenka. Rychle balíme a vyrážíme objevovat vhodnější místa. Cestou přemýšlím, kdo může dokázat takhle pošramotit přírodu a kolik desítek miliónů korun bude celá stavba stát. Dokáže cesta položená hned u vody odolat častým záplavám? Pokrok nelze zastavit a je jasné, že stejně jako museli třeba kdysi indiáni ustoupit před ohnivým ořem, budou muset i labští rybáři ustoupit cyklostezkám a přestěhovat se do jiných vod nebo na druhý břeh.

Rybaření v parních lázních
Už několikrát jsem o tom místě slyšel, ale nikdy nebyl čas k němu zajet. Kanál vytékající z elektrárny Mělník je plný horké vody. Na soutoku s Labem vzniklo místo hojně navštěvované rybami a pochopitelně i rybáři. Prohřátá voda láká ryby hlavně v zimních měsících. Odbočujeme z hlavní silnice a podle kanálu dojedeme až na soutok. Z vody se páří jako v parních lázních. Přes kanál vede lávka, na které rybaří pět chlapů a jedna žena. Každému stačí jeden prut. Ryby berou doslova na hod. Z vody putuje jeden kapr za druhým. Všechny zlákala žížala. Přemýšlím, jestli jde o výjimečnou situaci nebo jsou kapři čerstvě vysazení, ale místní rybář mě ujišťuje, že ryby tu berou často a úhoře tady chytíme klidně i v prosinci. My máme spadeno na dravce. Ještě chvíli se kocháme nevšední podívanou a pak vybíráme místo kousek nad soutokem. Za teplem určitě vyrazily i malé rybky a těm by mohly být v patách (ploutvích) štiky a candáti.

Cyklostezka už dorazila i sem. Několik skalních kaprařů přeplavalo ve člunu na druhý břeh, kam není možné zajet autem a tady rozbalili svůj boiliesový tábor. Zkoušíme lov na živou i mrtvou rybku, ale marně. Dravci neberou. Na můstku se zatím vystřídalo několik dalších rybářů. Během hodiny chytí dva mírové kousky a odcházejí. Na sklonku dne měníme s Lenkou i naše udice za feeder a plavanou. Na žížalu přichází okamžitě záběr. V silném proudu je trochu problém včas zaseknout. Je už skoro tma, ale orientuji se hmatem. Vlasec držím mezi prsty a jakmile cítím útok na žížalu, zaseknu. První dva kapříci se mi vysmeknou, ale třetího už nechávám víc zažrat. Na žížalu není třeba spěchat. Lenka táhne taky jednoho. Jsou to hlavně lysci, kolem 40 cm. Žádní velikáni, ale tolik kaprů jsem v zimě nikdy nechytil. Pokud nám to lednové počasí umožní a nebude možné lovit na dírkách, určitě sem znovu vyrazíme. Takových míst, kam se ryby v zimě stahují, je jistě mnoho a nemusí jít zrovna o kanál tepelné elektrárny.
Máte podobné zkušenosti se zimním rybolovem? Co si myslíte o budování asfaltových cest kolem Labe? Napište nám svoje postřehy a zážitky.

Co kde bralo
Pan Vintíř Breth napsal: V sobotu 6.11. 2010, jsme si „odskočili“ z pstruhových revírů, na naši mimopstruhovou Harcovskou přehradu (441009/1) na okouny. Sice tu výrazně převažuje zakrslá forma sotva do 20 cm, můj parťák, vnuk Tomáš tu však letos překvapivě chytil 37cm a jeden náš člen dokonce 46cm (viz Rybářství říjen 10)!
Vzali jsme si „jen pro sichr “ pstruhový podběrák, na co kaprový, že, takové ryby jako v předchozím řádku byly přece jen vzácnou výjimkou? Už cestou k vodě začalo poprchávat, což nahlodávalo naše počáteční odhodlání. Říkali jsme si, hodinku to vydržíme a vrátíme se. Po chycení několika okounků a jedné štičky, se nějakou dobu nic nedělo, jsem si řekl, že ještě jednou nahodím a dám tam něco jiného. Po dopadu na dno, odhadem ve dvoumetrové hloubce, asi 15 m daleko, jsem začal navíjet, když v tom se vlasec 0,14 mm napnul. Sakra, visím! Zvýšil jsem tah a ucítil zpětný. Říkám si, asi jsem se trefil do nějaké větve pružící v bahnu, a loučil se s nástrahou. Jenže pak se dal vlasec do pohybu a já pochopil, že je na konci ryba, a to jistě žádný okounek!

Zavolal jsem na Toma, který chytal přede mnou, s naším společným podběrákem. Přiběhl a začali jsme odhadovat, co by to mohlo být a jestli rybu vůbec dostanu ke břehu. Ten vlasec jsem měl totiž na proutku 2-12 g! Že by přece ještě jeden větší okoun, štika, candát nebo tloušť? Pár větších, ignorujících všechny nástrahy tu taky je. A bude řádně chycená nebo jen podseknutá (Tom vloni vláčením chytil za hřbetní ploutev tolstolobika kolem metru)? Asi po dvaceti minutách se mi začalo dařit vracet vymotaný vlasec zpět a rybu zvednout ode dna, až se převalila na hladině a my měli konečně jasno! Velký kapr! Pak už to šlo rychleji, Tom si stoupl do vody, kam až stačil a asi na druhý nebo třetí pokus dostal rybu do malinkého, pstruhového podběráku. Měřil 65cm!

Zdeněk Hofman



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA prosinec 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!


Konec roku je tady. Nastává čas bilancování a zaslouženého odpočinku nejen pro ryby, ale i pro rybáře. Přichází i čas vánoční, zakončený bujarými oslavami Nového roku.

V časech minulých bývaly nejrůznější silvestrovské přilohy s kreslenými vtipy ve všech denících i časopisech. Dnešní uspěchná doba nemá na humor dostatek času. Celý svět se proměnil v jednu velkou reality show.

Rybářská obec je jiná. Při rybaření se spěch nevyplácí a život kolem vody plyne v klidu a pohodě. Břehy našich i zahraničních vod se stávají svědky setkání letitých přátel a kamarádů. Při čekání na záběr vysněné ryby přichází velmi často na řadu i humor. Vyprávění veselých historek a příběhů nebere konce. Svět rybářů je nádherný a věčnou smůlu má každý, kdo žije mimo něj.

I proto je prosincové kladivo jiné. Místo rad a úvah nabízí oddech a dobrou náladu. V takovém duchu by se měl nést nejen zbytek roku strého, ale i všechny dny toho následujícího.
Přejeme všem rybářům a milovníkům přírody veselou mysl a ať se u vody setkáme vždy s úsměvem na líci...
Zdeněk a Léňa Hofmanovi

Originální úlovky
Anketa – Co kde bralo je dnes také originální. U vody potká čas od času každého rybáře něco nečekaného a někdy i humorného. Mnoho lidí si takový zážitek nechá jenom pro sebe a to je věčná škoda. Zveřejněte svoje veselé a nevšední příběhy od vody stejně tak, jako např. pan Václav Hataš, který píše: Je zajímavé, co vše je možné ulovit. Můj kamarád, který bohužel zemřel v 83 letech, chytil na Labi (přesné místo neprozradím, aby tam nenastala invaze masochtivých jakoby rybářů) celou šišku pravého uheráku. Obal byl čitelný a salám v záruce. Doba zdolávání asi 10 minut. Bylo to náročné sledování tohoto boje. Návnada medovka na kapra, vlasec 0,30 mm. Salám měl míru. Foto jsem bohužel ztratil.

Dodnes vzpomínám na oba, rybáře Jirku a jeho uherák. Petr Kupec měl ještě větší štěstí. Na italském kanále Bianco ulovil obřího candáta. Rekordní úlovek ale měl jednu podstatnou vadu na kráse. Trofejní ryba zemřela mnohem dřív, než o ní Petrův háček zavadil. Neskutečný zápach, který se kolem obou šířil, odehnal všechny svědky této události na míle daleko. Pan Vintíř Breth zaslal celou sérii nevšedních fotografií. Kromě ulovené odřezané kapří hlavy, pařezu i foto utopené rotačky, která „skočila“ na podobnou nástrahu.




KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA listopad 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Sychravé listopadové počasí není příliš lákavé, ale šance na pěkný úlovek je stále. Letní rybáři, kteří chytají na pohodu a k vodě si chodí hlavně odpočinout, odloží svoje cajky do kouta a těší se na další rybářskou sezónu. Ti pilnější se okamžitě pustí do údržbářských prací a revize celé výbavy. Na doplňování olov, háčků a dalších drobností, není během roku čas a zjistit během lovu, že vám došly třeba krmítka, bývá velice nemilé. Přichází i správná chvíle pro modernizaci našeho náčiní.

Rybářské novinky
Velký pokrok zaznamenaly například kmenové vlasce a návazce. Pozorní čtenáři si určitě všimli, že na trh přicházejí fluorokarbonové vlasce Seaquar. Při lovu na položenou fungují opravdu skvěle. Mají stejný lom světla jako voda a stávají se tak neviditelnými. Jsou silně potápivé a dokonale přilnou ke dnu. Tuto vlastnost jsem ocenil při lovech kaprů na Labi nebo Pádu, kde ustály bez problému přejezdy nákladních remorkérů. Ostatní rybáři, pokud nechtěli o imitace přijít, museli pokaždé svoje udice rychle vytáhnout.

Co s příští sezónou
Zimní čas je ideálním obdobím pro plánování dlouhodobých a zahraničních výprav. Hlavně ti, kdo se chystají na dalekou výpravu poprvé, by neměli nic zanedbat. Dobrým pomocníkem je pro tyto účely internet. Pomůže vám najít nejen lákavé destinace,
ale můžete se i seznámit se zkušenějšími rybáři, kteří dokáží poskytnout cenné a hlavně nestranné informace. Je třeba pochopit, že žádný rybářský ráj neexistuje a lákavé nabídky o neskutečných úlovcích mohou být hodně zavádějící. Mnozí rybáři pak prožívají zklamaní, když do vyhlášených vod přijedou a nic nechytí. Někdy dokonce na zahraniční rybařinu zcela zanevřou. Je dobré vyrážet do vyhlášených lokalit s poznatkem, že ryby jsou na celém světě stejně náladové jako v našich vodách. Pokud jsou všechny okolnosti a vnější vlivy příznivé, berou jako divé. V opačném případě nic nechytíte, i když budete sedět u nejlépe zarybněného revíru na světě.

V zimě taky berou
I naše revíry se někdy dokáží jako zázrakem změnit z mrtvé vody na hotový Grand kaňon, který vydává jeden rybí poklad za druhým. Skalní rybáři vědí, že takový úkaz může nastat i v listopadu, protože ryby si potřebují vytvořit zásoby na zimu. Známý fakt má ale několik úskalí. Musíme znát místa, kde ryby hodují. S klesající teplotou vody klesá i aktivita ryb a ve snaze ušetřit co nejvíce energie, se stahují k místům s potravou. Putování a výpravy omezí na minimum. U kaprů to bývají například mušlové pole, které šupináčům náramně chutnají. Znát takový flek má pro rybáře cenu zlata. Dravé ryby se stahují na hloubku za rybičkami. První mrazíky bývají jakýmsi neoficiálním povelem k jejich lovu. Štiky opouštějí mělká loviště, kde díky spadanému listí z převislých větví a pročištěné vodě, přicházejí o přirozené úkryty. Stahují se do koryta řeky nebo do hlubších partií revíru. Ve stojatých vodách stále loví ve sloupci a není nutné nastavovat hloubku až na dno. Podobná situace je s candáty. Jejich náladovost je ještě horší, než u věčně hladových štik. Vystopovat candáta je opravdu nadlidský výkon. Velmi často bývá nejlepším způsobem lovu přívlač, díky které je možné prochytat mnohem větší plochu. Úspěšné bývají nejhlubší úseky u skal nebo podemleté břehy a hluboké jámy. Lov candáta bývá tak specifický, že skoro na každém revíru platí jiná pravidla. Při debatách s rybáři z různých lokalit se nestačím divit tolika protichůdným názorům. Někde berou candáti pouze v noci, kousek od břehu a jinde je tomu úplně naopak. Vodní loupežníci útočí co nejdál od břehu a jenom za bílého dne. Dalo by se usuzovat, že ve dne jsou daleko a v noci připlouvají ke břehu, ale není to tak. O životě candátů žádný ucelený názor neexistuje. Je třeba mít oči otevřené a všímat si každého detailu. Mnohem úspěšnější proto při lovu candátů bývají rybáři, kteří jsou věrní svým místům a mají vodu dokonale přečtenou. Rybařina je složitá věda, vyžadující letitou praxi. Vyplatí se naslouchat vyprávění starších rybářů, kteří znají každý kámen, či jámu v řece. Je dobré poznávat nová místa, ale ještě lepší je pravidelně zkoumat a mapovat ta stará.

V noci je na Sázavě klid
Mezi revíry, které mám kousek od domova, patří řeka Sázava. Už mnoho let navštěvuji pravidelně několik míst, ve snaze proniknout co nejhlouběji do jejího nitra. O tom, že zde žijí desítky velkých ryb všeho druhu, nepochybuji ani na vteřinu. Pokud ale nechci krotit pouze tržní ryby, musím být stále ve střehu a nesmí mi uniknout jediné kolečko, či rybí šplouchnutí. Pryč jsou časy, kdy šlo vystopovat velkou štiku, těsně pod hladinou. Nikdy nezapomenu na metrovku, která stála kousek od břehu, mezi stulíky, v jedné zátoce na Lužnici. Štiky už dávno neloví na hladině, ale drží se u dna. Jejich chování se za poslední roky hodně změnilo. U vody panuje čím dál větší ruch a ryby nemají možnost během dne lovit. Přibývá záběrů na těžko a není výjimkou chytit zubatici večer nebo dokonce za tmy. Soumrak je na Sázavě jedním z nejlepších okamžiků, kdy ryby začnou brát. Celá řeka najednou ožije. Malé rybky začnou kroužkovat na hladině, občas vyskočí nějaká větší a začnou lovit dravci. To jsou chvíle, kdy na rybičku zabere i štika nebo candát. Někdy voda doslova vře. Na plavanou berou oukleje, cejni a plotice. Na feeder zase podoustve a kapři. S přicházející tmou začíná aktivita ryb slábnout a v noci přestanou brát úplně. Zkušení, místní rybáři s příchodem tmy balí náčiní a odcházejí. Já pochopitelně vydržím až do konce, ale málokdy už něco chytím. Jedinou jistotu, kterou zatím mám je, že vím, kdy ryby neberou. Teď už zbývá jenom zjistit, kdy berou a je vyhráno.
To samé přeji i vám.

Co kde bralo
Černobílý příspěvek s dětmi, vypadá na první pohled vhodnější pro rubriku pidirybáři. Velkého úhoře ale ve skutečnosti chytil jejich otec, Vlastimil Jirásek. K úlovku dodává. Neuvěřitelně tlustý úhoř mi zabral na ÚN Seč, dne 5. září 1993. Fotografii jsem poslal do tehdejšího Rybářství. Opověděli mi, že ryba je příliš krátká a k publikování není důvod. Myslím, že úhoř s průměrem těla 8 cm, který váží 2,6 kg, se tak často nechytí. Zabral mi na hrouzka 12 cm.

