Nová kniha kreslíře a vášnivého rybáře Zdeňka Hofmana

Postrach vod se vrací

Formát 170x240 mm, 160 stran, barevné kresby a fotografie, pevná vazba.
Povídky, kreslený humor, lovy v zahraničí, fotopříběhy, recepty.
Prodejní cena: 279,00 Kč

Nyní jen za 199 Kč včetně poštovného a balného!!!

Knihu Postrach vod se vrací, můžete objednávat na adrese:

DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
 
Mobil: 777 206 746
E-mail: dexempo@dexempo.cz


Ukázka z knížky:

Záběr sumce

„Urval nám to velkej sumec!“
Textová zpráva, kterou mi začátkem srpna zaslal kamarád a vášnivý rybář Luděk, ve mně okamžitě probouzí lovecké pudy. S tím se musí něco udělat. To nemůžeme jen tak nechat. Okamžitě volám Luďka a zjišťuji detaily.
„Chytali jsme s Pepíkem kapry na rousnice. To ti byl mazec. Málem přišel o prut. Takovou jízdu jsem ještě neviděl,“ líčí mi nadšeně.
„Je to na Sázavě, v úseku mezi dvěma jezy, které jsou jen kousek od sebe. Musí tam být. Nemá kam upláchnout.“
Termín naší odplaty je domluven na pátek. Třetí západ slunce nad Rio Sázava bude svědkem našeho lovu.
Počasí se zprvu jeví velmi dobře. Je teplo a dusno. Po celé tři dny ale hustě prší. Hladina Sázavy se zvedla skoro o metr a voda je jako kafe. Nikoliv teplá, ale zkalená. Má úplně hnědou barvu a je jasné, že z lovu na bójku, ani na rybičku nebude nic. Silný proud, ve kterém plavou spousty větví a trávy umožňuje chytání jenom u břehu. „Co se dá dělat. Necháme sumce sumcem a zkusíme úhoře. Bouřkové počasí a kalná voda je pro ně jako stvořené,“ pravím trochu zklamaně. Těšil jsem se hlavně na sumce.
„Máš pravdu. Já myslím, že za soumraku půjdou i parmy,“ utěšuje mě Luděk a zkouší plavanou.
Sumčí nářadí nechávám v autě a nastražuji teleskopy na rousnici. Záběrů je dost, ale od trávy a větví. Pomalu se smráká a drobně prší.
Luděk přehazuje i druhý prut na těžko.
Z velké plachty stavíme přístřešek. Je jasné, že dnešní noc nebude suchá. Vybaluji další tábornické potřeby. Stolek, gril, vařič. Zapaluji svíčky a vyndávám pivo.
„Ty se tady zabydluješ nastálo?“
„To ne, jenom než něco chytím.“
Ludva se směje a praví:
„Takže vlastně nastálo, viď? To masíčko na grilu, ale vypadá moc dobře a hezky voní.“
Čas pokročil a je už úplná tma.
„Co takhle vodku, nedáme si kalíšek?“
Z chladícího boxu vytahuji láhev jahodové vodky.
Překvapený Luděk se snaží tvářit jako abstinent a praví zasmušilým hlasem:
„Já piju kořalku jen zcela vyjímečně.“
„No a není to pro tebe vyjímečný den, když se urveš dřív z práce a jedeš na ryby?“
„Máš pravdu. To mě vůbec nenapadlo. Tak to nalej!“
Náhle mu však zapípá hlásič a místo veselých kalíšků běžíme k prutům. Po několika krátkých pípnutích tón nepřestává. Ryba pozřela nástrahu a vyráží proti proudu. Luděk zasekává. Vlasec se mu však zamotal na cívce. Naštěstí závadu rychle odstraňuje. Ryba je stále na háčku.
„Připrav podběrák!“ Chvíli se přetahují. Luděk však nepřestává navíjet. Může to být úhoř a ten umí využít i sebemenšího zaváhání. Dokáže se zachytit za větvičku, či kořen. Vlasec ve vteřině zamotá a utrhne.
Už je u břehu. Ryba se s velkým šploucháním vynořuje na hladinu.
 

