 |
 |
Nová kniha kreslíře a vášnivého rybáře Zdeňka Hofmana Postrach vod se vrací Formát 170x240 mm, 160 stran, barevné kresby a fotografie, pevná vazba. DEXEMPO |
Ukázka z knížky: Záběr sumce „Urval nám to velkej sumec!“
Ani já neváhám a úlovek rychle podebírám. Je naše. Pokládám podběrák do trávy. Něco stříbrného se v něm mrská. Luděk posvítí baterkou a vyhrkne: „Jéjda, parma! Já to říkal, že budou brát!“ „Je pěkná, ta se ti povedla,“ gratuluji úspěšnému rybáři. „Počkej, vyfotím si ji, mám novej foťák.“ Luděk si parmu fotí, měří a nejradši by se s ní i pomazlil. Nakonec ji opatrně položí na hladinu. Parma okamžitě poznává svůj svět a ve vteřině se vrací domů. I my se vracíme do svých křesílek. Konečně máme čas na veselé kalíšky. Pochutnáváme si na voňavém masíčku, popíjíme kořalku a já vzpomínám na první chycené parmy. V létě roku 2003, když opadla stoletá voda, mi volal Honza Bubeník, že na Berounce už třetí den tahají spousty krásných ryb. Nejvíc velké parmy. „Hned jsem tam,“ odpovídám nadšeným hlasem. Parma je totiž ryba, která mi celý život unikala a nikdy jsem ji nechytil. Kapra, štiku, candáta, úhoře i sumce jsem už chytil. Dokonce i mrňavou vranku, střevli, koljušku, slunečnici, nebo mřenku mramorovanou se mi podařilo ulovit. Ale parmu žádnou. A teď jich je plná Berounka. A dokonce hladových. Bylo to přesně tak, jak mi Honza popsal do telefonu. Ryby braly na plavanou. Anténka splávku se jenom trochu zhoupla a splávek se hned potopil. Zasekávám a už cítím tah ryby. Není to parma, ale plotice. „Dej si o trochu větší hloubku,“ radí Honza. „Jsi moc vysoko. Velké ryby jsou u dna a hodují na návnadě. Ty menší plavou nad nimi a čekají, až na ně dojde řada.“ Na důkaz pravdivosti svých slov zasekává a zdolává krásnou parmu. Honza dělá trenéra v závodní plavané a rybám opravdu rozumí. To je moje štěstí. Takhle parádně zakrmit a nalákat ryby bych asi nedokázal. Zvětšuji hloubku a po chvilce vytahuji odoustev. „Tak to už je lepší, ale já chci parmu.“ „Tak ještě větší hloubku.“ Ten den jsem jich chytil skoro dvacet. Dvacet nádherných parem. Na slabounkém vlasci a jemném proutku jsem vychutnával každý výpad, každý obrat a pokus o útěk. Parma je opravdu velký bojovník. Většinou vsadí veškerou energii do prvních vteřin zápasu. Umí využívat proudu a dá člověku opravdu zabrat. Její výpady ale postupně slábnou a u břehu se už vzdává úplně. Nádherné, stříbrné tělo se převalí na bok a zůstane odevzdaně ležet v mělké vodě. Jako by slyšela slova pana Proška z filmu Zlatí úhoři, který pravil: „Nedá se nic dělat, přišel tvůj čas. I stateční někdy platí za chybu smrtí.“ Dnešní souboj ale nebyl na život a na smrt. Ota Pavel určitě taky spoustu ryb pustil. Parma se radostně vrací do rodné řeky. Ze vzpomínek na Berounku mě náhle vytrhne ječivý zvuk mého hlásiče. Okamžitě se vracím do reality dnešního večera na Sázavě. Je skoro půlnoc a bere mi ryba. Přibíhám k prutu a zasekávám. Při záseku automaticky pootočím kličkou a naviják Shimano baitrunner se přepne na druhou brzdu. Ta je seřízená na zdolávání. Odpor je však velmi silný, až neskutečný. V poslední chvíli stačím přepnout
naviják zpět na volnoběh. Tajemná ryba mě mezitím ve zlomku vteřiny přinutila sklopit špičku prutu až k hladině. Takovou sílu jsem opravdu nečekal. Představoval jsem si Luďkovu parmu. Ryba prchá po proudu a nabírá čím dál větší rychlost. Snažím se malinko ji přibrzdit. Je to marné. Otočím se na Luďka. Ten už ví, co mu chci říct: „Je to on. Velký sumec. Ten který to urval našemu kamarádovi. A moje sumčí pruty jsou v autě.“ Obrovská ryba ani neví, že jsem ji chytil a klidně pluje dál. Cívka se točí jako zběsilá. Brzda řičí do nočního ticha a já vychutnávám těch několik vteřin, které se mi později budou mnohokrát opakovat a teprve pak si vzpomenu a vybavím všechny detaily lovu. Táhnout velkého sumce je nevšední zážitek. Ta síla je opravdu úžasná. Sumec vjel do míst plných balvanů a vlasec o ně začal drhnout. Bylo jen otázkou vteřin, než praskl úplně. „Tak to bychom měli,“ pravím Luďkovi a nalévám do pohárků zbytek vodky. Vyndávám mobil a posílám textovou zprávu našim rybářským kamarádům: „Urval nám to velkej sumec!“
Kapři z pískovny Štít
Lovy na Rujaně
Grilovaná štika 1 štika, máslo, citronová šťáva, trochu oleje, libeček, majoránka, mletý pepř, sůl. Štiku očistíme, osušíme, naporcujeme a potřeme lehce máslem. Z ingrediencí zhotovíme marinádu a rybu do ní nejméně na hodinu naložíme. Pečeme z každé strany zhruba 10minut. V průběhu grilování potíráme marinádou. Jako přílohu mohu doporučit na silné plátky nakrájené brambory opečené na grilu. ********* Štika na zázvoru 1 středně velká štika, sůl, 200 g másla, 1 lžička zázvoru, 1 lžíce hladké mouky. Naporcovanou a očištěnou štiku nasolíme a necháme odležet asi hodinku. Smícháme hladkou mouku se zázvorem, rybu v ní obalíme a pečeme dozlatova. Podáváme s vařenými nebo opečenými brambory. ********* Štika s nádivkou 1 větší štika, sůl, 200 g másla, lžíce sardelové pasty, 1 vejce, 150 g strouhanky, 100 g mrkve, 100 g kořenové petržele, 1 malý celer, 1 cibule, tymián, zázvor, muškátový květ, nové koření, celý pepř, 1 vejce natvrdo, sekaná petrželka, citrón. Nádivka: polovinu másla utřeme se sardelkou, přidáme strouhanku, syrové vejce, muškátový květ, nasekanou petrželku a nastrouhanou citrónovou kůru. Štiku očistíme, osušíme, naplníme nádivkou, zašijeme a dáme na máslem vymaštěný pekáč. Přidáme nakrájenou zeleninu, tymián, zázvor, nové koření, celý pepř a zbytek másla a celé zasypeme cibulí. V troubě pečeme dozlatova. Během pečení podléváme horkou vodou. Hotovou štiku ozdobíme nakrájeným citrónem, nasekanou petrželkou a natvrdo uvařeným, nadrobno nasekaným vejcem. Podáváme s bramborovou kaší nebo pečenými brambory.
|
||||||||||||||