Zdeněk Hofman





KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA říjen 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Podzim již klepe na dveře a rybářská sezóna pomalu vrcholí. Říjen je měsícem, který otvírá pomyslnou bránu k lovu dravců. Je sice jisté, že štiky nebo candáti musí žrát i v létě, jenže se to děje jaksi mimo dosah rybářů. Dostatek potravy podstatně zkracuje dobu lovu, což snižuje šanci na záběr. S klesající teplotou vody je velmi důležité sledovat tzv. skočnou vrstvu, o které jsem již mnohokrát psal a která má dle mého názoru pro úspěšný lov zásadní význam. S nástupem zimy se jednotlivé vrstvy mísí a nejteplejší voda se dostává až k hladině. Tento jev lze zachytit pouhým okem, kdy i za velmi chladného počasí uvidíme malé rybky kroužkovat na hladině. Je jisté, že dravci jim budou v patách. Ten, kdo bude v takový čas líčit u dna, spláče s největší pravděpodobností nad výdělkem. Naopak bystrý rybář má velkou šanci na úspěch.

Nový trend
V předminulém kladivu jsem se zmínil o zamáčknutí protihrotů u mých háčků. Na tuto skutečnost reagoval pan Breth Vintíř pochvalným mailem a dotazem, jestli jsem tak učinil u všech protihrotů, tedy i u víceháčků pro lov dravců. Sám píše: My jsme zatím tak na půl cesty. Pokud je to povinnost, tak samozřejmě, jako třeba na letos navštívených pstruhových revírech Severní Moravy. S kapry nemáme zatím moc zkušeností, ale se „salmonidy“ podstatně víc a když už dost padají, tak protihrot občas ještě použijeme. Je nám však jasné, kam trend spěje a dříve či později ho vezmeme taky za své (pokud nás snad legislativa nepředběhne. Rychlejší než ta ale zřejmě budou Bližší podmínky jednotlivých územních svazů.) Myslím, že se jedná o hodně ožehavé téma, vždyť protihroty se používají při lovu ryb snad od nepaměti a možná úplně zbytečně. Pravdou je, že v dobách minulých plnil zpětný drápek funkci pomocníka při nedokonalosti rybářské výzbroje. Velká ryba se velmi často stávala pánem situace a rozhodovala o průběhu celého souboje. Rybáři nezbývalo nic jiného, než povolovat a věřit, že ryba neuteče. V dnešní době panuje při rybolovu zcela jiná atmosféra. Silné vlasce, pevné pruty a dokonalé navijáky umožňují táhnout rybu na břeh doslova smykem. V takovém případě je protihrot zcela zbytečný. Mnozí rybáři mají v této otázce zcela jasno a už dávno ho nepoužívají. Mezi takové borce patří například zkušený kaprař Josef „Rybíz“ Urbánek, který na můj dotaz odpověděl: Zamáčknutý protihrot je šetrný k rybě a na průběhu zdolávání nemá žádnou roli. Pokud držíš rybu v tahu, nemůže dojít k uvolnění. Všem tuto pokrokovou úpravu doporučuji.

Šetřeme naše ryby
Já osobně jsem si to vyzkoušel na soukromém revíru a musím říct, že zdolávání kaprů proběhlo bez ztrát. Velkou výhodou je i fakt, že kaprařské háčky jsou velice chytlavé a každou chvíli někde uváznou. Pokud jsou zamáčknuté, není žádný problém vyndat je z podběráku, kotevního lana nebo třeba košile. Kdo zažil, ví o čem píšu. Při lovu na feeder nebo plavnou by tato úprava měla být samozřejmostí. Vyprošťování háčků způsobuje malým rybám největší poranění a velmi často i uhynou. Při chytání drobných rybek jsem ke svému rozhodnutí vlastně dospěl, protože polomrtvá plotice, tloušť nebo okoun, plácající se na hladině je smutným obrazem rybařiny. Bez protihrotu nemusím rybu vůbec vyndávat z vody a ještě se s ní mordovat. Někdy stačí pouze přitáhnout ke břehu, povolit vlasec a je volná. Na jemné náčiní se nám podařilo zdolat i větší ryby. Jednou z posledních je šupináč 65 cm, který zabral Lence na malinký, zamáčknutý háček a vlasec 0,15 mm.

Je to dobré, ale...
Každá věc má svoje pro i proti. Moje radost, že taková důležitá změna v rybářském počínání proběhla hladce, netrvala dlouho. Při srpnové výpravě na Slapy za sumci, nás vousaté potvory naprosto vyšplouchly. Po třech dnech ani jediný záběr. Protože patříme mezi univerzální rybáře, zakrmil jsem jedno vytipované místo na kapry. Voňavé kuličky boilies během druhého dne skutečně zabraly. Jako první zapípal krásný lysec 60 cm. Souboj i vylovení proběhlo bez problému. Měl jsem velkou radost jak z ryby, tak i ze skutečnosti, že háček Long Shank č.8, bez protihrotu funguje skvěle. Hned druhý kapr mi všechny iluze sebral. Podle razance záběru je jasné, že ryba bude větší. Na rozdíl od šedesátníka táhne přes brzdu a uhání na hloubku. Trvá několik minut, než šupináče otočím a začnu přitahovat. Drží se u dna a souboj má standardní průběh. Asi třicet metrů od břehu však nastanou komplikace, vlasec začíná drhnout o nějakou vázku a přestávám být v přímém kontaktu s rybou. Dno je plné utrhaných imitací se srkačkami. Několik jsem jich v minulých dnech už vytáhl. Kapr se najednou zastaví, ještě chvíli cítím, jak škubá vlascem a najednou je pryč. Prohrávám. Nejhorší na celém zážitku je, že dnes končíme a další záběr mi nepřichází. Vím dobře, že k takovému konci by s největší pravděpodobností došlo i s protihrotem, ale kdo ví.

Rekapitulace
Kapry chytám i nadále bez protihrotů. Netvrdím, že jsem se zbavil pochybností, ale všechny háčky už mám zamáčknuté. Určitě jde o správnou cestu a několik kaprů mi vždy uteklo i při lovech s protihrotem. Bude třeba ještě hodně času a kladných zkušenosti ostatních rybářů, než se nový trend stane běžným.

Otazníky zůstávají u dvoj a trojháčků
Například sumci bývají při záběru u bójky velmi často zaseknutí pouze za krajíček a je zázrak, že se při tanci, který většinou v závěru souboje předvádějí, nevyháknou. Z obávaného štičího skoku mám taky strach, ale možná se mýlím.
Nebojte se vyjádřit svůj názor a napište, co si o chytání bez protihrotů myslíte. Několik řádků s vašimi poznatky osloví další rybáře a možná zachrání některým rybám i život.
Tak ať vám berou!

Co kde bralo
Chytit kapitální štiku je snem snad každého rybáře. V našich vodách se pod tímto pojmem označuje ryba od jednoho metru délky. Rybáři toužící po takovém úlovku podnikají daleké a náročné výpravy po celé Evropě. Vyhlášená loviště jsou ve Skandinávii, ale třeba i na Rujaně v Německu. Zubatým kráskám se však velmi dobře daří i v našich vodách. Velmi často však dokáží uniknout pozornosti většiny rybářů. Zejména velké exempláře žijí v ústraní a zdržují se u dna. Vyplatí se nepodceňovat ani malé revíry. O tom se přesvědčil Jiří Břicháček, když mu na zapadlém, jihočeském rybníčku o rozloze menší než 1 ha, zabrala nádherná štika, která měřila rovný metr. K této události došlo 17. června ráno a trofejní rybu zlákal wobbler. Gratulujeme.

Zdeněk Hofman





KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA září 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Rybářská sezóna je v plném proudu. V září je možné úspěšně chytat všechny druhy ryb. Berou jak ryby kaprovité, tak i dravci. Koncem léta se začínám mnohem pečlivěji věnovat lovu štik. Někdy přemýšlím, co ještě nového o těchto zubatých dračicích napsat.
Často mívám pocit, že se již opakuji a všechno podstatné bylo řečeno. Z tohoto omylu mě ale vždy vyvede nějaká dramatická událost, která někoho připravila o pěknou rybu. Lov štik je jednoduchá záležitost, při které je však nezbytně nutné dodržovat několik důležitých zásad. Kdo podcení zdánlivé maličkosti, může být nakonec velmi zklamán, když mu trofejní štika uteče téměř před nosem.

Štika umí kousat
Podobnou příhodu zažil začátkem července i Honza Kotek, když mu na východočeské pískovně zabrala velká štika. Plotici 20 cm, určenou pro sumce zhltla jako malinu. Souboj netrval dlouho. Štika se nechala přitáhnout ke břehu, vystoupala k hladině a na několik vteřin se ukázala v celé kráse. Pak už vzaly okolnosti rychlý spád. Příliš krátké lanko nedokázalo ochránit vlasec před ostrými zuby predátora. Vlasec praskl a zklamaný lovec si od vody odnesl hořkou zkušenost, že lanko 25 – 30 cm na trofejní štiku nestačí.
Když mi tuto příhodu vyprávěl, pochopil jsem, že vůbec není na škodu, psát některé články stále dokola. Vzpomínám na časy dávno minulé, kdy byla největší rybářskou trofejí kromě rozmazané černobílé fotografie vypreparovaná štičí hlava. Jako malý kluk jsem hleděl s vytřeštěnýma očima na ohromnou palici kapitální zubatice, která brázdila vody ÚN Rozkoš a likvidovala vše živé, co ji přišlo do cesty. Dnes, v době barevných, digitálních fotografií je taková trofej přežitkem, ale jednu výhodu přece jen měla. Člověk si mohl v klidu prohlédnout a nastudovat, jak takové monstrum vypadá.

Důkladná příprava se vyplácí
Více než metr dlouhá štika mi připadala neskutečně obrovská a nedovedl jsem si představit, že něco takového brázdí naše vody a dokonce mi může i zabrat.
Pochopil jsem, že je třeba se na takové setkání dobře připravit a nesmím se nechat uchlácholit úlovky malých a průměrných štiček, které vyndám i s krátkým nebo dokonce žádným lankem. Vzpomínka na vysušenou příšeru se mi vybaví vždycky, když začnu u vody připravovat rybářské nádobíčko. Dlouhá a pevná lanka patří mezi základní pilíře válečného plánu, před každou štičí bitvou.

Co kde bralo
Prodloužený víkend na začátku července bývá jakýmsi druhým zahájením lovu dravců, které i letos připadlo na všední a tedy pracovní den. Rybáři, kteří si nemohli vzít dovolenou, dohánějí svoje rybářské plány právě o těchto svátcích na začátku prázdnin.
Pravdou je, že letos se druhé zahájení vydařilo mnohem lépe, než to první, kdy ryby moc nebraly. Jako první zabodoval u bójky Luděk Novák, když na Slapech zdolal svého prvního sumíka 83 cm. Šťastný rybář se tak po několika letech dřiny a odříkání, konečně zařadil do rodiny sumcařů. Jirka Petránek už na kontě několik pěkných vousáčů má. Letos měl štěstí opět na Otavě, kde mu na přívlač zabral sumec 130 cm. K Jirkově cti nutno dodat, že ryba putovala bez vážení zpět do rodného živlu. Stejně tak pouští sumce i zkušený sumcolog a specialista na lov z lodě, Milda Mathejzík s bráchou Víťou. Prodloužený víkend strávili na Labi a ryby jim opravdu braly. První sumec zabral nečekaně při lovu kaprů na boilie s příchutí Halibut, v šest hodin ráno. Nádherný bojovník měřil 150 cm. Další sumci už klukům přišli na vábničku. Nejdřív několik menších 80 – 90cm a Mildovi v pravé poledne nádherně vypasený kousek 150 cm. Za pozornost stojí, že zabral na chobotnici plomb teaser, dozdobenou rousnicema, což je nová nástraha, kterou kluci zkoušejí. Zajímavá je i doba záběru. Vousáč totiž přišel v pravé poledne. To je jasný důkaz, že sumce můžeme chytit během celého dne. Nebrali však jenom sumci. Při vláčení za lodí chytili během soboty i dva nádherné candáty. Zní to až neuvěřitelně, ale během poledne, v největším horku, při teplotě 36°C, zabral Vítkovi na velký wobller candát, který by vyrazil dech snad každému rybáři. Zubaté monstrum měřilo 97 cm. Aby té senzace nebylo málo, chytil večer ve 20:00 hodin na stejném místě druhého obra ještě Milda. Na wobller Rapala mu zaútočil bojovník 92 cm.
Takové zprávy se píší opravdu radostně. Šanci na vysněný úlovek má každý a štěstí se postupně usměje na každého. Chce to jen dostatek trpělivosti a hlavně mít nahozeno. Těším se i na vaše fotografie a zprávy z lovu.
Tak ať vám berou.

Zdeněk Hofman



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA srpen 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
V dnešním kladivu se vrátíme k červnovému zahájení lovu dravců. Stejně jako vloni jsem poprosil kamarády rybáře, aby mě o první výpravě za našimi dravci informovali. Chtěl jsem získat co nejširší přehled z různých míst naší republiky. Jen málokterý rybář si nechá tento slavnostní okamžik uniknout. Každý chce být u toho a nasát slavnostní atmosféru. Co naplat, že mnozí odejdou z boje poraženi a někteří dokonce bez sebemenšího kontaktu s rybou. Takový už je osud, který umí potěšit i zklamat. Někdy si za neúspěch můžeme sami, ale většinou jsme prostě neměli štěstí. Já jsem letos bohužel nechal sumce pláchnout díky vlastnímu lajdáctví. Poprvé v životě jsem chytal na multiplikátor, jehož koupi jsem se dlouho bránil. Celý život mi stačily klasické smekací navijáky. V duchu hesla, že zkusit se má všechno, ozdobil nakonec jeden „multík“ i můj prut. Z lenosti a nedostatku času ležel víc jak měsíc v krabičce a do ruky se mi dostal až v den lovu. Doufal jsem, že to bude jednoduchá práce, kterou hravě zvládnu.

Těsně před půlnocí mi zabral na bójku vysněný sumec
Prut se celý otřásl, rolnička divoce cinkala do nočního ticha a u bójky se udělal obrovský vír. Vousáč zaútočil na plotici těsně u hladiny. Celá scéna byla díky veřejnému osvětlení krásně vidět. Rychlými kroky se přemísťuji ke stojanu, uchopím prut, jenže ouha. Nacvičený grif nefunguje. Multiplikátor má kličku na druhou stranu. Rychle zasekávám levou rukou a snažím se navíjet. Zběsile točím kličkou, ale ryba jde jaksi zlehka. Nemám totiž utaženou brzdu. Než stihnu vše napravit, je pryč. Sumci vyrovnávají skóre na 1:1. V deset hodin dopoledne nám už jeden zabral a Lenka svoji šanci nepromarnila. Vzteklý divočák bojoval ze všech sil, ale nakonec byl poražen. Měřil 93 cm. Sázava byla na zahájení po vydatných deštích poněkud zakalená se zvýšeným stavem hladiny. Vhodnější nástrahou by možná byly rousnice. Ty jsme ale neměli.