Ani já neváhám a úlovek rychle podebírám. Je naše. Pokládám podběrák do trávy. Něco stříbrného se v něm mrská.
Luděk posvítí baterkou a vyhrkne:
„Jéjda, parma! Já to říkal, že budou brát!“
„Je pěkná, ta se ti povedla,“ gratuluji úspěšnému rybáři.
„Počkej, vyfotím si ji, mám novej foťák.“
Luděk si parmu fotí, měří a nejradši by se s ní i pomazlil.
Nakonec ji opatrně položí na hladinu. Parma okamžitě poznává svůj svět a ve vteřině se vrací domů.
I my se vracíme do svých křesílek.
Konečně máme čas na veselé kalíšky.
Pochutnáváme si na voňavém masíčku, popíjíme kořalku a já vzpomínám na první chycené parmy.
V létě roku 2003, když opadla stoletá voda, mi volal Honza Bubeník, že na Berounce už třetí den tahají spousty krásných ryb. Nejvíc velké parmy.
„Hned jsem tam,“ odpovídám nadšeným hlasem. Parma je totiž ryba, která mi celý život unikala a nikdy jsem ji nechytil. Kapra, štiku, candáta, úhoře i sumce jsem už chytil. Dokonce i mrňavou vranku, střevli, koljušku, slunečnici, nebo mřenku mramorovanou se mi podařilo ulovit. Ale parmu žádnou.
A teď jich je plná Berounka.
A dokonce hladových.
Bylo to přesně tak, jak mi Honza popsal do telefonu. Ryby braly na plavanou. Anténka splávku se jenom trochu zhoupla a splávek se hned potopil. Zasekávám a už cítím tah ryby. Není to parma, ale plotice.
„Dej si o trochu větší hloubku,“ radí Honza.
„Jsi moc vysoko. Velké ryby jsou u dna a hodují na návnadě. Ty menší plavou nad nimi a čekají, až na ně dojde řada.“
Na důkaz pravdivosti svých slov zasekává a zdolává krásnou parmu.
Honza dělá trenéra v závodní plavané a rybám opravdu rozumí. To je moje štěstí. Takhle parádně zakrmit a nalákat ryby bych asi nedokázal.
Zvětšuji hloubku a po chvilce vytahuji odoustev.
„Tak to už je lepší, ale já chci parmu.“
„Tak ještě větší hloubku.“
Ten den jsem jich chytil skoro dvacet. Dvacet nádherných parem. Na slabounkém vlasci a jemném proutku jsem vychutnával každý výpad, každý obrat a pokus o útěk. Parma je opravdu velký bojovník. Většinou vsadí veškerou energii do prvních vteřin zápasu. Umí využívat proudu a dá člověku opravdu zabrat. Její výpady ale postupně slábnou a u břehu se už vzdává úplně. Nádherné, stříbrné tělo se převalí na bok a zůstane odevzdaně ležet v mělké vodě. Jako by slyšela slova pana Proška z filmu Zlatí úhoři, který pravil: „Nedá se nic dělat, přišel tvůj čas. I stateční někdy platí za chybu smrtí.“
Dnešní souboj ale nebyl na život a na smrt. Ota Pavel určitě taky spoustu ryb pustil.
Parma se radostně vrací do rodné řeky.
Ze vzpomínek na Berounku mě náhle vytrhne ječivý zvuk mého hlásiče. Okamžitě se vracím do reality dnešního večera na Sázavě.
Je skoro půlnoc a bere mi ryba. Přibíhám k prutu a zasekávám. Při záseku automaticky pootočím kličkou a naviják Shimano baitrunner se přepne na druhou brzdu. Ta je seřízená na zdolávání. Odpor je však velmi silný, až neskutečný. V poslední chvíli stačím přepnout
 