Tanec na Labi
Synovec Ondra Hofman vyrazil stejně jako před rokem k jezu pod Hradcem Králové. Labe bylo tentokrát štědré. Chytat začali ve čtyři hodiny ráno. Nejdřív mu na tandemovou rotačku zabrala v 5,00 hodin šedesátka štika, potom menší bolen a v 7,15 nádherná krasavice, štika 75 cm. To už je slušný úlovek. Kamarád Martin Hruška chytil taky jednu, která měřila 63 cm. V řece teklo sice hodně vody, ale nebyla zkalená, takže ideální podmínky. Mnoho dalších lovců už takové štěstí nemělo. Milan Mathejzík plánoval původně výpravu na Nechranickou ÚN, ale okolnosti rozhodly jinak. Milda s bráchou nakonec vyrazili na nedalekou ÚN Hracholusky. Oba zkušení rybáři se specializují na vábení sumců z lodi. Celý revír perfektně znají a chytili zde již mnoho velkých sumců. Vábničky pilně pracovaly od osmi večer do půlnoci, ale všechno je marné. Ryby prostě neberou a lov končí nezdarem. Milda vyráží ráno vláčet. Na největší jerk z celého arzenálu nakonec jedna štiku zabrala. Měřila 58 čísel. I taková ryba se počítá a skóre se malinko zlepšilo ve prospěch rybářů. Milan mi ještě do mobilu stručně hlásí, že jeden sumík zabral kámošovi na Uslavě. Tentokrát u bójky a měl 89 cm.


Může být i hůř
Myslím, že má cenu psát i o neúspěšných výpravách a lovech, protože článků, které končí výhrou a zdoláním pěkné ryby, je naprostá většina. Díky jednostranným informacím může vznikat mylná atmosféra, že naprostá většina rybářů je úspěšná. Někteří jedinci pak mohou propadnout depresím z pocitu, že patří ke smolařům, kteří nic nechytí. Zkušený rybář ví, že nezdarem ulovit velkou rybu, končí většina pokusů a je třeba hodně trpělivosti a hlavně času. Jirka Petránek mezi takové rybáře patří. Ráno musel do práce a k vodě mohl až v šest večer. Vyrazil jako vždy na Otavu, do míst kde vtéká do Orlíku. Výsledek veškerého snažení se rovnal nule. Tak někdy příště. Podobný osud měl i Mirek Štěpnička s kamarádem Frantou. I oni museli nejdřív do práce. Vábení však nepřineslo vytoužené ovoce. Několik sumců se sice zvedlo a ukázalo na echolotu a to bylo vše. Nechutenství vousáčů dávají za vinu hlavně poměrně nízké teplotě vody, která dosahovala pouhých 12°C. Honza Kotek zkoušel štěstí na Labi v Předměřicích. Oblíbený flek nad elektrárnou však zklamal. Štika na živou rybičku nezabrala a to měla šanci od čtyř ráno až do večera. Jirka Kraetzer má chatu na Lipně. Vodu velmi dobře zná a přívlači zasvětil již mnoho let. S prázdnou neodešel, cenou útěchy mu byl menší bolen. Jiřík už od loňského roku líčí na velkou štiku, která mu zatím stále uniká. Zkoušel i rybku na káču, ale marně. Zkušená ryba chce čas, tak snad příště. Ani na ÚN Rozkoš nebyla situace růžová. Gabo s Bublajzem vyrazili na do Klen. Zaměřili se na lov candátů. Oba pamatují velice dobré sezóny, kdy na Rozkoši ulovili desítky těchto nádherných ryb. V posledních letech však candáti moc netahají a rybolov někdy bývá zkouškou, kdo z koho. Podobná situace byla i na letošním zahájení. Bublajz měl sice dvě jízdy, ale ani jednu neproměnil. Gabo začal radši chytat kapry a dva nakonec přelstil. Jejich moravští sousedé měli větší štěstí a candáta dostali. Měřil 65 cm. Martin Chmelík si musel jet vyzvednout novou loď do Uherského Hradiště, ale trochu času si na ryby přece jen vyšetřil a vyrazil vláčet na Orlík. Krok za krokem pečlivě prochytával lákavá místa od Spálenky po Vystrkov. Trofejní ryba však zůstala ukryta kdesi v temných hlubinách. O zábavu se Martinovi postaralo hejno pruhovaných okounů standardní velikosti kolem 28 cm. V sobotu Orlík minimálně jednoho sumce vydal. Měřil 160 cm a zabral na bójku u Bukovanské zátoky. Tolik zprávy mých kamarádů. Žádný rekord nakonec nepadl a ryby braly spíš podprůměrně. Nestálé počasí a zvýšený stav vody na většině našich toků takovou situaci předem naznačoval. Sezóna dravců je však v úplném začátku a až tyto řádky spatří světlo světa, může být situace už úplně jiná. Doufám, že už budu dokonale ovládat nový multiplikátor a další sumíci konečně navštíví náš břeh. Zahájení jsme si s Lenkou, Milanem a Luďkem opravdu užili a dařilo se nám i v dalších dnech, ke kterým se vrátím v samostatném článku. Jednu zkušenost mi ale zahájení ještě dalo. Zamáčkl jsem protihroty u všech háčků. Při lovu velkých kaprů tak činím už dávno, ale i malým rybkám způsobují velmi vážná zranění a stejně tak i při vláčení. Strach, že o ryby budu při zdoláváních přicházet zmizel po několika soubojích, kdy ryba neutekla. Protože bývám trochu pověrčivý, věřím, že mě svatý Petr odmění a budu mít víc štěstí.
Tak ať berou.
Howgh!

Co kde bralo

Zprávy z lovu tentokrát zaslal Karel Heřman. Vloni jsem koncem srpna vyrazil rybařit do Norska na Hitru. Počasí bylo velmi proměnlivé. Jeden den jsme chytali nabalení v čepicích a svetrech. Druhý den bylo vedro a byli jsme do půl těla. Z ryb brali nejvíc mníci mořští (leng) a bělolemí (lumb). Ty jsme chytali skoro na každé spuštění, v hloubkách od 70m. U pobřeží byla najetá hejna makrel, které bojují jako divé a na vláčecím proutku je to opravdový adrenalin. Já měl největší radost z chycení mořského okouníka. Tato ryba žije celoročně v hloubkách přes 100m a u norů je na samém vrcholu pomyslného žebříčku, jako opravdová lahůdka. Můj největší měl 53cm a chytil jsem ho na maso v hloubce 200m. Na tom samém místě chytil kolega ještě další tři. Také jsem chytil tresku obecnou 105cm, rovněž trochu neobvykle na maso, při lovu mníků. Trochu jsem měl z výpravy v tomto období strach (většinou se jezdí v období duben - červen) ale předčilo to moje očekávání a mohu každému v této době návštěvu Norska doporučit. Hlavně ty makrely stojí za to. Také jsme chytli poměrně vzácné druhy ryb jako např. jehlici mořskou , žraloka - máčku skvrnitou nebo halibuta


Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Hofmanová
Foto: archiv přispěvatelů a autor


Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz




KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA červenec 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Čas dovolených je tady. V letních měsících dochází v rybářské obci doslova ke stěhování národů. Dlouho očekávané výpravy se stávají skutečností a početné tlupy lovců, lačnících po trofejním úlovku, vyrážejí z jedné strany republiky na druhou. Naopak rybáři z druhé strany se přemístí na stranu první. Díky teorii, že největší ryby žijí co nejdál od bydliště, nezůstane žádné místo opuštěné. Pravdou je, že počet rybářů v našich revírech o něco klesne, protože převážná část členů ČRS je ženatá a musejí vyrazit i na rodinnou dovolenou. Někteří ortodoxní vyznavači domácí rybařiny nesou tuto skutečnost nelibě. Manželky s dětmi totiž ze všeho nejvíc touží po hřejivém sluníčku a mořském příboji. Jakákoliv vzpoura je nemožná, protože ženy rybářů tolerují celoroční absenci svých protějšků, kteří každou chvíli zmizí někam k vodě. Je nepsanou povinností předem kapitulovat, nechat si rozplynout sen o metrových štikách a začít přemýšlet, jak si ukrátit dlouhou chvíli v přímořském letovisku. Chytrý muž se začne aktivně podílet už při samotném výběru destinace. Pokud zatouží manželka poznat krásy např.Chorvatska, je možné s pomocí mapy vybrat lokalitu, kde ústí do moře nějaká řeka. Výborná je například Cetina v Omiši, kde je možné zakoupit povolenku a legálně rybařit. Pokud takové místo nevyberete, přichází na řadu mořský rybolov.

Chorvatské pobřeží je plné malých rybek
Je dobré se předem připravit na skutečnost, že nebudeme lovit žádné obry. Větší ryby se dají při troše štěstí ulovit brzy ráno nebo za soumraku a v noci. Mezi hodně ceněné druhy patří např. pražman obecný. Ve dne narazíme v pobřežních partiích na samé pidiryby, které okamžitě likvidují jakoukoliv nástrahu. Nudit se rozhodně nebudeme. Pokud v duchu doufáme, že patříme mezi schopné rybáře, neměl by být problém ulovit všechny dostupné druhy ryb. Realizace takové myšlenky nás zcela pohltí a vtáhne do hry. Mořské ryby se dají velmi dobře přirovnat k našim sladkovodním. Přelstít ouklej nebo plotičku není problém, ale co třeba mazaný tloušť, opatrný bolen nebo candát. Podobné nálady a chování mají totiž i mořské potvůrky, které se prohánějí v křišťálově čisté vodě. Po několika pokusech zjistíme, že to nebude vůbec jednoduchá záležitost.




Je třeba zvolit strategický plán lovu Na prut zapomeňte! Ryby vás vidí stejně tak dobře, jako je vidíte vy a rybáře s prutem poznají okamžitě. Mám na mysli zkušené ryby, mezi které patří například cípalové, kteří dorůstají až padesáti centimetrů a tvarem připomínají naše jelce. Hojně se vyskytují v přístavech mezi moly, ale zastihnout je můžeme i na pláži. Pro lov je ideální zvolit odlehlejší místo, nejlépe na útesech mezi kameny. Turisté mívají velmi často panickou hrůzu z mořských ježků a skalnatým úsekům se vyhýbají.

Průzkum a vhodné nástrahy
Ploutve, maska a šnorchl mi nahradí echolot. Při hledání vhodného loviště si nalovím i nástrahy. Mořské ryby jsou všežravé, ale jejich dominantou je dravost. Živí se drobnými živočichy. Dobře berou na maso ze škeblí nebo na ráčky, kteří žijí v opuštěných ulitách různých plžů. U břehu se dají nasbírat přílipky (viz foto), které se vyskytují velmi hojně na skalách a balvanech. Nejlepším způsobem sběru je porušení schránky kamenem nebo odloupnutím pomocí nože. Začínám lovit Rybařit můžeme ze břehu, přístavních mol nebo útesů. Prostě všude, kde jsou ryby. Mě doslova uchvátil lov kombinovaný se šnorchlováním. Na kousek klacíku namotám asi šest metrů slabého vlasce (0,15 mm) na který navážu miniaturní háček a zatížím bročky. Vyvážení udice má zásadní význam. Pokud je broček moc těžký, klesá rychleji než nástraha a ryby utočí na něj. Je dobré aby nástraha padala pozvolna, ale nesmí být zase příliš nadnášená, protože jde potom špatně ovládat a stává se snadnou kořistí rybek, které lovit nechci. Pozornost ryb získám tak, že se potopím na dno a zpřevracím několik balvanů. Do zvířeného kalu okamžitě najedou labužníci z celého okolí. Kromě velmi početného hejna rybí drobotiny mi začnou dělat společnost i větší rybky z čeledi kaniců, zejména kanic písmenkový a zlatý. Oba druhy jsou mnohem ostražitější a dá mi hodně práce získat jejich důvěru. Několikrát se opakuje již zmíněný problém se spouštěním a nástrahu zhltnou malé rybky.

Pod vodou začíná hotové drama Hustá mořská voda mě bez problému udrží na hladině. Je to parádní zábava a jedinečná příležitost vidět záběry na vlastní oči. Odpluji kousek dál a rychle spustím nástrahu až na dno, aby si ji nevšimla droboťina. Pak pomalým poškubáváním mířím směrem, kde krouží kolem převráceného balvanu kanic. Ten spatří kořist a prudce vyrazí. Napětím ani nedýchám. Zabere? Ve vteřině chňapne po nastraženém mase z přílipky, ale nestačím zaseknout a už uhání pryč. Poznal léčku. Malinko přitáhnu vlasec a snažím se rybu znovu nalákat. Z druhé strany se nečekaně vyřítí menší kanic proužkovaný, popadne kořist a uhání pryč. Ani nemusím zasekávat, vlasec se prudce napne a začíná souboj. Mořské ryby jsou mnohem bojovnější, než sladkovodní. Pomalu se stahuji na mělčinu a poslední fázi zápasu už vychutnávám s nohama na zemi. Překvapuje mě, jak je úlovek ve skutečnosti malinký. Pod vodou vypadal mnohem větší. Nádherné zbarvení však dorovnává velikostní handicap. Rybu fotíme a pouštíme zpět. Plný nadšení vyrážím na další lov. Přítelkyně Lenka mě pohladí jako malého chlapce, zapáleného do hry a pokračuje ve slunění na dece. Převracím další balvany a připravuji udici. Kromě kaniců mám další terč. Připlavali tři cípalově slušných rozměrů. Pod vodou vypadají obrovsky, ale po předchozích zkušenostech odhaduji velikost něco přes třicet centimetrů. To by bylo něco!

Kanic útočí
Přítomnost dalších velkých ryb zřejmě znervózněla oba větší kanice. Krouží kolem balvanů ve zběsilém tempu a snaží se urvat, co se dá. Nervózní jsem i já. Cítím velkou příležitost a rychle spouštím nástrahu. Jsem však příliš blízko hejna menších ryb. Jedna nečekaně vyrazí a nástrahu mi doslova vyšklubne z ruky. Je to mečounovec. Tento druh patří mezi nejhojnější a nejčastěji lovené rybky Jadranského moře. Další pokus je konečně úspěšný. Nástraha dopadla nepozorovaně k velkému balvanu. Chvilku počkám a pak malinko zatřesu vlascem. Kanic písmenkový je sice ve špatném úhlu, ale zřejmě zaregistroval pohyb postranní čárou. Prudce vyrazí. Těsně u nástrahy se na zlomek vteřiny zastaví a bleskově zaútočí. Mám ho! Rychle začínám povolovat, ale vlasec výborně pruží a po chvilce přetahování je poražený bojovník u břehu. Jeho modrofialově zářící tělo zaujalo několik turistů. Nadšeně si rybu fotografují. Lenka mě upozorňuje, že se ve vodě ráchám už pět hodin a je čas na večeři. Vida, jak může být pobyt u moře napínavý. Vrátil jsem se do dětských let, protože tuhle metodu lovu jsem používal už jako kluk. V dalších dnech jsem se zaměřil hlavně na cípaly. Mým největším přáním se však stal obrovský pražman obecný, který měřil více než padesát centimetrů. Dlouhou dobu mě sledoval z místa, kde díky velkému zlomu mizí dno v modravé hlubině. Později si dodal odvahy, vplul do mělčích vod a pomalu se přibližoval k převráceným balvanům. Musel prožívat obrovské pokušení, kterému nakonec podlehl a začal hodovat s ostatními rybami. Jednou ho dokonce zlákal i můj pamlsek. To už jsem se krčil schovaný za potopeným balvanem a vzrušením ani nedýchal. K nastraženému masu jenom přitiskl tlamičku, jako by ho chtěl políbit, ale pak začal couvat a nakonec zmizel v moři. Velkého cípala ani pražmana jsem nakonec nechytil a mám důvod těšit se na další dovolenou u moře. Každý kraj má svůj půvab a kouzlo. Malé ryby jsou taky ryby a jejich lov může být stejně dobrodružný a napínavý. Sedím v autobusu, zavírám oči a těším se domů. Voda v našich řekách není sice tak čistá, jako ta mořská, ale aspoň mě neuvidí sumci a štiky, až na ně budu líčit. Před očima ještě stále vidím kroužit mořské ryby, ale srdce už volá po zacinkání rolničky nebo mlasknutí splávku.
Tak ať vám berou.
Howgh!


Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz

Zdeněk Hofman
Foto: Lenka Hofmanová




KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA červen 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
A je to tady! Jdeme ne a ně! Končí doba hájení všech dravých ryb. Šestnáctý červen je pro rybáře nejkrásnějším a nejvíc očekávaným dnem v roce. Štiky, sumci, candáti i boleni pocítí na vlastní kůži naše nové triky, které jsme celý dlouhý půlrok vymýšleli a pečlivě plánovali.

Vzpomínka na loňské zahájení
Minulý rok jsem první den lovu věnoval sumcům na Sázavě, kde jsem měl nevyřízené účty. Neustálé zdokonalování lovu na bójky se stále míjelo účinkem. Vím, že nejjednodušší by bylo celou strategii okopírovat od někoho zkušenějšího, vždyť jenom na internetu jsou takových návodů stovky. Už mnohokrát jsem si však ověřil, že největší radost mi přinese úlovek chycený díky vlastnímu úsilí a pátrání. S ostatními rybáři pouze konzultuji různé varianty a zlepšováky. Zvládnout všechny technické záležitosti mi zabralo tři sezóny. Pak už zbývalo najít správné místo. S kamarádem Luďkem jsme vyzkoušeli několik úseků nad třemi jezy a spoustu nocí proseděli u prutů v napjatém čekání na zacinkání rolničky. To však stále nepřicházelo. Někdy je rozhodující i špatné umístění bójky. Až loňské zahájení znamenalo jasný průlom a odhalení sumčího tajemství. První sumec nám zabral už za soumraku. Špička prutu se začala divoce třást a bylo jasné, že nejde o výpady nastraženého karase. Právě tato fáze lovu nám dělala velké starosti. Velmi často začala nastražená ryba divoce bojovat a my nevěděli, co se děje. Když jsme nereagovali, vše po chvíli ustalo a při kontrole jsme zjistili, že je celá potrhaná. Bylo jasné, že na ni něco útočilo. Při dalším ataku jsme okamžitě zasekli, ale naprázdno. Až později vyšlo najevo, že jde o menší sumce kolem padesáti centimetrů a jednou na Labi dokonce o sumečka amerického 30 cm. Ten dnešní je ale větší a svoji sílu mi dává okamžitě pocítit. Dno Sázavy je plné obrovských balvanů a cítím, jak po nich šňůra drhne a poskakuje. Ještě, že jsou omleté, bez ostrých hran. Vzpomněl jsem si na překvapený výraz prodavače, který mi rozmlouval šňůru s nosností 80 kg. Tvrdil, že pro naše vody je zcela zbytečná a i hodně velkou rybu vyndám na mnohem slabší. Teď mi přišlo vhod, že mě nepřesvědčil, protože vousáč zajel do nějakých větví a bylo jasné, že půjdou na břeh taky. Ve finále se ukázalo, že díky této nechtěné zátěži byl můj odhad velikosti úlovku dost zkreslený. Sumec měřil rovný metr, takže žádný obr, ale odstartoval tu nejdůležitější fázi celého výzkumu. Sumci mi začali brát a nejen na Sázavě, ale i na Berounce a Labi. Pravdou je, že tyto revíry jsou vystaveny velkému rybářskému tlaku a většina ulovených sumců dosahuje pouze metrové délky.
Další etapa honu na sumce bude patřit vyhledávání velkých exemplářů.

Červen patří štikám
První dny lovu dravců je lepší věnovat štikám. Pro takový názor mám jeden pádný důvod. Štičí stanoviště jsou mnohem více „profláknutá“ a jako první prochytávaná. Dalším důvodem je počasí. Polovina června bývá pro lov štik mnohem vhodnější, než letní pařáky, které naopak vyhovují více sumcům. Štika má ráda nižší teplotu vody, proto v létě s oblibou vyhledává místa, kde je stín. Je dobré líčit pod větvemi mohutných stromů, u mostních pilířů, či podemletých břehů. Naopak tam kde praží slunce, budeme paní esox hledat marně.

Lov štik je v podstatě jednoduchá záležitost
Nejtěžším úkolem je najít již výše zmiňované loviště. Samotný lov probíhá desítky let ve stejném duchu. Není třeba žádných složitých montáží a nástrah, jako například při lovu velkých kaprů. Štika zabere nejlépe na živou rybičku a jedinou nutností je ocelové lanko, které dokáže odolat stovkám ostrých zubů. Sportovnější variantou je lov na umělé nástrahy. Vláčení má jednu velkou výhodu. Dokážeme prochytat mnohem větší úsek a najít tak nová loviště. Kritici lovu na živou rybku upozorňují na časté poškození štik při záseku. Pokud zabere velká štika, nad devadesát centimetrů, nastane opačný problém. Velmi často se háčky nepodaří vůbec zaseknout, díky obrovské síle štičích čelistí. Dravec drží svoji kořist a čeká na hodný okamžik, kdy tah na chvilku povolí a pak uteče. V lepším případě dojde k uvolnění až v podběráku. Řeč je pochopitelně o lovu se dvěma trojháčky, kdy je nutné zaseknout okamžitě po záběru. Věřte mi, že je to jediná cesta k ulovení trofejní štiky v našich vodách. Zapomeňte na chytání na polykačku. Tato metoda je navíc velmi nebezpečná pro menší štiky. Velká štika chce velké sousto a rybička, která měří více než dvacet centimetrů už ani prošít nejde.

Velikost nástrahy
Štika dokáže bez problému pozřít rybu, která dosahuje třetinu její délky. V době největší aktivity spotřebuje denně až jednu desetinu svoji hmotnosti, což u metrové štiky obnáší skoro kilogram potravy. Z praktického důvodu se proto snaží ulovit větší ryby a šetřit energii. Je jasné, že může zabrat i na malou rybičku, ale člověk se taky nejdřív pořádně „nadlábne“ velkým řízkem a až potom si v klidu zobne nějaké dobroty. Proto používám ty největší nástražní rybičky, které seženu.

Zásek musí být hodně razantní
Při chytání na chňapací systém, odpadají problémy s odhadnutím správného okamžiku pro zaseknutí štiky. Musíme jednat co nejrychleji, protože jakékoliv otálení může znamenat ztrátu ryby. Zkušená štika velmi brzy prohlédne léčku a nástrahu pustí. Co nejrychleji uchopím prut, skloním špičku k hladině, navinu šňůru a prudce zaseknu. Při zdolávání velké štiky nastanou nejdramatičtější vteřiny ve chvíli, když se dostane k hladině. Někdy tento manévr přichází okamžitě po záseku, jindy se drží u dna a pluje velmi pomalu, jako by vyčkávala a šetřila všechny síly na poslední fázi souboje. Výskok nad hladinu je dobré co nejvíc oddálit. Mrskající se těžké štičí tělo plné energie, může souboj definitivně ukončit. Vlasec takový nápor nevydrží a praskne.

Klekánice
Před mnoha lety byla štika denním dravcem, který vyrážel za kořistí s východem slunce a v noci odpočíval. Civilizační tlak na přírodu však přinutil zubatou krásku změnit svoje zvyky. Se sluníčkem se totiž probouzejí nejen malé rybičky, ale i všude přítomní vodáci, či jiná cháska. Pádlování a křik štiku celý den plaší a nedovolí ji nasytit svoji tělesnou schránku. Z denního predátora se postupem času stalo noční strašidlo, které za soumraku slídí po zatoulaných rybičkách. Za tímto účelem opouští svoje stanoviště a vyráží na cesty. Je třeba pozorně sledovat život pod hladinou a líčit ve správný čas na správném místě. Pozorný čtenář už ví, že v parném létě je nejlepší chytat ve stínu velkého stromu nebo si v klidu, u vychlazeného pivečka počkat, až začne zvonit klekání a až potom vyrazit houpavým krokem pro vysněnou metrovku.
Tak ať vám berou!

Co kde bralo
Do červnového vydání přispěl svým úlovkem Pavel Zabloudil, který chytil na revíru 421 073 Vltava 21-22 UN Hněvkovice krásného candáta 65 cm. Vážil 2,80 kg a zabral dopoledne, asi v 9,30 hodin na živou plotičku. K radostné události došlo dne 7.9. 2009.
Další fotografii zaslal Bohouš Černý. Na soukromém revíru Lípa u Týniště nad Orlicí mu v srpnu loňského roku zabral jeseter 111 cm. Zachutnala mu osvědčená rousnice.
Podělte se i vy o svoje zážitky.


Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Hofmanová
Foto: archiv přispěvatelů a Lenka Hofmanová


Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz




KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA květen 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Květen je pro rybaření přímo ideálním měsícem. Povolená doba lovu se prodloužila a v mimopstruhových revírech můžeme prohánět ryby od 4 do 24 hodin. Tuto výhodu oceníme hlavně při lovu úhořů, kteří jsou nejaktivnější právě v noci, kdy pod rouškou tmy vyrážejí na lov.
Pokud se chceme na tuto rybu specializovat, je dobré se předem připravit. Na úhoře můžeme narazit téměř všude, ale je dobré najít místa, kde mají svoje úkryty, ve kterých tráví většinu času. K vytipování takové lokality mi často pomůže vyprávění úspěšných kolegů, internet a časopisy. V zimních měsících, kdy je voda ještě dostatečně čistá nebo dokonce odpuštěná, si všechny nadějné úseky podrobně zmapuji a případně i nafotím. Na jaře vyrážejí úhoři do mělčin nebo vyhledávají podemleté břehy a spleti kořenů. Ideálním stanovištěm jsou místa plná pařezů a kamenů. Čím blíž se nám podaří k takovým překážkám položit nástrahu, tím větší šanci na úlovek máme. Popisovat samotný lov je asi zbytečné. Každý rybář ví, že hada chytí nejčastěji u dna na rousnici a v létě na mrtvou rybičku. Základem úspěšného zdolání je tvrdší sestava a silnější vlasec od 0,30 mm. Úhoř má rád bouřkové počasí, kdy za dusných nocí opouští svůj úkryt a hledá něco k snědku. Ideální podmínky nastávají v zakalené vodě, která začíná díky lijákům stoupat. Přírodní živly se však nevyplácí podceňovat. Při několika výpravách nám šlo doslova o život.

Vzpomínka na úhoří misi
V patnácti letech jsem vyrazil se starším kamarádem Jirkou na Orlici u Hradce Králové. Dusné počasí zvyšovalo šanci na pravý úhoří rej. Běžná bouřka se však během několika minut změnila v ukrutnou vichřici. Nikdy nezapomenu na husté, černé mraky, které nás obklíčily ze všech stran. Na okamžik nastalo hrobové ticho a potom začal doslova pekelný koncert. Mohutné olše, které lemovaly celý břeh, praskaly s ohromným rachotem jako obyčejné zápalky a padaly do rozbouřených vln. Silný déšť a obrovské kroupy bičovaly naše těla narychlo balící rybářský cajk a prchající od řeky. Naskákali jsme do auta, zaparkovaného naštěstí v širém poli a radovali se ze záchrany života. Ve spěchu jsem si bohužel přibouchl do dveří kufru úplně nový teleskop Sona, což byla koncem sedmdesátých let naprostá novinka. Z dnešního pohledu šlo o banální záležitost, jenže za socializmu trvalo i několik měsíců, než se takový prut podařilo sehnat. Byla to nenahraditelná ztráta. Pro drsné noční lovy jsem si pro jistotu pořídil pruty Lipno z plného laminátu.

Podivný záběr
Poněkud veselejší historka se přihodila kamarádu Slávkovi a jeho bratranci Milanovi. Při nočním lovu nahodil bratranec příliš daleko od břehu. Ve tmě si ani nevšiml, kam nástraha dopadla. Po chvíli mu čihátko trochu vyjelo a pak zase kleslo. Přesně tak, jak mají ve zvyku brát úhoři. Signálem k záseku bývá jízda až do prutu. Milanův policajt však poskakoval jenom nahoru a dolu. Takhle se to opakovalo pěknou dobu, až netrpělivý rybář nevydržel a zasekl. Prut se ohnul, ale nějak divně. Konec vlasce nesměřoval do vody, ale kamsi do oblak. Záhada se po chvíli přetahování vysvětila. Milan nahodil až na protější břeh a vlasec uvázl ve větvích topolu. Jejich houpání ve větru způsobilo ony podivné záběry. V noci nebývá o podobné překvapení nouze. Když však začnou brát opravdoví úhoři, bývají všechny maléry rázem zapomenuty.

Překvapení dne
Chytit úhoře je přáním snad každého rybáře. Pro splnění takového snu je třeba obětovat mnoho večerních a nočních hodin. Trpělivost a víra je samozřejmostí. Pokud ovšem nesehraje hlavní roli náhoda, která dokáže dlouhodobé studie a pracně získané vědomosti převrátit naruby. Vloni zabral Lence pěkný úhoř na feeder v pravé poledne a ke všemu ještě na vařené kolínko. K neuvěřitelné příhodě došlo v parném létě, při slunečním žáru a v naprosto čisté vodě. Měl jsem jedinečnou příležitost vidět bojujícího hada za denního světla. Čekal jsem s podběrákem, až se ryba vynoří. Myslel jsem, že jde o většího kapra nebo parmu a najednou se vynořil úhoř. Bylo to velké překvapení. Naštěstí se mu nepodařilo zamotat do kamenů, či jiných překážek na dně. Bojoval vskutku divoce. Neuvěřitelně kroutil celým tělem a chvílemi dokonce i couval. Dokázal se velice rychle přemísťovat z jedné strany na druhou. Nádherná podívaná. Měl jsem strach, že se utrhne, ale slabý vlasec díky jemné špičce a opatrnému zdolávání vydržel.