 
naviják zpět na volnoběh. Tajemná ryba mě mezitím ve zlomku vteřiny přinutila sklopit špičku prutu až k hladině. Takovou sílu jsem opravdu nečekal. Představoval jsem si Luďkovu parmu. Ryba prchá po proudu a nabírá čím dál větší rychlost. Snažím se malinko ji přibrzdit. Je to marné.
Otočím se na Luďka. Ten už ví, co mu chci říct:
„Je to on. Velký sumec. Ten který to urval našemu kamarádovi. A moje sumčí pruty jsou v autě.“
Obrovská ryba ani neví, že jsem ji chytil a klidně pluje dál.
Cívka se točí jako zběsilá. Brzda řičí do nočního ticha a já vychutnávám těch několik vteřin, které se mi později budou mnohokrát opakovat a teprve pak si vzpomenu a vybavím všechny detaily lovu. Táhnout velkého sumce je nevšední zážitek. Ta síla je opravdu úžasná.
Sumec vjel do míst plných balvanů a vlasec o ně začal drhnout. Bylo jen otázkou vteřin, než praskl úplně.
„Tak to bychom měli,“ pravím Luďkovi a nalévám do pohárků zbytek vodky.
Vyndávám mobil a posílám textovou zprávu našim rybářským kamarádům:
„Urval nám to velkej sumec!“
 
 
 
 
 
Kapři z pískovny Štít


Jirka Marek je zkušený kaprař z Černilova.


Už několik sezón úspěšně nabízí lahodné boilies těm největším kaprům
z pískovny Štít.

 
Lovy na Rujaně


V květnu 2008 jsme zkoušeli štěstí v bývalém NDR na ostrově Rujana.
Největší štiku chytil náš průvodce Robert. Měřila 110 cm.


Náš dvoudenní lov byl Bohužel nepříznivě ovlivněn špatným počasím.
Štiky moc nebraly. Za týden nám přišla z Rujany další fotka.
Luxusní torpédo 121 cm. A to se tu prý chytají i větší.

 
 
Grilovaná štika

1 štika, máslo, citronová šťáva, trochu oleje, libeček, majoránka, mletý pepř, sůl.

Štiku očistíme, osušíme, naporcujeme a potřeme lehce máslem. Z ingrediencí zhotovíme marinádu a rybu do ní nejméně na hodinu naložíme. Pečeme z každé strany zhruba 10minut. V průběhu grilování potíráme marinádou. Jako přílohu mohu doporučit na silné plátky nakrájené brambory opečené na grilu.

*********

Štika na zázvoru

1 středně velká štika, sůl, 200 g másla, 1 lžička zázvoru, 1 lžíce hladké mouky.

Naporcovanou a očištěnou štiku nasolíme a necháme odležet asi hodinku. Smícháme hladkou mouku se zázvorem, rybu v ní obalíme a pečeme dozlatova. Podáváme s vařenými nebo opečenými brambory.

*********

Štika s nádivkou

1 větší štika, sůl, 200 g másla, lžíce sardelové pasty, 1 vejce, 150 g strouhanky, 100 g mrkve, 100 g kořenové petržele, 1 malý celer, 1 cibule, tymián, zázvor, muškátový květ, nové koření, celý pepř, 1 vejce natvrdo, sekaná petrželka, citrón.

Nádivka: polovinu másla utřeme se sardelkou, přidáme strouhanku, syrové vejce, muškátový květ, nasekanou petrželku a nastrouhanou citrónovou kůru.

Štiku očistíme, osušíme, naplníme nádivkou, zašijeme a dáme na máslem vymaštěný pekáč. Přidáme nakrájenou zeleninu, tymián, zázvor, nové koření, celý pepř a zbytek másla a celé zasypeme cibulí. V troubě pečeme dozlatova. Během pečení podléváme horkou vodou. Hotovou štiku ozdobíme nakrájeným citrónem, nasekanou petrželkou a natvrdo uvařeným, nadrobno nasekaným vejcem. Podáváme s bramborovou kaší nebo pečenými brambory.