Mýty, fakta a skutečnost
Už jako malý kluk jsem hltal neskutečné legendy o úhořích a představoval si, jak vylézají v noci na hrachová pole a požírají zelené kuličky. Podivný tvar připomínající spíše hada a jedovatá krev, která proudí v jejich těle, budí přirozený respekt. Život úhořů je z velké části zahalený tajemstvím a jejich pouť ze Sargasového moře, do sladkých vod a zpět, je odysseou o mnohých neznámých.
V našich vodách tráví většinu dne ve svých úkrytech. Je tento samotářský způsob života způsobený faktem, že zde žijí pouze samice, zatímco samci se zdržují při ústí řek? Těžko říct, pravdou však je, že za příznivých podmínek vyrážejí za potravou v celých hejnech a pokud doplují k naší nástraze, budeme při troše štěstí tahat jednoho úhoře za druhým. Tak ať vám berou!

Co kde bralo Do dnešního čísla přispěl svými zážitky Jarda Hájek a Jirka Štefan. Koncem října 2009 vyrazili na týdenní výpravu na jihomoravskou Věstonickou nádrž, známou pod přezdívkou „šestka“. S lovem kaprů mají bohaté zkušenosti a proto vsadili na boilies vlastní výroby. Kapři však první dva dny vůbec nebrali. „Napadlo nás zkusit candáty“, vzpomíná Jarda.
„Ten večer byl zrovna úplněk a nebralo vůbec nic. Až druhý den dopoledne jsme konečně prolomili smůlu. V husté mlze, která se nad hladinou držela celé dopoledne, přišel první candát. Měřil 70 cm. Nahazovali jsme co nejdál od břehu na mrtvou rybičku.“ Kluci chytili celkem pět krásných candátů 68 – 84 cm. Pak záběry ustaly. Další den se proto vrátili k lovu kaprů, kterým konečně vytrávilo. Měli štěstí a hned ráno zabral Jardovi kapr 70 cm. Do konce týdne jich chytili osm a největší vážil 13,20 kg. Jarda s Jirkou si parádně zarybařili a mají na co vzpomínat. Podělte se i vy o svoje zážitky. Zdeněk Hofman


Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Štěpničková
Foto: archiv přispěvatelů a Lenka Štěpničková


Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz




KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA duben 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Duben je měsíc plný nadějí. Je definitivní konec tuhé zimy a mrazů. Teplota vody stoupá a hladové ryby vyrážejí do mělčin. Kapři už berou naprosto spolehlivě a za soumraku hodují i tajemní úhoři. V polovině měsíce začíná pstruhová sezóna. Zástupy natěšených milovníků tečkovaných krasavců vyrazí k vodě. Na pstruhy a siveny čekají stovky těch nejkrásnějších hmyzích napodobenin.
Vždycky, když čekám u prutů na vysněný záběr, se ve vzpomínkách vracím k minulým lovům a splétám nitky jednotlivých zážitků v silnou šňůru, která vede k poznání života rybích tvorů.

Svět ryb je fascinující
Pochopit ho, bývá někdy složité. Dodnes není například zcela jednoznačně zodpovězena otázka, jak ryby vnímají barvy a jak reagují na různé situace a vlivy počasí. Pro úspěšný lov je třeba proniknout do tajů zákonů přírody. Hodně důležitý je například proces míchání teplé a studené vody s příchodem zimy nebo jara. Zkušený rybář ví, že při ochlazování klesá studená voda ke dnu a teplá stoupá nahoru. Ryby se proto zdržují v horní polovině vodního sloupce. Než uhodí silné mrazy, je možné chytat těsně pod hladinou. V prosinci loňského roku jsme s Lenkou vyrazili na přehradu lovit štiky. Moje nástražní rybičky zůstaly u dna bez povšimnutí. Lenka nastavila ponor splávku na pouhých třicet čísel a nahodila do pětimetrové hloubky. Na rozdíl od mých rybiček poskakovala ta její jako divá a brzy vyprovokovala k útoku krásnou štiku. Až potom jsem si uvědomil, že hladina je plná kroužků od rybího potěru. S příchodem zimy bych jako většina rybářů čekal štiky v nejhlubších místech. Tam ale klesla nejtěžší, tedy studená voda a ryby vystoupaly k hladině. Teprve po úplném zamrznutí se horní vrstva ochladí nejvíc a ryby zajedou ke dnu.

Skočná vrstva
V parných, letních měsících vzniká zase mezi vrchní a spodní vrstvou tzv. skočná vrstva. Při dlouhotrvajícím bezvětří a silném slunečním záření uzavře nejteplejší vrstva na povrchu celou hladinu. V nejchladnější vrstvě u dna, kam sluneční paprsky neproniknou, začne docházet kyslík, bez kterého ryby nemůžou dýchat, natož přijímat potravu. Přemístí se potom do skočné vrstvy. Toto období zná velmi dobře většina rybářů. Sedí nad nahozenými pruty na těžko a ryby vůbec neberou. Ještě před týdnem chytali jednu za druhou a teď ani ťuk. Mnozí hledají chybu v návnadách nebo krmení. Největší pesimisté dokonce prohlašují, že všechny ryby jsou už vychytané. Není to pravda, problém je v kyslíkovém deficitu.

Poznávání přírody je náročná, ale krásná činnost
Rád poslouchám vyprávění a příběhy ostatních kolegů a kamarádů. Někdy i zdánlivé maličkosti mohou ukázat správnou cestu k úspěšnému lovu. Do ankety Pidiryby občas přicházejí fotografie i větších úlovků. Nejsou to sice žádné trofejní kusy, ale oko rybáře určitě potěší. Byla by věčná škoda, kdyby upadly v zapomnění. Od tohoto kladiva bude kromě Pidiryb vycházet i nová anketa - Co kde bralo. Půjde o stručné zprávy ze světa ryb. Každý čtenář může přispět svoji troškou do mlýna a pochlubit se svým kamarádům pěkným úlovkem. Fotografie, název revíru a stručný popis průběhu lovu jsou vítány. Pro ostatní rybáře mohou tyto zprávičky sloužit i jako zdroj inspirace. Dozvědí se, na co berou např. parmy, či kde je šance ulovit candáta nebo bolena. Někteří tajnůstkáři mají sice strach taková místa prozrazovat, ale žádná invaze určitě nehrozí. Velké ryby žijí skoro všude a každá hlubina ukrývá svoje tajemství.

Ohlasy čtenářů
Zajímavý příspěvek mi zaslal koncem roku pan David Rožnovský ze Znojma. Mám rád Kladivo českého Vikinga a Vaše články, protože jsou zábavné, čtivé a pokaždé je zde i námět k zamyšlení. Jelikož je už kalendářně skoro zima, dravci se futrujou co to dá. Já jako vyznavač přívlače, jsem rád za poměrně teplý listopad i prosinec. V tuto dobu se mi téměř nestává, že bych na wobblera něco nevytáhl. Nedávno jsem chytal na menší ÚN (Jevišovka 3) a podařilo se mi zdolat pár štik (do 70 cm) a jednoho candátka na 5 cm wobblera v barvě okouna. Mých "úspěchů" si všiml postarší rybář a po chvíli povídání o technikách lovu jsme se dostali až na téma montáže vhodné pro lov na mrtvou rybičku. Já jsem mu sdělil, že občas používám Drachkovitchův systém, ale pouze tam, kde to znám a kde nehrozí vázka. On na to proč, vždyť je to jedno, když se utrhne, montáž udělaná na koleně stojí pár korun a rybičky jsou zadarmo. Na to jsem mu odpověděl, že mi nejde o pár korun za háčky, ale o ryby. Na to on, že rybky jsou stejně mrtvé. Vysvětlil jsem mu, že nejde o nástražní rybičku, ale o ty, co utrženou nástrahu můžou pozřít (ať candát nebo sumec, to je jedno), že mi nedělá dobře představa toho, jak se tam nějaký chudák „přikurtovanej“ ke kořenu trápí. Postarší pán mi odpověděl, že ho nezajímá co zůstane ve vodě, ale jen to co uloví. Po menší výměně názorů jsem si vyslechl pár nadávek o nevychované generaci, která jen moralizuje. S pozdravem David Rožnovský.
Tento příspěvek se mi zdá velice zajímavý. Musím se přiznat, že jsem o osudu utržených nástražních rybiček nikdy nepřemýšlel. Napište nám svůj názor.

Jaroslav Třešňák
Na rybářskou výpravu dne 8.8.2009 nikdy nezapomenu. Vyrazili jsme s kamarádem Mirkem na naší oblíbenou Berounku, do Všenor. Od rána to ani neťuklo a před polednem jsme měli na kontě každý jen dvě čudly. Byli jsme naštvaní, ale chytali dál. Po poledni přišel na můj prut záběr tak nečekaně, až jsme se oba vyděsili. Po asi pěti minutách souboje, jsem vytáhl nádhernou parmu, která měřila 65 cm. Mirek byl silně rozladěn, ale to ještě nevěděl, co bude následovat. Velkých parem přišlo během dvou hodin sedm a jako bonus pěkný kapřík. To ještě kamarád „rozdejchal“, ale když jsem zakončil rybolov sumcem 75 čísel, tak lítal po břehu jako diabolo a řval, že si příští rok nebude brát povolenku. Nutno podotknout, že celý den zůstal pouze u těch dvou čudel. Všechny ryby jsem chytil na feeder, vlasec 0,18mm s koncovým návazcem 0,14 mm, takže to byla docela zábava, hlavně s tím sumcem. Mirka mi bylo opravdu líto, nakonec se s neúspěchem vyrovnal a chytá dodnes. Zajímavé bylo, že jsme házeli stejně daleko a kousek od sebe.
Luděk Novák
Začátkem července jsem se marně pokoušel ulovit nějakého dravce. Po několika neúspěšných sázavských výpravách přišlo na řadu oblíbené místo v revíru údolní nádrže Slapy-Zrůbek Chytal jsem na plavanou už od brzkého rána a kolem deváté mi přišel na živou rybičku první záběr. Konečně dravec. Po krátkém souboji se mrskala v mém podběráku štika 55 cm. V řízkovnici mi zbyl napůl leklý hrouzek. Nastražil jsem ho opět na plavanou a po chvíli byl splávek znova pod vodou. Tentokrát zabral bolen 65 cm. Byl to jedinečný zážitek. Trpělivost se někdy vyplácí.



Máte nějaké zkušenosti se skočnou vrstvou?
Těším se na vaše další příběhy a fotografie velkých i malých úlovků.


Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Štěpničková
Foto: archiv přispěvatelů a Lenka Štěpničková


Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz




KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA březen 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Jaro už netrpělivě klepe na dveře a další rybářská sezóna je tady. U vody bývá ještě trochu smutno, příroda není tak pestrobarevná jako v letních měsících, ryby však začínají být při chuti a to je nejdůležitější. Je třeba dostát závazkům, které jsme si při dlouhých zimních měsících sami stanovili. Do konce roku chodím na ryby pravidelně. Pak voda zamrzne a kromě příležitostného lovu na dírkách nastane nucená pauza. Po několika dnech začínám být nervózní a tesklivé období si zpestřuji plánováním příštích výprav, kterých je nakonec tolik, že bych musel rybařit každý den. Čím víc se blíží jaro, tím víc se dostávám do časového presu.

První slunečný den je tady
Sestavuji udici, ruce se mi třesou trémou, jako bych vše zapomněl. Chtěl jsem jako každý rok, přijít s něčím novým a zkušené ryby překvapit. Novinek v oblasti rybářského náčiní jsou rybářské obchody přeplněné. Sledovat neustále rostoucí trend je ale téměř nemožné. Člověk by musel chodit do obchodů víc než na ryby. Například až letos jsem zjistil, že barevné kuličky se suchým zipem, jsou čihátka před špičku prutu, na lov candátů. Celý život používám pro tyto účely naříznutou kostičku polystyrenu, kterou můžu po setmění doplnit chemickým světýlkem. Tyto vymoženosti nejsou pro samotný lov tolik důležité, rybaření pouze ulehčují.

Mnohem důležitější je věnovat pozornost nástrahám
Pro úspěšný lov je lepší být o krok před ostatními, jenže co zlepšovat a kterou cestou se ubírat. Největší převrat v dějinách rybařiny způsobily určitě kuličky boilies, určené pro lov velkých kaprů. Foukané nástrahy, včetně rohlíkových boilies patří zcela určitě taky mezi úspěšné novinky na trhu. Společně s těmito produkty se vyvíjely i koncové montáže. S nástupem feederových prutů došlo k mnohonásobnému zjemnění celých sestav. Průměr kmenového vlasce se ztenčil z běžně používané tloušťky 0,25 mm na 0,18 a méně. To je správný směr, který se určitě projeví na úlovcích. Za pozornost stojí nástup tzv. srkačky. Nevím jak dlouho se tímto způsobem loví, ale určitě se používala už v devadesátých letech. Původně se na srkačku chytalo jinak. Prázdné háčky byly celé zabalené v kouli šrotu, která se na drátěnou spirálu namačkala. Šrot musel mít dobrou konzistenci, nesměl být moc lepivý, aby se po nahození dobře rozpouštěl. Kapr připlul k nástraze a protože neviděl, ani necítil ukryté háčky, začal po chvíli ochutnávání bezstarostně hodovat. Při konzumování rozmočené nástrahy nasál i ostrý háček. Píchnutí ho vyděsilo a při pokusu rychle zmizet, se ještě víc zasekl. Vynalézaví rybáři začali srkačku zdokonalovat. Nejdřív vystrčili z koule jeden háček, na který napíchli kuličku polystyrenu, aby plaval. Po čase už všichni chytali na srkačku, jako s běžným krmítkem, přivázaným na pevno. Zajímavé je, že málokoho napadlo celou montáž zjemnit. Některé pletené šňůrky jsou zbytečně silné.

Nejvíc předimenzovaná je však velikost háčků
Rohlíkové boilies nastražené na obrovské kotvě, vypadá jako zrnko máku na normálním háčku. Dokud byly velké háčky schované v kouli šrotu, nebyla jejich velikost takový problém. Záleželo jen na cítění rybáře, protože srkačky se používají velmi často při lovu násadových, tedy málo zkušených kaprů a je jisté, že s velkým háčkem bývá taková zkušenost mnohem bolestivější. Pokud používáme srkačku v kombinaci s rohlíkovým boilies, či jinou nástrahou a háček není schovaný v návnadě, bývá velikost háčku pro úspěšný lov velmi důležitá. Čerstvě vysazení kapři budou brát i tak, ale zkušená ryba se nástraze obloukem vyhne. Nejhorší na celé montáži je fakt, že velké háky velmi krutě a někdy natrvalo poškozují rybí čelisti. Bývá smutný pohled na zdeformované tlamičky sotva mírových kapříků. Přitom stačí tak málo a ryby nám budou brát dokonce mnohem víc. Háčků všech velikostí a tvarů, je na trhu nepřeberné množství. Pryč jsou doby, kdy jediné háčky, které za něco stály (Mc Kenzie), patřily k podpultovému zboží. Vhodná velikost háčku by neměla být větší, než nastražená kulička. Zaseklé rybě menší háček dobře drží v tlamičce a po vyjmutí jí zůstane jen zanedbatelná ranka. Je až neuvěřitelné, že vedle vyznavačů jemného chytání na feeder, zůstala klasická položená tolik předimenzovaná. Pochopitelně tak nechytají všichni, ale častý jev to určitě je. Zejména při jarních lovech, kdy je voda ještě hodně čistá, berou ryby velmi opatrně. Záběry bývají jemné a nevýrazné. Mnozí rybáři odcházejí s prázdnou zcela zbytečně. Chytají sice v dobře zarybněném revíru, ale jemné záběry nepoznají. Mezi nejpoužívanější jarní nástrahy patří bílí červi, vakuovaná kukuřice, žížaly a různé druhy foukaných kukuřic a rohlíkové boilies.

Pohled do minulosti
Novinek je na trhu stále dost, ale napadlo mě podívat se opačným směrem, do minulosti. Vždyť nástrahy a vnadidla, která chutnala rybám před mnoha desítkami let, budou fungovat určitě i dnes. Prolistoval jsem několik starých knih a našel tyto údaje. Jaroslav Tejčka v Rybářském sportu (1934) píše, že nejlepšími nástrahami jsou kromě žížal a červů, také brambory, knedlíky, makarony, vařené jáhly s cukrem a konopné semeno. Dále nejrůznější těsta, např. chlebové, perníkové, škubánkové, sýrové s medem. Jako oblíbené vnadidlo uvádí rozmočené staré žemle, chleba, s přidáním vařené rýže, brambor, otrub, černé mouky a melasy. Dr. Milan Pohunek a kolektiv, v knize Sportovní rybářství (1974) uvádí, kromě již výše jmenovaných nástrah, také kroupy, hrách a těstoviny. Vnadí zpravidla tím, na co chytá. Dále doporučuje přidávat strouhanku, vařená nebo syrová semena slunečnice, řepky a konopí, anýzové esence, sladidla a další vonné a chuťové přísady. Ing. Jaromír Říha v 1000+1 rada pro rybáře (1978) ještě doporučuje pšenici, sýry, kukuřici a napařenou housku. Návrat do minulosti neodhalil nic převratného. Většina nástrah se více, či méně používá dodnes. Napařenou housku vytlačily kuličky rohlíkového boilies a recepty na různá vnadidla zase hotové krmné směsi, které se jen rozmíchají s vodou.

Co tedy ještě zdokonalit?
Zbývá poslední důležitý článek, kterým je zvolení správného lovného místa a pozorovací talent. Všechny druhy ryb mají svoje trasy, kterými pravidelně putují za potravou. Kdo tyto cesty zná, má k rybám mnohem blíž. Nemusí tolik vnadit a čekat, až si ryby zakrmeného místa všimnou. Je třeba zkoušet i různé druhy nástrah. Zejména větší ryby bývají vychytralé a brzy poznají, že něco není v pořádku. Při chytání na feeder používám dodnes vařená kolínka. Pro větší účinnost je barvím a obohacuji různými příchutěmi. Kromě klasické skořicové, obaluji kolínka v rybí, krevní nebo žížalové moučce. Někdy použiji i pálivou papriku nebo česnek, což bylo v minulosti nesmyslné a takového rybáře by všichni považovali za blázna. Kolínka jsou v kombinaci se živou nástrahou velkým konkurentem v místech, kde všichni chytají pouze na foukané produkty. Přidávám je i do krmení společně s červy. Pro ryby to je zase něco nového a berou spolehlivě. Příjemnou výhodou této klasické nástrahy je levná cena. Pro úspěšné vnadění jsou kromě hotových směsí, dobré i kombinace kukuřičných a pšeničných šrotů, strouhanka, různý partikl a živá nástraha, doplněná vhodnými esencemi.

Nová rybářská sezóna je konečně tady...
Nahodím a netrpělivě čekám na první záběr. Dlouho se však nic neděje. Přemýšlím, kde může být chyba, vždyť dělám všechno, jak jsem si naplánoval. Lenka, která chytá vedle mě, už táhne třetí rybu. Jak je to možné, že jí berou? Oba máme stejnou nástrahu i krmení. Stejně tak i koncovou montáž. Někdy stačí nahodit jen o několik metrů vedle a výsledky se podstatně liší. Členité dno nebo náhlý zlom, odkloní rybí cestu jiným směrem.
Máte podobné zkušenosti, podělte se s ostatními čtenáři.


Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz

Zdeněk Hofman
Koláž a foto: Lenka Štěpničková
Foto: autor




KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA únor 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Při psaní těchto řádků se mohu jen stěží domnívat, jaké počasí bude v únoru panovat. Podle kalendáře je u moci stále zima, ale postupné oteplování planety její vládu rok
od roku oslabuje. Ještě před třiceti lety měla většina rybářů o svých aktivitách jasno už koncem roku. V listopadu všechny rybníky i řeky zamrzly a ledová krusta chránila rybí obyvatele až do jara a někdy i trochu déle. Jako kluci jsme rybářský cajk vyměnili za brusle, hokejku a nebylo co řešit. Celou zimu poslouchaly ryby, zavrtané hluboko v bahně, ostré zvuky našich korčulí, praskot holí a bojovné pokřiky, které hokejový mač vždy doprovázely.
S příchodem jara mráz konečně polevil a led změkl. S bruslením byl konec a nastal čas „štáfování“. Tímto podivným slovem se nazývala skvělá, i když trochu nebezpečná zábava. Uprostřed obecní nádrže jsme vysekali z ledu vory a na nich jezdili po rybníku. Dlouhými bidly bylo třeba nejdřív natlačit přebytečné kry pod led při okrajích a dobrodružná jízda mohla začít.
My kluci nasáklí rybařinou, jsme pochopitelně zkoumali čistou vodu a snažili se objevit nějaké ryby. Sluneční paprsky nabíraly den po dni na síle, ledy zmizely úplně a začala další rybářská sezóna. Koloběh zálib a zvyků se každým rokem pravidelně opakoval.

Nové tisíciletí už takové jistoty nepřináší
Někdy chumelí už v září a naopak v lednu zase kvetou stromy a květiny. Jednou z mála výhod bláznivého počasí je, že můžeme lovit celoročně. V dnešní době už nadšené rybáře nezastaví ani silný mráz. V rybářské obci se v posledních letech dokonce vytvořila skupina lidí, která se naopak na pořádnou zimu těší. Těchto nadšenců rok od roku přibývá. Jsou to vyznavači lovu na dírkách. Nedovedu si vysvětlit, proč tato zajímavá metoda nezískala popularitu v dobách minulých, kdy u nás panovaly ideální podmínky a bylo možné lovit pod ledem i několik měsíců. Pravdou je, že naše rybářské zákony takový způsob vždy zakazovaly a zakazují dodnes. Je třeba ocenit snahu rybářského svazu, který v loňském roce učinil výjimku a povolil lov na dírkách v Račickém kanálu, což platí i pro letošek.

Velkého zájmu o zimní rybolov si pochopitelně všimli majitelé soukromých vod
A z komerčních důvodů vyšli „dírkařům“ vstříc. Nehodlám se šťourat v legálnosti takového počínání, to je sousto pro odborníky. Každý, kdo chce takový lov zkusit, musí sám zvážit veškerá rizika, která ho na tenkém ledě mohou potkat. Pokud ale začne opravdu mrznout a nechceme sedět doma, nakonec stejně neodoláme a vyrazíme. Jenže co si s sebou na dírky vzít a jak vlastně budeme chytat?
Mám nápad, zeptáme se kamaráda a rybářského kolegy, který se tímto způsobem lovu zabývá již několik let. Jmenuje se Milan Mathejzík.

Mildo, kdy můžeme vyrazit lovit na dírky?
Po ledu můžeme bezpečně chodit, když jeho tloušťka dosáhne minimálně 10 cm. Teplota musí být pod bodem mrazu, čím víc mrzne, tím je led tvrdší a pevnější. Pokud se teplota dostane nad nulu, je led měkký a pokud je slabší, stává se nebezpečným. Velkou pozornost musíme věnovat i místům, kde ze dna vyvěrají bubliny nebo teplejší proudy a nesmíme podcenit ani přítoky potoků a podobně. Je dobré vyzkoušet pevnost ledu u břehu a potom se opatrně pustit na hloubku.

Jaké náčiní budeme potřebovat?
Dírky můžeme vysekávat sekerou na dlouhé rukojeti nebo motorovou pilou bez oleje, ale není to ono. Nejlepší jsou speciální vrtáky na led, které se dají běžně koupit. Švédská a finská ocel je zárukou kvality a břit vydrží dlouho ostrý. Vrtání s tupým vrtákem je hrozná dřina. Velikost dírky volíme podle předpokládaného úlovku, nejčastěji však 15-22 cm. K lovu používáme krátké, jemné proutky, s malým, smekacím navijákem nebo multiplikátorem. Někteří specialisté používají tzv. pimple, což je krátký, plastový proutek s kolečkem na vlasec a na konci špičky je tenký drátek s kroužkem, který signalizuje i nepatrné záběry. Vlasec 0,15-0,20mm je nejvhodnější s příměsí fluorokarbonu, který v chladné vodě dobře pracuje. Jeho tloušťka se může zdát předimenzovaná, ale při zdolávání ryby se nevyhneme dření vlasce o okraj ledu. Pletené šňůry se neosvědčily, sají vodu, zamrzají a na cívce tvoří krustu. Veškeré nádobíčko k lovu na dírkách zakoupíme v rybářských obchodech. Hodně privátních revírů pruty, udice i vrtáky běžně půjčuje.

Které ryby budeme chytat a na co nám zaberou?
Nejčastěji lovenou rybou jsou „granuláci“, pstruh duhový a siven americký. K tomuto účelu se do revíru vysazují i během zámrzu. Berou u dna, ve sloupci i těsně pod ledem. Chladná voda jim vůbec nevadí a při zdolávání hodně bojují. Častými výpady se snaží uniknout do všech stran, až těsně pod led. Běžná velikost pstruhů je mezi 30-40 cm, ale občas zaberou i kusy kolem 60 cm. Takový velikán už má obrovský hák na spodní čelisti. Divoce bojuje a zdolávání s jemným náčiním patří k nádherným a nevšedním zážitkům. Pstruh i siven jsou zvědavé ryby a do lovného místa je nalákáme pravidelným přikrmováním. Vhodné jsou pstruhové granule, strouhanka s vodou, psí granule, rozdrolený bílek z vařených vajec a rozmočené krmné směsi. Při lovu na splávek nebo položenou je paleta nástrah hodně bohatá. Od rohlíku, taveného sýra, hnojáků, bílých červů, až po speciální pstruhová barevná těsta. Na dírkách můžeme úspěšně lovit i okouny. Od malých, až po opravdové obry. Nejlepší nástrahou je marmiška s hmojáčkem a pokud je to dovolené, i malou mrtvou rybkou. Jejich charakterické, škubavé záběry jsou dobře rozeznatelné od ostatních ryb. Okouni bývají v zimě pod ledem nádherně zbarvení. Na úlovek takového krasavce se nezapomíná. Síh severní – maréna patří v zimních měsících k velice aktivním rybám. Drží se u dna a bere na stejné nástrahy jako pstruzi. Nejlépe se na ně osvědčil malinký twistřík nebo moucha na pravidelně prokrmované dírce. Uloví se i kusy kolem 50 cm. Maréna má výtečné a kvalitní maso. Bohužel jsou hodně náchylné na přepravování a vysazování, takže se s nimi můžeme setkat jen na vybraných revírech.

Chytáš na dírkách i velké ryby? Jeseter patří mezi největší dírkové ryby. V zimě je aktivní a bere dobře. Vyhledává rozkrmená místa u dna. Vhodnou nástrahou jsou žížaly, bílí červi a různá těsta. Mojí specialitou je rozkrmení několika dírek najednou, rozpuštěnými, kvalitními psími granulemi. Zajímavé je vylovení jesetera z dírky protože má tlamu zespodu uprostřed hlavy a většinou se „zašprcne“ pod dírkou nosem a ocasem na strany a musíme ponořit ruku až po loket do vody, abychom ho správně naštelovali. Několikrát se mi podařilo ulovit i kapra, lína, karase a podobné druhy, které nebývají v zimě moc při chuti. O různá překvapení nebývá nouze. Lov na dírkách je zajímavé zpestření a má svoje kouzlo. Tak ať vám koušou.


Mildo, děkuji za vyprávění a dobré rady. Těším se na ohlasy ostatních rybářů, kteří zimním lovům také propadli. Howgh!


Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Štěpničková
Foto: Milan Mathejzík


Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz




KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA leden 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Začátek roku je vhodným obdobím k bilancování uplynulé sezóny a plánování příštích lovů. Ve vzpomínkách se vracím k několika nádherným zážitkům při zdolávání velkých ryb. Jsou to vzácné okamžiky, které se navždy zapsaly do moji mysli. Rybařina však není jen o trofejních úlovcích a jsou dny, kdy člověka potěší i malá rybička. Každý zná období, kdy to ani neťukne a co je ještě horší, když z nějakých důvodů na ryby nemůže a musí zůstat doma nebo v práci. Nezbývá nic jiného, než o rybách pouze snít. Poslední možností, jak zůstat v kontaktu s rybami, jsou knížky, časopisy a internet.

Rybářský svět na síti
Ve virtuálním světě jsem již mnohokrát narazil na ožehavá témata, jako pouštění ryb, či zatracování některých rybolovných technik. Pravdou je, že internet využívají většinou mladší zástupci Petrova cechu, což potvrzují mnohé názory. Je sice slibné, že skoro všechny myšlenky jsou pokrokové a šlechetné. Někdy mi ale vadí přílišná horlivost a unáhlenost při odsuzování všech, kdo takové názory nesdílí. Neuvědomují si, že jejich zatím poměrně krátká rybářská pěšinka navazuje na desítky let vyšlapanou stezku.

Doba pádí dál a dál
Při rozhovorech u vody jsem zjistil, že naprostá většina mladých vyznavačů přívlače nemá tušení, jaké zákony u nás před lety panovaly. S úsměvem ve tváři jim vyprávím o dobách, kdy v našich vodách byla přívlač v letních měsícíc zakázaná, protože by rybářům lovícím na přirozené nástrahy, ryby plašili. Je to pravda, vláčení na mimopstruhových revírech bylo povolené až od 1. září. Na trhu bylo k dostání stejně jenom několik druhů třpytek, které už dravci měli dávno okoukané. Všechny rybářské články o úlovcích velkých štik a candátů končily větou – a preparovaná hlava zdobí stěnu v mém obývacím pokoji. Fotografování úlovků nebylo dostupné pro každého rybáře, materiál byl drahý a kvalita nevalná. Snímky se pořizovaly pouze u trofejních ryb. Slavnostní hostina a rybí kosti na talíři byla poslední tečkou lovu.

Z dnešního pohledu bylo ještě morbidnější vyhlašování nejlepších rybářů na členské schůzi
Za obdivu ostatních členů zazněla jména lovců a celková hmotnost vytěžených ryb, která se pohybovala v několika metrácích. Všechny ryby byly pochopitelně zkonzumovány, protože metodu Chyť a pusť, nikdo neznal. Všichni přemýšleli o jediném, jak podobných výsledků dosáhnout taky. Pokud někdo vracel velké ryby vodě, rozhodně se tímto šlechetným počínáním nechlubil. Široká veřejnost by ho označila za podivína a blázna. Velký rozruch naopak způsobila úprava míry kapra. Rybářská obec se rozdělila na dva tábory. Nadšení příznivci navrhovali zvýšení na čtyřicet centimetrů. Odpůrci nekompromisně hájili původní míru, protože ryb už je v revírech málo a takhle si neodnesou ani šupinu. Nedovedu si představit, že by si někdo troufl koncem sedmdesátých let navrhnout horní míru kapra 70 cm. To už by klidně u Labe mohli přistát ufoni.

Žádný létající talíř se neobjevil, ale nastoupil nový fenomén
Došlo ke sloučení rybářských revírů. Ani tato zásadní změna neunikla obrovské kritice. Pro nás řadové rybáře to byl velký krok vpřed. S možností zakoupení celosvazové povolenky, se nám podstatně zvětšily naše loviště. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, patřila mezi nejlepší vody ÚN Rozkoš. Velcí kapři a líni plnili celoživotní sny mnohým rybářům. Nikdy potom jsem už neviděl tak obrovské a vypasené zlatozelené líny. Úspěšní rybáři se začali od ostatních odlišovat zvedáním pomyslné míry ryb. Mezi pohodáři, se jako v každé době našlo i hodně horlivců, kteří začali ostatní rybáře odsuzovat. „Takového malého kapra si chcete nechat? Vždyť nemá ani padesát centimetrů. To MY bereme kapry až od sedmdesáti, ale jestli tady budou rybáři, jako vy, tak žádný kapr nestihne dorůst.“ Tvrdá slova často vystřídaly nadávky a konflikt byl na spadnutí. Pouštění velkých ryb nepřicházelo v úvahu a kapři začali během několika let z Rozkoše mizet. Pravdou je, že klesala i úživnost nádrže. Začaly prudce stoupat stavy cejnů a bílých ryb. Velké štiky nahradili malí candáti.

Podobná situace se začátkem devadesátých let opakovala na Novomlýnské nádrži
Opět silný tlak horlivců, kteří od vody odnášeli jen ty největší kusy a ostře kritizovali ostatní rybáře, kteří by se spokojili s menším kapříkem. Mezi tyto dva tábory však vstoupil třetí, nový směr – vyznavači metody Chyť a pusť. Většinou mladí rybáři, se objevili nečekaně a začali pouštět úplně všechny kapry. Chytání převratnou metodou na boilies začalo slavit obrovské úspěchy. Nastupující kapitalizmus se však začal projevovat i v rybařině. Začaly vznikat soukromé revíry a s nimi i poptávka po kapitálních kaprech. Úlovky menších ryb našly velmi často uplatnění v gastronomii.

Kapitalizmus vzkvétal a ryb ubývalo
Carp teamy se pustily do obyčejných rybářů, kteří zase na oplátku kritizovali chytání na boilies, protože taková metoda už nemá s normálním rybolovem nic společného. Vypadalo to na dlouho trvající konflikt, ale čas nakonec většinu ran zahojil. Dnes už na vlasovou metodu chytají všichni a voňavé kuličky boilies dokáží sežrat i malí cejni. Jen málokomu vadí posunutá dolní míra kapra na 38-42 cm.

Pouštění ulovených ryb už není jenom výsadou několika jedinců
Moderní technika a dobrý zarybňovací plán zajišťují hojnost úlovků a čas od času pustí rybu každý. Díky horní míře K70 dorůstá v našich revírech nová populace trofejních šupináčů a svazové revíry budou brzy konkurovat soukromým revírům. Kdo chce lovit kapitální ryby už dnes, má poměrně velkou nabídku míst, kam za splněním snu vyrazit. Milovníci přívlače nemusejí čekat do prvního září, ale mohou bičovat vodu od poloviny června. Ostatní kolegové, lovící na rybičku, se na ně nezlobí a v klidu čekají na svoji zubatou. Je jisté, že ideální situace nenastane nikdy a horlivců bude vždycky jako potěru.

Pokud by se ale realizovalo například přání, zakázat chytání na živé rybičky, ozvou se po čase další hlasy, které budou chtít zakázat i lov na umělé nástrahy a budou propagovat třeba pouhé fotografování ryb. Taková štika nebo pstruh ve výskoku, by byla opravdová trofej a ryby nebudou trpět. Myslíte, že je to nemožné? Taky doufám, ale pro jistotu si velmi pečlivě naplánuji letošní sezónu.
Co říci závěrem. Minulost i současnost má své horlivce. Většina rybářů je však normálních a váží si přírody a jejich darů. Nestydí se za to, že si nějakou rybu od vody občas odnesou. Indiáni taky zabíjeli zvířata. Lovili však jen pro vlastní potřebu a starý bizon byl posvátný. Pravdou je, že rudí bojovníci měli většinou jenom luky a šípy, kdežto my používáme nejmodernější rybářské zbraně. Když si vzpomenu, jak jsem před dvaceti lety zdolával 115 centimetrů dlouhého sumce, s teleskopem Sona a třicítkou vlascem, musím se jen smát. Navijáček neznámé značky se málem zavařil. Dnes při záběru podobné ryby dotáhnu brzdu naplno a opřu se do pevného prutu vší silou. Pletená šňůra nedá rybě šanci. Sumík připaží a jede jak na tobogánu.
Tak ať vám koušou!

Máte podobné zkušenosti, či fotografie z dob minulých. Podělte se s našimi čtenáři. Vaše materiály a názory rádi zveřejníme.
Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz

Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Štěpničková
Foto: autor




KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA prosinec 2009

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Konec roku je tady. Mnozí rybáři již zazimovali svoje rybářské nádobíčko a čekají na příznivější počasí. Hrstka statečných však rybaří dál. Snaží se využít každé příležitosti, než silné mrazy sevřou ledovými okovy celou vodní prérii. Většina ryb upadne do zimního spánku. Přestanou brát hlavně kaprovité ryby. Candáti, okouni a štiky zůstávají i nadále při chuti.


Zimní období patří pomalé přívlači. Studená voda zpomalí metabolizmus a celkové chování ryb. Na příliš rychle vedenou nástrahu nestihnou včas zaútočit. Velmi účinné je popotahování nástrahy po dně. Nejraději lovím na mrtvé oukleje nebo hrouzky. Z umělých nástrah jsou vhodné gumové nástrahy, protože musíme počítat s velkým počtem vázek a ztrát. Drahé wobblery proto z ekonomických důvodů nedoporučuji. Znalost lokality ve které chytáme, je pro úspěšný rybolov nezbytná. Dravé ryby se stahují za rybkami do nejhlubších partií revíru. Pokud víme, kde se nacházejí na dně boule a jámy, máme velkou šanci na úlovek. Dostatek nástražních rybiček si zajistím v teplejších měsících, kdy ještě spolehlivě berou. Olůvko umísťuji těsně k rybce, kterou napichuji háčkem za hlavičku a do zadní části ještě malým trojháčkem. Někdy nacpu pomocí pinzety do těla rybky několik kousků polystyrénu, aby se za olůvkem lehce vznášela. Věřím, že zmenším pravděpodobnost vázky. Po nahození nechám nástrahu klesnout ke dnu, potom pomalu navíjím a škubavými pohyby prutu se snažím upoutat pozornost dravců. Chce to hodně trpělivosti a víry v úspěch.

Ještě lepší jsou živé rybičky
I v tomto případě volím menší velikost, hrouzky nebo drobné karásky. Montáž na plavanou sestavuji co nejjemnější. Pokud se rozhodnu lovit bez ocelového nebo volframového lanka, používám pouze jednoháček. Při záběru štiky, je riziko ztráty hodně velké. Na stojatých vodách nastavím hloubku těsně nad dnem. Při chytání v proudu vyvážím udici pravidelně rozmístěnými bročky. Hloubku nastavím tak, že poslední broček, umístěný asi třicet centimetrů nad háčkem, poskakuje po dně. Zpomaluje plující montáž a umožňuje kontrolu správně umístěné nástrahy. Pokud se dostane na větší hloubku, potopí poslední broček splávek ještě o něco víc.

Nejhlubší úseky jsou nejvhodnější
Při lovu na živou rybičku, vyhledávám stejně jako při vláčení, nejhlubší úseky. Nezapomínám ani na mostní pilíře a různé překážky v proudu, které milují hlavně candáti. Nejvhodnější doba lovu jde jen těžko určit. Někdy berou ryby během jasného dne za sluníčka. Hodně záběrů od štik mám ale za soumraku a někdy dokonce i za tmy. Důležitější je najít správné místo. V zimě potěší každý úlovek, ale šance je i na velkou rybu. Kapitální štika nebo candát nebývá v prosinci žádnou výjimkou. Je proto potřeba využít každé chvilky a vyrazit k vodě, než začne hodně mrznout. Ledový krunýř ukončí naše šance a dravé ryby se stanou na celý půlrok nedostupné.

Jistá šance tu ale je
V posledních letech přichází do módy rybolov na dírkách. Tento způsob lovu není zatím v našich svazových vodách povolený a jeho vyznavači této musí vzít za vděk soukromými revíry. Do těchto vod se ryby vysazují cíleně, s komerčními úmysly. Mezi nejčastěji ulovené ryby proto patří pstruh duhový a siven americký. V severských zemích, jako třeba v Fisku nebo Švédsku, má lov pod ledem díky vhodnějším klimatickým podmínkám, mnohem větší tradici. Z malinkých dírek tahají místní rybáři obrovské okouny, štiky a candáty. Musíme doufat, že globální oteplování nás v budoucnu nepřipraví o tuto napínavou zábavu a nebudeme muset sedět doma u kamen a čekat na lepší časy.




Během sezóny není většinou čas odstraňovat různé problémy a nedostatky. Velkou pozornost věnuji doplňování chybějících rybářských potřeb. Při vybírání jednotlivých pomůcek je třeba být velice důsledný a ostražitý. V nabízeném sortimentu narazíme i na méně kvalitní výrobky. Ze zásadních důvodů nechci jmenovat názvy firem, ale prozradím některé výrobky, které u mě během letošní sezóny zcela pohořely. Problém s lanky na dravce je dlouhodobý. O nedostačujících kevralových šňůrách určených pro lov štik, jsem psal už několikrát. Velká štika kevral během zdolávání překouše.

Mezi největší zmetky patří vázaná volframová montáž s dvojháčkem na candáta
Při navazování praská v očku u obratlíku při pouhém dotáhnutí. S tímto lankem není možné zdolat ani podměrečného candáta. Chtěl bych vidět, jak výrobce testuje výrobky a jestli mají uvedená čísla o pevnosti nějaký význam. Kovová lanka potažená zelenou bužírkou pevná jsou. Jejich slabina je v životnosti. Po prvním větším náporu bývají nepoužitelná. Z rovného lanka je rázem zakroucená spirála a délka se zkrátí na polovinu. Ve Švédsku jsem díky tomu přišel o velkou štiku. Půlmetrové, zkroucené lanko zmizelo při záběru ve štičí tlamě celé a po zaseknutí se vlasec předřel o ostré zuby. Další problémy bývají s trojháčky. O pevnosti některých druhů se dá hodně pochybovat a jeden druh se mi bez problému podařilo narovnat v ruce. Při lovu na feeder mi utekl pěkný kapr. Po vytažení udice jsem zjistil, že háček praskl. Při pokusu se zbylými háčky vyšlo najevo, že stačí vyvinout minimální sílu a je zle. Buď se narovná nebo praskne. S takovým háčkem můžeme chytat leda oukleje.

Vznikají i při výběru vhodných vlasců
Některé se kroutí, jejich pevnost nevydrží moc dlouho a začnou praskat. Ani v tomto případě neplatí, že čím dražší, tím lepší. Chce to hledat a zkoušet. Dobrých věcí je většina, jen mít trochu štěstí. Nebo se mýlím? Napište svoje názory se zkušenostmi o kvalitě rybářského nádobíčka. Do nového roku vám přeji nejen hodně úlovků, ale i pevné vlasce, háčky a hlavně nervy, při čekání na vysněnou trofejní rybu.


Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz

Zdeněk Hofman
Koláž a foto: Lenka Štěpničková




KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA listopad 2009

Zpět

Milí čtenáři!
Podzim je nekompromisně tady. Listí opadává a dny se krátí. Začátek listopadu je jednou z posledních šancí na ulovení kapra. Pravdou je, že dnešní dokonalé nástrahy, jakými jsou třeba speciální kuličky boilies, umožňují při správném postupu, lovit velké kapry celoročně. Jejich aktivita však klesá. Není nutné zakrmovat v takovém množství, jako v letních měsících. Listopadové počasí bývá pošmourné a skoro každé ráno provázejí husté mlhy. Je třeba být velice opatrný nejen při řízení auta, ale i při samotném lovu. Vždyť velmi často nahazujeme zcela do neznáma. Zoufalé zasténání kdesi v mlhavé dálce nám oznámí, že na vodu vyjeli i lodičkáři. Tato morbidní představa je hodně nadnesená, ale o zážitky plné překvapení nebývá nouze.

Když se blbě nahodí...
Znám několik rybářů, které překvapil první ledový krunýř a v mlze nebo ještě za tmy, nahodili nevědomky svoje nástrahy na led. Do rozednění pak seděli nebo postávali u prutů a čekali na vysněný záběr. Podobná historka a dokonce se záběrem se stala i mně. Jednoho podzimního rána jsem vyrazil na rybník plný velkých kaprů. Slibný revír mi poradil kamarád a celé místo mi dokonale popsal. Je poměrně rozlehlý a ukrytý v lese. Chytat sem chodí jenom několik domorodců. Kaprů je tu hodně a v létě zabralo i několik velkých kapřích profesorů. Na zimu se ale ryby stahují na hloubku a tam už místní lovci nedohodí. Právě této slabiny hodlám využít.

Právě tého slabiny hodlám využít
Konečně přijíždím na hráz bájného rybníka. Budu chytat hned u stavidla, protože je to strategicky nejlepší místo pro daleký hod. Přijíždím však ještě za šera a ke všemu se v lese drží hustá mlha. Všude ticho a nikde ani živáčka. Pomalu připravuji speciální kaprařské náčiníčko věhlasných značek. Na třicítku vlasec s nejvyšší pevností, jaká na trhu existuje, navazuji šokovou pletenku a stogramové olovo. Pod háček nastražuji voňavou kuličku pro chladné vody. Zatím se skoro rozednělo, ale mlhavá clona leží nad vodou stále. Je vidět asi na dvacet metrů. Hladina je klidná, vítr nefouká a protože letos ještě nemrzlo, nemusím mít strach z ledu. Nakročím k co nejdelšímu hodu. Z vyprávění vím, že největší hloubka je uprostřed rybníka, což znemožňuje jeho výlov a zvyšuje tak atraktivitu revíru. Následuje mohutný švih a olovo mizí kdesi v mlhavých mracích. Bedlivě naslouchám a snažím se zachytit všechny zvuky po celé dráze letu. Vlasec rychle mizí z cívky a šustí mezi očkama. Po několika sekundách cítím, že balistická křivka dosáhla svého vrcholu a olovo s nástrahou začíná klesat. Nastražím ještě víc svůj sluch, který zachytí zvuk charakteristický pro rozražení vodní hladiny. Oddechnu si, protože jsem si stoprocentně jistý, že lahodné boilie dopadlo do vodní říše a ne třeba až na druhý břeh. Rybník je však velký a přehození je nemožné. V klidu nahodím i druhý „kaprák“ a pohodlně se uvelebím do křesílka. Záběr přichází nečekaně brzy, asi po dvaceti minutách. Čihátko vyletí až k prutu a brzda se několikrát protočí. Popadnu prut oběma rukama a razantně zasekávám. Je tam ryba! Drží se u dna, ale drbavé škubance klepou celým prutem. Nemůžu ji vůbec dostat z místa, když malinko přitáhnu, zabere ona taky. Chvíli má dokonce navrch a musím povolovat. Dochází mi trpělivost a volím drsnější způsob zdolávání. Silná imitace mi dovoluje dát pocítit soupeři, kdo je tady pánem. Utahuji brzdu a zahajuji útok. Kamarád mi vyprávěl, že uprostřed rybníka jsou propadlé štoly, ze kterých vznikly několik metrů hluboké jámy. Právě v nich se ukrývají velcí kapři a sumci.

Nevím jestli táhnu kapra nebo sumce
Je mi však jasné, že hloub do jámy ho už nesmím pustit. Vlasec je napnutý jako struna, ale tah nepolevuje, až najednou pocítím tupé lupnutí. Je pryč, pomyslím si a pomalu navíjím. Něco ale přece jen táhnu a dokonce cítím i pohyb ryby. Sumec, ani velký kapr to není. Z vody se vynořuje pletená šňůra, olovo a nakonec i mrskající ryba. Je to pěkný cejn. Nějak divně se mrská a vypadá jako podseknutý. To ale není důvod tak velkého odporu. Při podebírání už začínám tušit, jaké drama se ve skutečnosti odehrálo. Cejn je chycený na srkačku a ta je i s kusem vlasce namotaná na moji montáž. Přetahoval jsem se tedy s dalším rybářem. Kde se však vzal uprostřed rybníka?

Za hodinu mi bylo jasné úplně všechno
Mlha se zvedla a rybník se konečně ukázal v celé kráse. Nešlo ho přehodit a ani tu nikdo nechytal z pramice. Na pravém břehu byla veliká zátoka a její zadní špička vybíhala hodně daleko do vody. Právě na tomto úzkém cípu se usadil můj rybář. Naše vlasce se pod vodou protnuly a na jeho háček zabral cejn. S pětadvacítkou neměl šanci, ale i tak mu štěstí přálo. Kdybych nahodil víc doprava, mohlo být po legraci. Přemýšlel jsem, jestli pán taky pochopil, co se stalo. V poledne, když odcházel, šel kolem mě. „Tak co, zabralo vám něco?“ zeptal se místo pozdravu. „Ne, vůbec nic“, odpovídám. Domorodec ke mně přistoupil ještě blíž, jako by jeho slova neměl nikdo slyšet a tichým hlasem pravil: „Tenhle rybník nebyl třicet let vypuštěnej a uprostřed ve štolách žijou obrovský kusy. Sumci a kapři. Dneska jsem měl jednoho na prutu, ale urval mi to. Ten souboj bych vám přál zažít.“

Ohlasy čtenářů


Dnešní kladivo je o dodržování bezpečnostních pravidel při rybolovu. Naprostá většina dramatických situací končí naštěstí stejně humorně jako ta moje, ale to není důvod k lehkomyslnosti. Je třeba mít stále na vědomí, že rybářský prut je zbraň, která může ublížit vám i lidem okolo. Nejvíce úrazů je při nahazování. Třpytky v uších nebo dokonce hlavě, můžou vážně zranit. Vylovování štik holou rukou je praktika pro opravdu zkušené rybáře. Mezi ně patří i Pavel Brich, který má na svém kontě mnoho velkých a nádherných ryb. K přírodě vzhlíží s úctou a svůj odbiv dokládá i činy. Než začne chytat, uklidí nejen místo lovu, ale velmi často i celé okolí. Možná právě proto nad ním drží Svatý Petr ochrannou ruku. Už pět let rybaří na Labi v Čelákovicích pod jezem. Od jara do zimy přespává v útulném a pohodlném karavanu. Tedy pokud nepřijde vichřice, jako v červnu 2008. To už taková pohoda nebyla. Topolová alej z padesátých let nevydržela silný západní vítr a jeden starý topol navštívil Pavlův domov na kolečkách. Celá katastrofa dopadla kromě finančních ztrát naštěstí dobře a nikomu se nic nestalo. Strom rozmáčkl karavan jako kelímek od jogurtu a dopadl na volnou židli, kde měla ten večer sedět jeho kamarádka, která musela jít nečekaně do práce. Pavel chytá ryby vesele dál, ale z topolové aleje se pro jistotu přestěhoval. Teď už ví, že nejde poručit větru ani dešti.

Máte taky nějaké napínavé historky? Podělte se o ně s našimi čtenáři.
Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz

Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Štěpničková
Foto: Pavel Brich



KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA říjen 2009

Zpět

Milí čtenáři!
Další měsíc utekl jako voda v divoké řece a rybářská sezóna se přehoupla do posledního kvartálu. V říjnu je velká šance na opravdu trofejní úlovek. Neseďme proto doma a hurá k vodě. Blížící se zima nutí všechny ryby nastřádat tukové zásoby. Konečně snad začne chutnat i kaprům.
V srpnu jsme za šupináči vyrazili na Labe. Místní rybáři nás odrazovali. Letos prý kapři vůbec nejdou a měli pravdu. Během dvou několikadenních výprav jsme vyzkoušeli úplně všechno. Měkké i tvrdé nástrahy. Nutno podotknout, že jinak jsme si skvěle zarybařili.

I úhoř má rád kolínko
Lenka Štěpničková, která chytá hlavně na feeder, přelstila na červy, vakuovanou kukuřici a kolínka desítky velkých cejnů, podouství a karasů. Podařila se jí i „raritka“, když v pravé poledne chytila úhoře na kolínko. Poprvé v životě jsem za jasného dne sledoval bojujícího hada. Kroutil se, kličkoval a velmi hbitě několikrát vycouval z podběráku. Břišní tance obou účastníků souboje se navždy zapsaly do mojí paměti. Kapr však na měkké nástrahy nezabral ani jeden. Další dva pruty jsme nalíčili na tvrdé nástrahy. Vařenou kukuřici a boilies různých příchutí i velikostí. Domorodci nám poradili, že chytají hlavně na malé kuličky 10-14 mm. První záběr přišel nečekaně po několika minutách na boillie s příchutí makrely. Celkem slušná jízda vyvolala iluzi, že jsme kaprům konečně kápli do noty. Na háčku opravdu uvázla ryba a po chvilce přetahování se objevil u břehu krásný tloušť 40 cm.

Když to nejde, tak to nejde
Zabralo jich ještě několik, ale vytoužený kapr nepřišel. Zvětšil jsem kuličky na 20 mm a vyzkoušel i další vůně, včetně ovocných. Ty chutnaly pro změnu cejnům okolo třiceti čísel. Jejich záběry nešly skoro postřehnout. Hlásič ani nepípnul. Špička prutu se jen občas malinko zachvěla a boilie bylo po chvilce pryč. Mazaní cejni si poradili i s těmi nejtvrdšími kuličkami. Musel jsem číhat u prutu, jako při lovu na feeder a včas zaseknout. Věřím, že během října kaprům konečně vytráví a začnou žrát i na Labi. Jisté je, že tuto chytrou rybu musíme nějak přelstít. Chytat třeba jen na srkačku a rohlíkové boilies je chyba. Zkušený kapr brzy prokoukne, že barevné kuličky panáčkující nad hromadou šrotu jsou nebezpečné.

Pokud nám s kapry dojde trpělivost, vyrazíme na dravce
Na podzim bývají štiky při chuti a nepohrdnou žádným soustem. Je dobré znát místa, kam vyrážejí na lov. Všeobecně zažitý názor je, že v zimě se štiky stahují do hloubky. Této teorii věřím i já. O to víc mě překvapilo, když jsme v únoru vyrazili za štikami do Německa na ostrov Rujana, kde v brakických zátokách žijí velmi početná hejna štik. Předpokládal jsem, že v takové zimě budeme lovit v největších hloubkách. Opak byl pravdou. Pod vedením zkušených průvodců jsme prochytávali výhradně mělké úseky a štiky zde braly i v mrazu. Tento fakt určitě stojí za zamyšlení. Možná hledáme štiky na hloubkách a ony zatím číhají na kořist v mělčinách u rákosí.

Další kapitolou jsou sumci
Abych se přiznal, nemám vůbec žádné zkušenosti s podzimním lovem. Při lovu štik na plavanou mi nikdy nezabral. Pravdou je, že berou. Vloni ho chytili na Sázavě ještě koncem listopadu. Letos se jich nachytalo hodně, tak snad budou brát i v říjnu. Sumec je noční dravec, velmi často však zabere už za soumraku nebo brzy ráno. Nemá rád sluníčko, proto ho během dne hledejte hlavně ve stínu nebo v úkrytu.

Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Štěpničková
Foto: Archiv D.Havlíčka



Slovo sumcologa

Do dnešního kladiva jsem pozval rybáře, který ví o lovu vousáčů opravdu hodně. Je to sumcolog David Havlíček.

Jak a kde jsi prožil letošní zahájení lovu dravců?
Zahájení jsem si letos nadělil dvojitou porci. Po letech jsem si opět pořídil pstruhovou povolenku, abych si jednak mohl užívat přívlače o dva měsíce dříve a mohl i trénovat na závody v první lize v přívlači, kterou již čtvrtým rokem „okupujeme“. Pstruží zahájení se vydařilo báječně – ke sklonku dne jsem měl na kontě asi 70 pstruhů a sivenů. Abych pravdu řekl, bylo to jedno z nejkrásnějších zahájení, které jsem kdy zažil. Brodit se průzračnou bystřinou a lovit a následně pouštět nádherně zbarvené ryby je požitek. Navíc mi tento trénink zřejmě pomohl, neboť jsme první kolo závodů vyhráli:-) Na MP zahájení jsem se vydal s chutí prozkoumat vody mé oblíbené Lužnice a odměnou mi byli menší sumci a boleni na vláčecím prutu. Co více si přát.

V posledních letech jsou svazové revíry plné malých sumců. Je to díky umělému vysazování nebo mají v našich vodách tak dobré podmínky pro rozmnožování?
Nejsem si jist, zda jsou svazové revíry obecně plné malých sumců. Podle mě se jedná o lokální záležitost a zde by bylo potřeba sledovat historii vysazování, abychom se dobrali pravdy. V současné době mi připadá, že je populární tvrdit, že je sumec přemnožen. Když se ptám, proč si to dotyční myslí, slýchávám, že je prostě více ulovených sumců. Jenže málokdo si uvědomuje, že sice úlovky sumce se od roku 2004 oproti rokům předchozím zdvojnásobily, ale množství sumcařů je odhadem pěti až desetinásobné. A připočteme-li vyšší informovanost (ke které jsem mnoha články a DVD přispěl i já sám) a téměř dokonalé vybavení, mám spíše obavy, abychom za pár let měli vůbec co chytat. Samozřejmě je jasné, že existují výjimky, ale z globálního pohledu na celou ČR si myslím, že se nemýlím.

Hrozí malým sumcům nějaké nebezpečí, třeba od štik nebo velkých sumců?
Abych pravdu řekl, nikdy jsem to sám nestudoval a ani odborné pojednání na toto téma nečetl, takže mohu jen odhadovat - malým sumcům okolo 10-30 cm určitě nebezpečí hrozí, jednak od Tebou jmenovaných štik a nebo třeba i od kormoránů. Nicméně štik zase není tolik a ve vodě jim plave mnoho dostupnější kořisti a kormoráni se také myslím přímo na sumce nezaměřují. Podle mě největší nebezpečí sumcům hrozí krátce po vykulení, kdy je hltají stejně jako jiný potěr, všechny druhy dravých, ale i nedravých ryb a následující měsíce, kdy mají mezi 5- 10 cm je s chutí budou baštit i candáti, okouni atd. Ale na to je příroda u ryb chytře připravena tím, že se potěru vykulí tisíce kusů, aby z nich desítky přežily a dál plavaly v našich vodách.

Je pravda, že sumci cítí kov a díky tomu někdy nezaberou?
Jestli je to pravda stoprocentně nikdy nelze říct, ale jeden rok jsme to testovali při lovu s vábničkou a na jednom prutu jsme háčky izolovali elektrikářskou páskou a na druhém nechali celé háčky obnažené. Podle množství záběrů se zdálo, že na izolovanou montáž bylo záběrů více. Někdy však přítomnost kovu může sumce naopak vydráždit k agresivitě, čehož se využívá při lovu s plandavkou. A o tom, že sumec kov nesnáší, jsem se u uloveného sumce přesvědčil mnohokrát. Stačilo mít na ruce hodinky s kovovým páskem a při kontaktu s ním se ryba vždy začala „vztekat“. Jednou jsem měl sumce v jezírku a nebyl problém ho hladit a nijak podrážděně nereagoval. Když se jej ale člověk dotkl kovovým předmětem, brutálně zaútočil.

Díky tvému DVD Chytáme sumce, získali všichni rybáři návod, jak při lovu postupovat. Prozradíš čtenářům taky nějaký osvědčený sumčí revír v Čechách?
Rád bych. Ale odpovím úvodní pasáží z mé první knihy „SUMEC – životní výzva“, která po dvou letech příprav letos vychází. „Ryba si surově odebírala metry vlasce navzdory odporu, který kladla brzda. Následoval souboj na krev. Už jsem se viděl s candátem okolo metru. V prvním okamžiku se dostavilo zklamání – na prutu mi visel asi tak desetikilový sumec. Pak jsem ovšem propadl nadšení – vždyť jsem přece chytil svého prvního sumce! Tenkrát jsem ještě netušil, že naše největší ryba byla jakýmsi výstřelem, jenž odstartoval něco, co mě později zcela pohltilo. Toho léta jsem se začal lovu sumce věnovat intenzivně. Naprosto amatérsky, neúspěšně samozřejmě – a bez záběru. Přesně to mě však hnalo kupředu. A snad i díky té trnité cestě, jíž jsem si musel projít pěkně od začátku – trávil u vody skoro každý den, vymýšlel s přáteli montáže a strategie –, jsem později nad sumci vítězil. Možná i proto bych rád věnoval následující řádky ostatním rybářům, aby se neprodírali ostnatými křovinami neúspěchu jako já. I když musím poctivě přiznat, že toto období tápání patřilo k těm nejkrásnějším v mé „rybářské kariéře“.“ Teď jsem asi čtenáře naštval, že jsem neporadil, ale myslím si, že sumcařina, nebo vlastně rybařina není jen o osvědčeném revíru, ale i o tom hledání, tápání a krásném zjištění, že některé věci jsou neskutečně jednoduché a logické a následně se divíme, že nás to nenapadlo dříve a že třeba sumci jsou hned za rohem. Jen jsme to prostě nevěděli. Nenechme se ochudit o ty požitky z objevení cest k úspěchu! Bez nich by to nebylo ono. A jestli mohu čtenářům časopisu Rybářství poslat jeden vzkaz, tak jim přeji vody plné ryb, což ale znamená i uvědomit si svůj díl odpovědnosti. Ryba, která projde olejovou lázní už zkrátka nezabere! A já moc chci vody plné ryb a věřím, že čtenáři Rybářství také!

Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz